Boza je starobylý fermentovaný nápoj vyráběný z obilovin, který svou konzistencí připomíná spíše řídký pudink. Na první pohled vás zaujme svou světle béžovou až žlutou barvou. Není to nápoj na uhašení žízně, jako je ayran nebo şalgam, ale spíše sytá tekutá svačina, která má v Turecku své pevné místo v chladných měsících.
Ačkoliv obsahuje stopové množství alkoholu vzniklého přirozeným kvašením (obvykle kolem jednoho procenta), je v zemích svého původu považována za nealkoholickou a běžně ji pijí i děti.
Původ bozy je zahalen v mlze dávné historie, která sahá tisíce let zpátky, pravděpodobně až do Mezopotámie a Anatolie, odkud se boza rozšířila do Střední Asie a na Balkán. Její popularita v regionu není náhodná. V dobách Osmanské říše byla boza klíčovým zdrojem energie pro janičáře a vojáky, protože je kalorická, bohatá na sacharidy a díky fermentaci i dobře stravitelná. Fungovala jako "tekutý chléb", který dokázal zasytit a zahřát, což z ní udělalo ideálního společníka pro drsné anatolské a balkánské zimy. Slovo samotné má pravděpodobně perské kořeny a odkazuje na proso. Zajímavé je, že ačkoliv se podává studená, její konzumace je spojena se zimou a sněhem.
Základem bozy jsou obiloviny, voda a cukr. Nejtradičnější a chuťově nejjemnější verze, kterou najdete v Turecku, se vyrábí z prosa. V jiných zemích se však běžně setkáte s variantami z kukuřice, pšenice, ječmene nebo bulguru. Kukuřičná boza bývá žlutější a má mírně odlišnou, sladší chuť. Cukr zde nehraje jen roli sladidla, ale je především palivem pro kvasinky a bakterie mléčného kvašení. Bez koření by však boza byla poloviční; skořice není volitelná, je skoro nutností.
Boza se servíruje ve sklenicích, často se lžičkou, protože její hustota je na hranici mezi pitím a jídlem.
Já jsem bozu ochutnal v istanbulském podniku Vefa Bozacisi (viz Kam na jídlo v Istanbulu), což je naprostá legenda a poutní místo všech milovníků tohoto nápoje. Interiér vypadá, jako by se tam zastavil čas v 19. století - staré dlaždice, obrazy a světla. Jen sklenice, ze kterých pil možná i Atatürk, jsou teď schované a nahrazují je jednorázové kelímky. Boza zde byla neuvěřitelně hustá, krémová a s perfektní sladkostí. Jedna sklenice vyšla na 20 TRY (30 Kč).
Dobrou chuť!
🇹🇷 Turecko na talíři i v e-mailu! Přihlaste se k mému newsletteru a získejte zdarma exkluzivní přístup k informacím o turecké kuchyni. Objevíte i málo známá, přesto skvělá, turecká jídla!
