Alkohol
Skoro každá země, kterou jsem procestoval, má alkoholický nápoj, na který nedá dopustit - Arméni svou brandy, Turci anýzové rakı, Baskové patxaran z divokých trnek. Ochutnat je pro mne stejná součást poznávání země jako projít místní tržnici. Jinak ale dávám před tvrdým alkoholem přednost vínu a piju čím dál míň.
Přiznám se totiž, že "sober trend" pozoruji i sám na sobě. V poslední době piju jen minimálně a na cestách, když to jde, spíš "ochutnávám" od spolucestovatelů. A protože mou nejmilovanější destinací je Blízký východ, kde se alkohol téměř nekonzumuje, umím si cestu bez skleničky užít naplno - v Iráku i Íránu roli společenského nápoje přebírá čaj.
Pivo a víno
Pivo ochutnávám téměř v každé zemi, do které se dostanu - v Dublinu jsem kvůli němu zamířil rovnou do Guinness Storehouse. Ze všech alkoholických nápojů mám ale nejraději víno. Kromě klasiky z Francie, Itálie a Španělska jsem ochutnal i vína arménská, izraelská nebo tuniská.
Brandy z Kavkazu i Balkánu
Slovo koňak smí oficiálně používat jen palírny z okolí francouzského Cognacu. Na Kavkaze si z toho nikdo nic nedělá - brandy tam říkají koňak odnepaměti. Nejvíc degustačních zážitků s brandy mám z Arménie. V Jerevanu jsem během jediného dne stihl prohlídky obou konkurenčních palíren: moderního muzea brandy Ararat - tu si po jaltské konferenci údajně nechával posílat Churchill - i staromódnější továrny Noy, kde mi k degustaci nalili fortifikovaná vína z let 1913 a 1924 (upřímně, podruhé bych si jejich degustaci asi nepřiplatil).
Vinné destiláty ovšem zrají i dál na východ. Sedmiletý kyrgyzský koňak Kyrgyzstan mne doslova uchvátil, i když na tom mohla mít podíl i příroda kolem jezera Sonkol, kam jsem si láhev přivezl. Kvalitou bych s ním bez obav srovnal pětiletou albánskou brandy Skënderbeu - ta se mnou zase putovala po albánských horách. A v Bulharsku jsem u Černého moře ochutnal brandy Pliska, pojmenovanou po prvním hlavním městě země.
Anýzovky a hroznové pálenky
Anýzové pálenky patří mezi mé oblíbené, přestože jinak tvrdému alkoholu moc neholduji. Z cesty po Turecku jsem si přivezl láhev rakı Efe Göbek - göbek znamená turecky pupek a označuje prostřední, nejceněnější část destilátu. Po smíchání s vodou se rakı zakalí do mléčné běloby, proto mu Turci říkají lví mléko. V Baskicku zase v anýzovce měsíce macerují divoké trnky: výsledkem je patxaran, který jsem poprvé ochutnal v Alicante. Hroznové pálenky zastupuje albánské raki rrushi, které tam provází svatby, křtiny i pohřby, a gruzínská čača.
Likéry: od herbera po limoncello
Digestiv po dobrém jídle odmítnout neumím. Za nejlepší bylinný likér, jaký jsem kdy pil, považuji herbero z hor nad Alicante - naše čtyřčlenná skupinka ho dostala ledově vychlazený jako pozornost podniku a od té doby na něj nedám dopustit. Sardinské mirto z bobulí myrty mne překvapilo: čekal jsem chuť podobnou becherovce, dostal jsem něco jemnějšího, vzdáleně šalvějového. A citronové limoncello ze Sorrenta patří k nejhezčím suvenýrům, jaké si z jižní Itálie přivezete.
Pokud vás baví nahlížet výrobcům pod ruce, doporučuji exkurze. Na Mauriciu jsem si prošel rumovou destilérku Rhumerie de Chamarel, kde je degustace osmi vzorků mauricijského rumu a rumových likérů rovnou v ceně vstupenky. V Dublinu zase stojí za návštěvu lihovar Jameson, jen místo rumu teče whiskey.
Míchané drinky po španělsku
Španělsko je můj favorit na lehké denní pití. Tinto de verano, červené víno s citronovou limonádou, si s radostí dám při každé návštěvě země. V Baskicku místo něj volím kalimotxo - víno s kolou, které jsem ostatně jako chudý študák míchával na kolejích i já; v Česku se mu říká houba (jen kvalita surovin v baskické verzi se výrazně liší). Před obědem přichází la hora del vermut, hodinka vermutu s tapas. A sangrii, kterou na světové výstavě v New Yorku roku 1964 prohlásili za španělský národní nápoj, jsem si s rodiči vychutnal v madridské restauraci Ojalá - tradičně macerovaná byla dokonalá.
Alkohol beru na cestách jako koření: stačí ho špetka. Jedna sklenička místní speciality mi o zemi poví dost - a tam, kde se nepije vůbec, mi nic nechybí.
Ochutnávejte s rozmyslem. Na zdraví!
Albánská brandy Skënderbeu
Albánská brandy Skënderbeu je tradiční destilát vyráběný z albánských hroznů, proslulý svou jantarovou barvou a komplexním aroma. Brandy nese jméno slavného albánského vojevůdce Skanderbega, jenž symbolizuje statečnost a jednotu Albánců. V Albánii se brandy Skënderbeu podává při slavnostech i rodinných setkáních, je běžně dostupná v supermarketech.
Raki rrushi: albánská národní pálenka z hroznů
Raki rrushi je tradiční albánská pálenka vyráběná z hroznů. V Albánii je nejpopulárnějším alkoholickým nápojem. Raki rrushi se podává při slavnostních příležitostech, svatbách, křtinách i pohřbech. Kromě raki rrushi se v Albánii pálí také raki z moruší, švestek, fíků nebo jablek.
Rakı: turecký národní alkoholický nápoj
Rakı je tradiční turecký alkoholický nápoj vyráběný z hroznů a anýzu. Tento destilát, často označovaný jako "turecký národní alkoholický nápoj", se podává s vodou nebo ledem. Nejhodnotnější části rakı se říká "göbek". Rakı má obdobu v nápojích jako je ouzo v Řecku nebo arak na Blízkém východě.
Kyrgyzský koňak
Výroba koňaku v Kyrgyzstánu má v zemi tradici sahající do poloviny 20. století. Největší výrobce, Kyrgyz Konyagy, používá klasické postupy a produkuje širokou škálu koňaků zrajících 3 až 20 let v dubových sudech. Výsledkem jsou nápoje s bohatou chutí a vůní, které úspěšně konkurují i zahraničním koňakům. Mezi nejznámější značky patří sedmiletý koňak Kyrgyzstan a pětiletý koňak Bishkek, které jsem měl možnost ochutnat i já.
Sangria: španělské víno s macerovaným ovocem
Sangria je španělské červené víno, ve kterém se několik hodin macerují kousky pomeranče a citronu s cukrem a skořicí, a které se podává ledové ve džbánu. Svět ji má za nejšpanělštější nápoj, jenže jméno do španělštiny nejspíš přišlo z angličtiny a Španělé ji doma pijí spíš na oslavách než v baru. Kde se vzala, čím se liší od tinto de verano a jak poznat tu domácí.
Tinto de verano: španělské letní víno s limonádou
Tinto de verano je letní nápoj, který Španělé pijí víc než sangrii, a zbytek světa o něm skoro neví: levné červené víno a citronová limonáda nebo sladká sodovka jedna ku jedné, hodně ledu, plátek citronu. Legenda o vzniku v Córdobě má hostinského i film, jen žádný doklad. Co znamená "con limón" a "con blanca" a proč do něj nepatří dobré víno.
La hora del vermut: španělská hodina na vermut
Jméno je německé, nápoj italský a zvyk španělský: mezi polednem a obědem se u baru stojí s ledem, olivou a sifonem v ruce a říká se tomu la hora del vermut. Co je uvnitř skleničky, proč se točí z pípy, jak se do Reusu dostal nápoj z Turína a jak chutnal domácí rojo ve dvou vermuteríích v Alicante.
Patxaran: trnkový likér z Navarry a Baskicka
Patxaran je likér z divokých trnek naložených na měsíce do anýzové pálenky - tmavě rubínový, sladký a ledový digestiv, který se pije v celém Španělsku. Jméno má baskické, chráněné označení Pacharán Navarro ale drží Navarra. Co znamená "de Arañón" na etiketě, proč legenda o mniších nesedí a jak chutnal po degustačním menu v Alicante.
Herbero: bylinný likér ze Sierra de Mariola
Herbero je bylinný likér z pohoří Sierra de Mariola na pomezí provincií Alicante a Valencie. V anýzovém základu se macerují nejméně čtyři horské byliny, které často zůstávají přímo v láhvi. Vyrábí ho sedm obcí kolem pohoří, každá po svém - v Alcoy suché, v Bocairentu sladší. Po jídle ho alicantské podniky nalévají hostům jako pozornost k účtu.
Kalimotxo: baskické jméno pro víno s kolou
Kalimotxo je levné červené víno s kolou v poměru jedna ku jedné, s ledem a plátkem citronu - u nás známé jako houba. Víno s kolou se ve Španělsku míchalo dávno, jméno mu ale dala až parta z Getxa, které v srpnu 1972 zkyslo dva tisíce litrů vína. Jak se kalimotxo pije na baskických slavnostech, proč má dva pravopisy a jak chutnalo na slunci před barem v San Sebastiánu.