Co ochutnat ve Španělsku: typické španělské jídlo a speciality
Španělská kuchyně je jednou z nejrozmanitějších na světě - Baskicko vaří jinak než Andalusie, Galicie jinak než Valencie a každý region si za tou svou stojí. Společné mají hlavně olivový olej, česnek a zvyk jíst pozdě a dlouho. Připočtěte maurské dědictví jihu, sousedství francouzské kuchyně za Pyrenejemi a Portugalska na západě - a máte zemi, kterou se dá projíst každý den jinak.
Španělsko projídám postupně už řadu let: snídal jsem v Bilbau, obcházel bary v San Sebastiánu, večeřel s rodiči v Madridu, strávil dopoledne v tržnici v Alicante a silvestrovskou půlnoc s dvanácti kuličkami hroznů v Malaze. Tenhle průvodce shrnuje, co ve Španělsku ochutnat, kde kuchyně mění nářečí a jak se u stolu chovat jako místní.
Typické španělské jídlo
Mezi nejznámější typická španělská jídla patří tapas, malé porce různých pokrmů, které se podávají jako chuťovka k pití nebo se z nich poskládá celá večeře. Mohou být studené i teplé, od misky oliv po smažené kalamáry, a v Granadě, Leónu nebo Jaénu je k pivu dostanete automaticky zdarma. V Baskicku mají vlastní podobu: pintxos napíchnuté na párátku, vystavené na pultech barů.
Dalším typickým španělským pokrmem je paella, která pochází z okolí Valencie a tradičně se jí v poledne, ne večer. Podle studie valencijské univerzity z roku 2022 patří do autentické paelly přesně deset surovin - mimo jiné kuře, králík a místní fazole garrofón, žádné mořské plody ani chorizo. To, co dostanete na pobřeží jako "paella mixta", je pro Valencijce prostě jen dobré jídlo z rýže.
Třetím pilířem je gazpacho, studená polévka z rajčat, papriky, okurky, chleba a olivového oleje - v andaluském létě se spíš pije, než jí. Její hustší córdobská sestřenice salmorejo se jí lžící, s vajíčkem a šunkou navrch.
Španělé si potrpí na kvalitní suroviny: sušená šunka jamón, sýry od Manchega po Cabrales, olivový olej, čerstvé ryby a mořské plody i rybí konzervy, které se tu podávají jako delikatesa. Většina z toho se dá odvézt domů - co konkrétně se vyplatí, píšu v článku Co si přivézt ze Španělska.
Španělské národní jídlo
Za španělské národní jídlo většina světa považuje paellu. Původně to bylo jídlo rolníků z okolí Valencie, kteří do pánve dávali, co bylo po ruce - rýži, zeleninu, králíka, někdy i šneky. Dnes je mezinárodním symbolem španělské kuchyně a zároveň jejím nejstřeženějším receptem: když do ní v roce 2016 přidal Jamie Oliver chorizo, vzbouřil se proti němu celý španělský internet.
Skutečným národním jídlem, které Španělé opravdu jedí každý týden, je ale tortilla de patatas - bramborová omeleta, kterou najdete v každém baru, restauraci i domácnosti po celé zemi. Nepotřebuje speciální suroviny ani slavnostní příležitost a právě proto vypovídá o každodenním Španělsku víc než paella.
Národ přitom tortilla dělí na dva tábory: s cibulí (concebollisté), nebo bez ní (sincebollisté). Podle průzkumu CIS z roku 2024 chce cibuli sedm Španělů z deseti. Já patřím k menšině bez cibule - a nejraději si tortillu dávám ráno, jako součást typické španělské snídaně.
Co ochutnat ve Španělsku
- Paella. Světoznámé jídlo z rýže vařené v mělké pánvi, specialita Valencie. Za pozornost stojí i její sourozenci arroz negro, arroz a banda nebo zapékaný arroz al horno.
- Tapas. Malé porce různých jídel k pití, od oliv po smažené chobotničky. V některých městech (Granada, León) je dostanete k nápoji zdarma.
- Jamón. Sušená šunka, jejíž celé kýty visí od stropu barů i obchodů. Nejvýš stojí jamón ibérico de bellota z iberských prasat vykrmených žaludy; běžnější serrano je z bílých prasat a chuť má jednodušší.
- Tortilla de patatas. Bramborová omeleta a skutečné národní jídlo. Spor o cibuli uvnitř rozděluje zemi na dva tábory.
- Gazpacho. Studená polévka z rajčat, papriky a okurky, osvěžení andaluského léta. Pije se klidně ze sklenice.
- Churros. Smažené žebrované tyčinky namáčené do husté horké čokolády. Snídaně a jídlo po flámu, nikdy dezert po večeři.
- Sangria. Červené víno macerované s ovocem, podávané ve džbánu. Španělé ji mají spíš za nápoj pro turisty - a přesto umí být skvělá.
- Chorizo. Paprikou červeně zbarvená zrající klobása v desítkách tvarů a stupňů pálivosti. Můj stálý jedlý suvenýr místo magnetek.
- Queso manchego. Ovčí sýr z La Manchy, nejslavnější ze skoro třiceti španělských sýrů s chráněným označením. Kůru mu zdobí vzor proutěného koše.
- Tinto de verano. Červené víno s citronovou limonádou a ledem - to, co místní pijí, když turisté objednávají sangrii.
- Cava. Šumivé víno kvašené v láhvi stejnou metodou jako šampaňské, z 95 % z katalánského Penedès. Přes polovinu roční spotřeby vypijí Španělé o Vánocích a na Silvestra.
- Pintxos. Baskické chuťovky vystavené na barových pultech, často napíchnuté na párátku. V San Sebastiánu jsou povýšené na miniaturní vysokou kuchyni.
- Gilda. Nejslavnější pintxo: oliva, ančovička a paprička guindilla na párátku. Pojmenovaná po filmové roli Rity Hayworthové.
- Croquetas. Smažené krokety z hustého bešamelu plněné šunkou, sýrem nebo treskou. Stálice barových vitrín po celé zemi.
- Patatas bravas. Smažené brambory s pikantní omáčkou brava. Jedny z mála tapas, na kterých se shodne celá země.
- Pimientos de Padrón. Smažené zelené papričky z galicijského Padrónu. Podle místního přísloví "některé pálí a jiné ne" - je to ruleta na talíři.
- Salmorejo. Hustá studená polévka z Córdoby, sytější příbuzná gazpacha. Podává se s vařeným vejcem a kousky šunky.
- Tostada con tomate. Opečený chléb se strouhaným rajčetem a olivovým olejem, základ španělské snídaně. V Katalánsku se jí říká pa amb tomàquet.
- Horchata. Sladký "mléčný" nápoj z hlíz šáchoru jedlého (chufa), specialita Alboraye u Valencie. Zmínky o něm sahají do 13. století.
- Fideuà. Obdoba paelly s krátkými nudlemi místo rýže. Vymyslel ji začátkem 20. století lodní kuchař z Gandíe, kterému došla rýže.
- Cochinillo asado. Pečené sele s křupavou kůží a masem, které se rozpadá pod vidličkou. Chlouba Segovie s vlastní známkou kvality.
- Callos. Dršťky dušené s chorizem a cizrnou, madridská klasika doložená už v roce 1599. Jídlo, které si objednávají místní, ne turisté.
- Migas. Osmažené chlebové drobky s česnekem, paprikou a často i slaninou. Pastevecké jídlo z vnitrozemí, které zachraňovalo starý chléb.
- Conservas. Rybí konzervy podávané v barech přímo v otevřené plechovce. Ve Španělsku nejde o nouzovku, ale o delikatesu s cenou podle ruční práce.
- Coca. Ploché pečivo katalánsky mluvícího Středomoří, slané i sladké. V Alicante se tuňáková coca peče ke svátku svatého Jana.
- Boquerones en vinagre. Bílé ančovičky marinované v octě, studená tapa k pivu. Jejich nasolené hnědé sestry anchoas jsou dražší a intenzivnější.
- Pulpo a la gallega. Galicijská chobotnice zvaná také pulpo á feira, sypaná paprikou a hrubou solí a zalitá olivovým olejem.
- Gambas al ajillo. Krevety prskající v rozpáleném oleji s česnekem a chilli. Chléb na vytření oleje je povinnost.
- Crema catalana. Katalánský žloutkový krém s krustou z páleného cukru - hustší příbuzná crème brûlée, tradičně ke svátku svatého Josefa.
- Tarta de queso La Viña. Spálený cheesecake z jednoho baru v San Sebastiánu, který dobyl svět. New York Times ho vyhlásily chutí roku 2021.
- Idiazabal. Uzený ovčí sýr z Baskicka a Navarry ze syrového mléka horských ovcí latxa. Podává se s kdoulovou pastou membrillo.
- Cabrales. Ostrý modrý sýr z Asturie zrající v krasových jeskyních Picos de Europa. Není pro začátečníky.
- Txakoli. Lehké, jemně perlivé bílé víno z baskického pobřeží. Barmani ho lijí z výšky, aby zaperlilo.
- Níspero de Callosa. Mišpule japonská z provincie Alicante s chutí mezi broskví a meruňkou. Sezóna trvá jen duben a květen.
- Polvorones. Drobivé mandlové sušenky z Andalusie, které se rozplývají v ústech. K Vánocům patří stejně jako cava.
- Dvanáct hroznů štěstí. Silvestrovský rituál: s každým úderem půlnočního zvonu jedna kulička hroznu. O chuť tu nejde, o štěstí v novém roce ano.
Typické španělské nápoje
Španělský den začíná kávou - a jeho vlastní kávová řeč stojí za naučení. Café solo je malé silné espresso, cortado s kapkou mléka, café con leche půl na půl. Chuť místní kávy formovalo torrefacto, pražení s cukrem patentované už v roce 1901, díky kterému je tmavší a hořčejší, než čeká středoevropský jazyk. Po večeři se objednává skoro výhradně descafeinado - bezkofeinová.
Nealkoholickou specialitou je horchata, krémový nápoj z hlíz šáchoru jedlého, který Valencie pije ledový. Chutná oříškově a sladce a v horkém odpoledni osvěží líp než cokoli s bublinkami.
Nejznámějším španělským alkoholickým nápojem je sangria - červené víno s macerovaným ovocem, cukrem a skořicí. Přestože je mezinárodně proslulá, sami Španělé ji vnímají spíš jako nápoj pro turisty a doma sahají po jednodušších mixech. Dobrá sangria přitom existuje: chce jen čas na maceraci.
Místní letní volbou je tinto de verano, červené víno s citronovou sodovkou - najdete ho v každém baru a nikdo se nad ním nepozastaví. V Baskicku mu konkuruje kalimotxo, směs vína s kolou.
Pivo je ve Španělsku každodenní nápoj s vlastními pravidly velikostí. Základem je caña, malá sklenice čepovaného, v Baskicku ještě menší zurito - stvořené pro putování mezi bary. Jak se vyznat ve značkách od Mahou po Estrella Galicia, píšu v článku o španělském pivu.
Samostatnou kapitolou jsou španělská vína - země patří k největším producentům na světě a každý region má vlastní styl. Vedle slavné Rioji a Ribera del Duero mě dokonale nadchl monastrell z Alicante, hutné červené víno ze starých keřů; úplně jiný svět je pak lehké, jemně perlivé baskické txakoli.
Ke slavnostním chvílím patří cava, šumivé víno vyráběné tradiční metodou druhého kvašení v láhvi - stejnou jako u šampaňského, jen z katalánských odrůd. Je obecně sušší a lehčí než většina šumivých vín a Španělé s ní vyprovázejí starý rok i dvanáct hroznů štěstí.
Poledne patří vermutu - "la hora del vermut" je španělská instituce. Aromatizované víno s pelyňkem se podává chlazené z pípy, s olivou a plátkem pomeranče, a k němu gilda nebo otevřená konzerva. Není to nápoj na večer, ale předehra k obědu.
Po jídle přijdou na řadu likéry - často jako pozornost podniku. V Navaře a Baskicku se pije trnkový patxaran, v horách nad Alicante bylinný herbero. Oba mi ve Španělsku přinesli k účtu zdarma, ledové a bez ptaní; v provincii Alicante je to místní zvyk, který má i vlastní jméno pro směs obou tamních likérů - mesclaet.
Jak si užít španělské jídlo naplno
- Vyzkoušejte tapas po španělsku. Objednejte si u baru dvě tři tapas, dopijte, zaplaťte a přesuňte se do dalšího podniku. Právě střídání barů je celý smysl večera - v Baskicku se mu říká txikiteo.
- Navštivte trhy. Kryté tržnice jako Erriberako merkatua v Bilbau nebo Mercat Central v Alicante nabízejí pod jednou střechou sýry, šunku, ryby i místní pečivo - a dá se v nich i snídat a pít vermut mezi stánky.
- Zúčastněte se food festivalu. Španělsko je proslulé gastronomickými slavnostmi, kde se ochutnávají speciality dané oblasti. Já čirou náhodou navštívil Valencii v mezinárodní den paelly - to znamenalo spoustu ochutnávek! ❤️
- Dopřejte si menú del día. Polední menu za pevnou cenu se dvěma chody, dezertem a nápojem je nejvýhodnější způsob, jak se ve Španělsku najíst - a třeba k němu dostanete na stůl celou láhev vína jako já.
- Jděte na churros ráno, ne po večeři. Churros s horkou čokoládou jsou snídaně a jídlo po flámu; v nabídce dezertů jsou znakem podniku vařícího pro turisty.
- Naučte se připravovat paellu. Kurz vaření paelly je nejchutnější suvenýr z Valencie. A pokud chcete být autentičtější, přiučte se i další rýžová jídla, třeba arroz a banda.
- Přizpůsobte se španělskému času. Oběd ve dvě, večeře v devět - restaurace, která má v sedm večer narváno, vaří nejspíš hlavně pro turisty.
Nejlepší španělské jídlo
Pokud bych měl vybrat tři osobní favority, tak nejlepší španělské jídlo pro mne je:
- Tortilla de patatas. Bramborová omeleta, kterou si dám kdekoliv a kdykoliv - nejčastěji ale ráno, klínek s kouskem pečiva a kávou. Jsem sincebollista, cibule mi v ní nechybí, i když jsem tím podle průzkumů v jednadvacetiprocentní menšině. Hlavně když je uprostřed ještě trochu tekutá.
- Typická španělská snídaně. Opečený chleba potřený rajčetem a olivovým olejem, pár plátků sušené šunky, čerstvě vymačkaný pomerančový džus a káva. Nic víc - a přesně proto si ji tak užívám.
- Gilda. Nejznámější baskické pintxo: ančovička, paprička a oliva na párátku. Pro mne geniální kombinace - slané, kyselé a hladké v jednom soustu, po kterém si člověk hned objedná další.
Jak poděkovat za španělské jídlo
Základ zvládne každý: "gracias" (grasias) - děkuji, srdečněji "muchas gracias" (mučas grasias) - mockrát děkuji. Kastilské c před e a i zní jako anglické neznělé th, s jazykem mezi zuby; s obyčejným "s" vám ale porozumí všude.
Po dobrém jídle udělá radost "estaba buenísimo" (estaba buenisimo) - bylo to vynikající; hodí se hned po "muchas gracias" směrem k obsluze i hostiteli. Během jídla poslouží "está muy rico" (esta muj riko) - je to moc dobré.
Užitečná je i dvojice kolem stolu: "que aproveche" (ke aprobeče) - dobrou chuť vám popřeje obsluha a klidně i cizí lidé od vedlejšího stolu, sluší se odpovědět "gracias". A protože španělský číšník účet sám od sebe nepřinese, zakončíte jídlo větou "la cuenta, por favor" (la kuenta, por fabor) - účet, prosím.
V částech Španělska se navíc mluví vlastními jazyky a poděkování v tom místním potěší: katalánsky "gràcies" (grasies), baskicky "eskerrik asko" (eskerik asko), galicijsky "grazas" (grasas). A když už si v Baskicku připíjíte, místo španělského salud zkuste baskické "topa" - na zdraví.
Regionální španělská kuchyně a speciality
Španělská gastronomie je ve skutečnosti federací regionálních kuchyní - a poznat, kde se právě jí, se dá i poslepu.
Baskická kuchyně (Bilbao, San Sebastián)
Vyhlášená nejvyšší kvalitou surovin i technikou. Krajem hýbou pintxos, treska al pil-pil, uzený sýr Idiazabal a txakoli; jídlo tu je společenská instituce od putování mezi bary (txikiteo) po uzavřené gastronomické kluby txokos. Víc v samostatném průvodci baskickou kuchyní.
Katalánská kuchyně (Barcelona)
Chléb s rajčetem pa amb tomàquet, dezert crema catalana, na zimu grilovaná cibule calçots s omáčkou romesco a k tomu cava z Penedès. Barcelona k tomu přidává jednu z nejhustších michelinských scén země.
Valencijská kuchyně (Valencie, Alicante)
Království rýže: paella a celá rodina pokrmů arroz, nudlová fideuà, horchata z chufy a turrón z Jijony. Kolem Alicante se k tomu přidávají vína z monastrellu, pečivo coca a mišpule z Callosy.
Andaluská kuchyně (Sevilla, Córdoba, Malaga)
Maurské dědictví, olivový olej a smažené rybičky pescaíto frito. Studené polévky gazpacho a salmorejo, sherry z Jerezu a vánoční sušenky polvorones a mantecados z Estepy.
Galicijská kuchyně (Santiago de Compostela)
Nejlepší mořské plody v zemi: chobotnice pulpo á feira, slávky, ústřice i vyhlášené rybí konzervy - většina španělské produkce vzniká právě tady. K tomu papričky z Padrónu a bílé víno Albariño.
Kastilská a madridská kuchyně (Madrid, Segovia)
Vnitrozemí pečení a kotlíků: segovijské sele cochinillo, jehněčí lechazo, jelito morcilla, hutný hrnec cocido madrileño a dršťky callos. Madrid jako hlavní město navíc servíruje celou zemi na jednom místě.
Slavní španělští šéfkuchaři
Několik španělských šéfkuchařů zná i ten, kdo o vaření jinak nezavadí - a minimálně jeden z nich změnil, jak se dnes vaří po celém světě.
- Ferran Adrià (1962). Nejvlivnější šéfkuchař moderní éry. Jeho avantgardní restaurace El Bulli byla opakovaně vyhlášena nejlepší na světě, průkopník molekulární gastronomie. Restauraci zavřel v roce 2011 a na jejím místě dnes stojí muzeum a nadace elBulli1846.
- José Andrés (1969). Odchovanec El Bulli, který proslavil tapas ve Spojených státech. Je také zakladatelem neziskové organizace World Central Kitchen, která od roku 2010 vaří pro lidi zasažené katastrofami - v roce 2024 byl za to nominován na Nobelovu cenu míru.
- Juan Mari Arzak (1942). Průkopník nové baskické kuchyně a nejdéle sloužící držitel tří hvězd ve Španělsku - jeho restaurace Arzak v San Sebastiánu je drží nepřetržitě od roku 1989. Dnes už je v důchodu.
- Elena Arzak (1969). Dcera Juana Mariho a čtvrtá generace rodiny v čele restaurace Arzak, kterou dnes vede. V roce 2012 byla vyhlášena nejlepší šéfkuchařkou světa.
- Dabiz Muñoz (1980). Nespoutaný šéfkuchař madridské DiverXO, jediné tříhvězdičkové restaurace hlavního města. V letech 2021 až 2023 získal třikrát po sobě titul nejlepšího šéfkuchaře světa podle The Best Chef Awards.
Španělské michelinské restaurace
Španělsko je michelinská velmoc: hvězdu drží 307 restaurací - 16 se třemi, 37 se dvěma a 254 s jednou. Dalších 204 podniků nese označení Bib Gourmand, mou oblíbenou kategorii s mimořádným poměrem ceny a výkonu (Guía Michelin España & Andorra 2026, k září 2026).
Nejslavnější jména se drží na špici roky: El Celler de Can Roca v Gironě bratrů Rocaových byl několikrát vyhlášen nejlepší restaurací světa a barcelonský Disfrutar, vedený trojicí kuchařů z bývalé El Bulli, má od roku 2024 tři hvězdy a v roce 2025 kraloval žebříčku World's 50 Best Restaurants.
Baskicko zůstává hvězdami nejhustěji poseté: tři drží Arzak v San Sebastiánu (dnes pod vedením Eleny Arzak), Akelarre Pedra Subijany i Martín Berasategui v Lasarte-Oria. K tříhvězdičkové elitě patří také madridská DiverXO Dabize Muñoze, ABaC Jordiho Cruze v Barceloně nebo Quique Dacosta v Dénii.
Michelinskou kuchyni jsem si ve Španělsku vyzkoušel na vlastní účet. V madridské La Tasquería jsem s rodiči prošel degustační menu postavené na vnitřnostech - a už škvarky mezi amuse bouche byly první důkaz, že to tam s droby myslí vážně. V alicantské Tabula Rasa, podniku z michelinského průvodce s jediným degustačním menu (viz Kam na jídlo v Alicante), zase po posledním chodu přinesli ke stolu celou láhev ledového patxaranu a všem nalili - jako pozornost podniku.
Zajímavosti o španělském jídle
- Španělsko je domovem nejstarší restaurace světa. Sobrino de Botín v Madridu funguje nepřetržitě od roku 1725, je zapsaný v Guinnessově knize rekordů a v původní dřevěné peci dodnes peče selátko cochinillo.
- Ve městě Buñol se každé léto koná La Tomatina, největší rajčatová bitva světa. Spotřebuje se při ní kolem 120 až 150 tun rajčat odrůdy pera - pěstuje se jen pro tuto příležitost a k jídlu se nehodí.
- V Haru v La Rioje se lidé jednou do roka polévají vínem. Batalla del vino (bitva vínem) u skal Bilibio vyrostla z tradiční poutě ke kapli svatého poustevníka - z pobožnosti se časem stalo veselí, které obarví celé stráně do fialova.
- Španělsko vyrobí kolem 40 % olivového oleje světa. Samotná andaluská provincie Jaén vyprodukuje víc olivového oleje než celá Itálie.
- Sýr Cabrales zraje v krasových jeskyních Picos de Europa. Modrou plíseň nedostává očkováním - v jeskyních s vlhkostí kolem 90 % roste přirozeně. Bochník z dražby v Arenas de Cabrales se v roce 2025 zapsal do Guinnessovy knihy jako nejdražší sýr světa.
- Přidat do paelly chorizo je národní urážka. Když to v roce 2016 udělal Jamie Oliver, vysloužil si vzpouru španělského internetu známou jako "paellagate".
- Slovo chorizo znamená ve slangu i zloděje. S klobásou to nesouvisí - výraz přišel z romského "chori" (krást) a španělské novinové titulky ho dodnes s oblibou používají na zkorumpované politiky.
- Menú del día vymyslel Frankův režim. Povinné turistické menu zavedlo ministerstvo turistiky v roce 1964 kvůli nástupu masové turistiky; povinnost padla až v roce 2010, zvyk zůstal.
- Ludvík XIV. si na smrtelné posteli vyžádal víno z Alicante. Sladký fondillón byl v 17. a 18. století jedním z nejslavnějších vín Evropy a dodnes zraje systémem solera.
- Olivový olej na stole restaurace musí být od roku 2014 v uzavřené láhvi s etiketou. Dolévané olejničky bez uvedeného původu španělský zákon zakázal.
Španělská kuchyně stojí na jednoduchém základě: kvalitní surovina, olivový olej a čas. A nejlíp chutná tak, jak ji jedí místní - pozdě, pomalu a ve společnosti.
Užijte si Španělsko a to nejlepší španělské jídlo!
Paella: průvodce španělskými jídly z rýže
Jamie Oliver do ní přidal chorizo a Španělsko mu to dodnes nezapomnělo. Paella je nejslavnější ze španělských rýžových jídel - a přísně vzato ani není španělská, nýbrž valencijská. Přehled rodiny arroces vysvětluje, proč se jídlo jmenuje po pánvi, co je socarrat a proč si nejlepší rýži dáte v poledne.
Tortilla de patatas: španělská bramborová omeleta s cibulí i bez
Tortilla de patatas je španělská omeleta z brambor osmažených v olivovém oleji a zalitých vejci, upečená na pánvi z obou stran. Národní jídlo bez výhrad: jí se k snídani, jako tapa u baru i studená v bagetě na pláž, a celá země se hádá, jestli do ní patří cibule a jak tekutá má být uvnitř. Původ si nárokuje městečko s pětimetrovým pomníkem, historici tak jistí nejsou.
Španělská snídaně: tostada, churros a pivo v deset dopoledne
Španělská snídaně je nejmenší jídlo dne: opečený chléb s olivovým olejem, rajčetem nebo šunkou, káva s mlékem a pomerančový džus; sladká větev má churros s hustou čokoládou a pečivo z pekárny. Přehled toho, co se ve Španělsku snídá: tostada, tortilla, bocadillo i bikini, kde se rajče roztírá a kde strouhá, proč se k druhé snídani smí pivo a kdy Španělé snídají.
Sangria: španělské víno s macerovaným ovocem
Sangria je španělské červené víno, ve kterém se několik hodin macerují kousky pomeranče a citronu s cukrem a skořicí, a které se podává ledové ve džbánu. Svět ji má za nejšpanělštější nápoj, jenže jméno do španělštiny nejspíš přišlo z angličtiny a Španělé ji doma pijí spíš na oslavách než v baru. Kde se vzala, čím se liší od tinto de verano a jak poznat tu domácí.
Tinto de verano: španělské letní víno s limonádou
Tinto de verano je letní nápoj, který Španělé pijí víc než sangrii, a zbytek světa o něm skoro neví: levné červené víno a citronová limonáda nebo sladká sodovka jedna ku jedné, hodně ledu, plátek citronu. Legenda o vzniku v Córdobě má hostinského i film, jen žádný doklad. Co znamená "con limón" a "con blanca" a proč do něj nepatří dobré víno.
Txokos: uzavřené baskické gastronomické kluby
Txoko je uzavřený baskický gastronomický klub: spolek s vlastní kuchyní, dlouhým stolem; je místem, kde členové sami vaří, sami si nalévají a útratu si zapisují do sešitu. Klubů je v Baskicku přes 1 500, nejstarší aktivní je z roku 1870, za Franka v nich bylo slyšet baskičtinu, když jinde nesměla. Dovnitř se dostanete jen na pozvání člena - mně se to nepovedlo.
Txikiteo: baskické putování po barech
Txikiteo je baskický zvyk obcházet v partě bary a v každém si dát vestoje u pultu jednu malou sklenku vína (txikito) nebo piva (zurito) a k ní pintxo, kterým je daný podnik vyhlášený. Jméno znamená chození na malé, zvyk je starší než pintxos a z Bilbaa se rozšířil do Navarry i La Rioji. Jak se na txikiteo chodí, kdo platí a proč se má číst tabule celá.
Cava: španělské šumivé víno, kterému se nesmí říkat šampaňské
Cava je španělské šumivé víno, které bublinky získává druhým kvašením přímo v láhvi, stejně jako šampaňské - jen z katalánských odrůd Macabeu, Xarel·lo a Parellada a pod jménem, které znamená sklep. Téměř všechna cava vzniká v Penedès kolem městečka Sant Sadurní d'Anoia. Vedle historie a sporu o jméno článek přináší i láhev Mestres Visol Gran Reserva z Alicante.
Španělské sýry: přehled od Manchega po Cabrales
Španělsko má 26 sýrů s chráněným označením původu a další tři s chráněným zeměpisným označením, skoro všechny na hornatém severu a každý vázaný na jedno plemeno a jednu krajinu. Přehled od Manchega přes Cabrales z jeskyní Picos de Europa a roztékající se Tortu del Casar po kozí sýry z Kanárů vysvětluje, co je na etiketě, co je legenda a s čím se sýr ve Španělsku jí.
La hora del vermut: španělská hodina na vermut
Jméno je německé, nápoj italský a zvyk španělský: mezi polednem a obědem se u baru stojí s ledem, olivou a sifonem v ruce a říká se tomu la hora del vermut. Co je uvnitř skleničky, proč se točí z pípy, jak se do Reusu dostal nápoj z Turína a jak chutnal domácí rojo ve dvou vermuteríích v Alicante.