Co ochutnat v Sorrentu
Sorrento je italské město na útesech Sorrentského poloostrova v Kampánii, které se přes Neapolský záliv dívá na Vesuv - a svou gastronomii postavilo na citronech. Rostou na terasách přímo nad mořem a nesou chráněné označení. Potkáte je na každém kroku: za výlohami obchodů, ve skleničce aperitivu i v polevě dezertu. Psát o jídle v Sorrentu proto znamená psát hlavně o citronech - a hned potom o Neapoli, která je přes záliv blíž, než se z map zdá.
Citrony ze sorrentských teras
Místní odrůda se jmenuje ovale di Sorrento: oválný citron s tlustou, silně aromatickou kůrou, který od přelomu tisíciletí nese evropské chráněné označení IGP. Citrony dozrávají pod slaměnými rohožemi pagliarelle - ty stíní, zpomalují dozrávání a právě díky nim je kůra to nejcennější na plodu. Ta kůra pak pohání celou sorrentskou kuchyni: louhuje se v lihu na limoncello, voní v krému dezertu delizia al limone a chladí v citronové zmrzlině. Sousední Amalfské pobřeží má vlastní chráněnou odrůdu, protáhlý sfusato amalfitano, a místní obě velmi neradi zaměňují - jedno pobřeží, dva citrony a tichá řevnivost, která se dá ochutnat.
Co ochutnat v Sorrentu
- Limoncello. Sladký likér ze žluté kůry místních citronů, doma právě na Sorrentském poloostrově. Chráněné označení Liquore di Limone di Sorrento předepisuje aspoň 30 procent alkoholu; pije se ledový, po jídle, a na terasách i jako limoncello spritz s proseccem.
- Gnocchi alla Sorrentina. Bramborové noky zapečené s rajčatovou omáčkou, mozzarellou fiordilatte a bazalkou - jediné jídlo, které se jmenuje přímo po Sorrentu.
- Delizia al limone. Piškotová kopule s citronovým krémem, nasáklá limoncellovým sirupem. Představil ji sorrentský cukrář Carmine Marzuillo v roce 1978m dnes si ji nárokuje celé kampánské pobřeží.
- Gelato al limone a crema amalfitana. Citronová zmrzlina z místních citronů a jemný mléčný krém s citronem po vzoru delizie. Sorrentské zmrzlinárny na těch dvou příchutích stavějí.
- Spaghetti alla Nerano. Špagety se smaženými cuketami a sýrem provolone del Monaco. Vymysleli je v padesátých letech v restauraci Maria Grazia v Marina del Cantone na druhé straně poloostrova, recept se dodnes drží celého Sorrentska.
- Provolone del Monaco. Zrající sýr z mléka krav pasených na svazích Monti Lattari, nejslavnější sýr poloostrova s označením DOP. Jméno dostal podle těžkých plášťů, ve kterých ho pastýři vozili na trh do Neapole - vypadali prý jako mniši.
- Treccia di Sorrento. Čerstvý sýr z tažené hmoty fior di latte, spletený do charakteristického copu. Treccia patří k rajčatům a olivovému oleji.
- Noci di Sorrento a nocino. Sorrentský poloostrov je vedle citronů i krajem ořechů; z nezralých plodů sbíraných tradičně o svatojánské noci se tu louhuje tmavý likér nocino, hořkosladký digestiv na konec večeře.
- … a případně další desítky italských jídel ze seznamu: Co ochutnat v Itálii.
Neapol, Capri a Amalfi na sorrentském talíři
Kuchyně celého zálivu se v Sorrentu potkávají na pár set metrech. Pizza sem doputovala z Neapole, vzdálené přes vodu pětadvacet kilometrů, s pizzaři vyučenými u tamních pecí - místní si k ní časem přidali vlastní variantu pizza sorrentina s plošším okrajem a mozzarellou z poloostrova. Z Neapole je i smažený street food v čele s frittatinou, koulí těstovin v křupavém obalu. Blízký ostrov Capri přispěl salátem caprese i čokoládovo-mandlovým dortem torta caprese, Amalfi zase těstovinami scialatielli, o jejichž původ se vedou spory po celém pobřeží.
Kam na jídlo v Sorrentu
- Trattoria Torna a Surriento. Rodinná trattoria manželů z Neapole na Via Santa Lucia, pár kroků od korza a přece mimo hlavní proud: polpette v pomalu taženém ragù, gnocchi alla sorrentina i scialatielli s klobásou salsiccia. Největším překvapením pro mne byl nakládaný lilek v oleji. Večer se u stolů zpívá, sedne sem spíš dlouhá večeře než rychlý oběd.
- Genny street food. Okénko se smaženými neapolskými specialitami na Via degli Aranci u nádraží Circumvesuviany: frittatine, arancini i crocché, křupavé a nemastné.
- Antica Gelateria Sorrentina. Rodinná zmrzlinárna Gargiulových na via Fuoro v historickém centru, za pultem třetí generace. Moje volba: citronová a k ní vlajková crema amalfitana. Platili jsme stejně jako v podnicích, kam turisté netrefí - na jedné z hlavních tepen města to není samozřejmost.
- Pizzeria da Michele. Malá pizzerie a rosticceria kousek za Piazza Tasso, kam chodí spíš místní pro krabici s sebou. Pizzu s klobásou, lilkem a bazalkou jsem snědl u plastového stolku před vchodem a pochutnal jsem si famózně; výroba u pece běží přímo před očima.
- Bar Nonna Emilia. Malý bar přímo na nábřeží rybářské čtvrti Marina Grande: limoncello spritz nebo Bellini s výhledem na moře, přístaviště a rybáře u sítí. Ledový spritz u vody je ta nejlepší relaxace, jakou jsem v Sorrentu zažil - nikdo se tu nedívá na hodinky a po pár minutách to přestanete dělat i vy.
Ze Sorrenta se dá vyrazit lodí do Amalfi i Positana a vlakem do Neapole nebo k Vesuvu.
Užijte si jídlo v Sorrentu!
Delizia al limone: citronový dezert ze Sorrenta a Amalfi
Delizia al limone je citronový dezert z italské Kampánie: dvě piškotové polokoule slepené citronovým krémem, nasáklé limoncellovým sirupem a polité hustou citronovou polevou. Vymyslel ji v roce 1978 sorrentský cukrář Carmine Marzuillo, málem se jmenovala citronový povzdech. Dnes si ji nárokuje celé pobřeží od Sorrenta přes Amalfi po Neapol.
Genny street food: frittatina a smažená Neapol v Sorrentu
Genny street food je malé bistro se smaženými neapolskými specialitami na sorrentské Via degli Aranci - frittatiny, arancini, crocché i montanare po vzoru Neapole. Frittatina, plochý smažený kotouč z těstovin a bešamelu, za hranice Kampánie skoro nepronikla a v Sorrentu je přiznaným dovozem. Recenze řadí podnik Gennara a Rosy k nejlépe hodnoceným podnikům ve městě.
Antica Gelateria Sorrentina: rodinná zmrzlinárna v Sorrentu
Na via Fuoro v Sorrentu láká do malé zmrzlinárny starší pán a cedule s rokem 1860. Letopočet nikdo nedoloží, doložená verze je ale hezčí: rodina Gargiulo tu kdysi prodávala mléko a ke zmrzlině měla krátký krok. Dnes zmrzlinu dělá třetí generace a vlajkovou příchutí je crema amalfitana, mléčný krém s citronem.
Pizzeria da Michele: sorrentský jmenovec slavné neapolské pizzerie
Da Michele - jméno, které v pizzovém světě patří slavné Neapoli a síti víc než sedmdesáti poboček od Londýna po Tokio. Ta sorrentská mezi nimi není: je to malá pizzerie a rosticceria Micheleho Sorrentina pár kroků od Piazza Tasso, kam si místní chodí pro krabice s sebou. Jemu na rozdíl od neapolské rodiny stačí vlastní křestní jméno - o to se soudit nemusí.
Bar Nonna Emilia: aperitiv v rybářské čtvrti Sorrenta
Bar Nonna Emilia stojí přímo na nábřeží Marina Grande, rybářské čtvrti Sorrenta, kam se ještě v padesátých letech chodilo jen po schodech. K limoncello spritzu a Bellinimu tu patří výhled na moře a rybáře u sítí - a taky záhada dvou Emilií, které si na jedné ulici rozdělily skoro osmdesát let pohostinství.
Limoncello: citronový likér ze Sorrenta a Amalfi
Limoncello vypadá na etiketě jako staleté dědictví, doloženou historii má ale od roku 1988, kdy si na Capri někdo zapsal první ochrannou známku. Co je to za likér, proč označení IGP patří citronu a ne lahvi, čím se liší sorrentská a amalfská verze a jak chutná láhev přivezená z náměstí pod katedrálou v Amalfi.
Restaurace Torna a Surriento: sorrentská trattoria se jménem neapolské písně
Jméno si vypůjčila od nejslavnější písně o Sorrentu, vaří se v ní ale po neapolsku. Rodinnou trattorii Torna a Surriento otevřeli v roce 2017 manželé z Neapole v klidné uličce kousek od korza. Ochutnal jsem u nich ragù s polpette, gnocchi alla sorrentina i scialatielli - a účet bych podepsal heslem "hodně muziky za málo peněz".