Co ochutnat ve Švýcarsku: typické švýcarské jídlo a speciality
Švýcarské sýry
Svět si švýcarský sýr představuje s dírami, jenže ty má z celé rodiny vlastně jen ementál. Průvodce devíti švýcarskými sýry: od Gruyère, který ementál sesadil z exportního trůnu, přes Appenzeller s tajným bylinným nálevem a Tilsiter pojmenovaný po zaniklém městě až po Sbrinz, který se místo krájení láme.
Tête de Moine: švýcarský sýr, který se hobluje do růžiček
Tête de Moine je polotvrdý švýcarský sýr ze syrového kravského mléka z pohoří Jura, který se nekrájí, ale hobluje strojkem girolle do tenkých růžiček. Jméno "mnichova hlava" mu dali až za Francouzské revoluce, girolle je z roku 1982. Jak se sýr dělá, proč chutná jinak hoblovaný než krájený a kolik stojí krabička růžiček v supermarketu.
Schoggiweggli: bazilejské pečivo s čokoládou
Kynutá máslová houska prošpikovaná velkými kousky čokolády, která se před pečením navrch nařezává, aby bylo už z výlohy vidět, co je uvnitř. Vymyslet ji měl v roce 1975 basilejský cukrář Anton Bachmann - i když ten letopočet vypráví jen jeho firma. Co znamená jméno, proč si ho Němci pletou s jiným pečivem a kolik houska stojí v Basileji.
Birnbrot: hruškový chléb ze švýcarských hor
Birnbrot je pečivo z východního Švýcarska, ve kterém těsto tvoří jen tenký obal; jádro je hutná náplň ze sušených hrušek, ořechů, fíků a koření. Vznikl v horách, kde se drahá mouka natahovala sušeným ovocem, a v Engadinu se jím na Štěpána platí za svezení na saních. Krájí se na plátky k odpolední kávě; menší sourozenec birnweggen se peče kolem Lucernu.
Preclík: louhované pečivo
Preclík je louhované pečivo z jižního Německa, které zdomácnělo v celém německy mluvícím světě - v Rakousku, Alsasku i ve Švýcarsku. Jméno vzniklo z latinského slova pro paže. Samotný preclík má okolo sebe více legend než dokladů. Na jeho přípravu se používá slabý roztok louhu.
Švýcarské pečivo
Silserkranz se nekrájí - z věnce louhovaných bulek si každý ulomí svou. Jméno přitom nemá z vesnice v horách, jak se často traduje, ale ze slané lázně, kterou sdílí s preclíkem. K věnci přidávám další dva kusy švýcarské pekárenské vitríny: máslovou housku Butterweggli a bramborovou bulku Kartoffelbrötchen - i s cenami a chutěmi.
Švýcarská čokoláda
Švýcarsko nemá jediný kakaovník, a přesto je pro celý svět synonymem čokolády. Stačily k tomu dva vynálezy z konce 19. století: mléčná čokoláda z Vevey a konšování z Bernu. K tomu zákon Swissness, kvůli kterému přišla Toblerone o Matterhorn na obalu, a značky ze supermarketů, které kupují sami Švýcaři.
Švýcarské víno
Švýcaři vyvezou sotva jednu láhev vína ze sta, zbytek vypijí sami. Bílým vínům vládne Chasselas, jehož kolébku genetici hledají na březích Ženevského jezera; červenou chloubou je Cornalin, odrůda, která ve své rodné Itálii vymřela a přežila jen ve Valais. A protože se terasovité vinice obdělávají ručně, do světa se láhve vozit nevyplatí.
Švýcarské pivo
V roce 1990 mělo Švýcarsko 32 pivovarů, dnes jich má přes tisíc - nejvíc na obyvatele na světě. Za tím skokem stojí pád kartelu, který zemi půl století předepisoval, kdo smí vařit a co. Od ležáků ze zámku Feldschlösschen přes basilejské Ueli z prvního hospodského pivovaru v zemi až po Chopfab, jehož jméno neznamená to, co tu léta stálo.
Co si přivézt ze Švýcarska?
Ze Švýcarska si vozím hlavně sýry: pikantní Appenzeller, pravý Emmentaler z údolí řeky Emme, Gruyère jako základ fondue i degustační mix na rozkoukání. K nim přibalím hruškové taštičky birnweggen, sušené uzeniny z italsky mluvícího kantonu Ticino a pár tabulek čokolády - mléčná se ostatně narodila právě ve Švýcarsku. Skoro všechno pořídíte v běžném supermarketu.