Pivo
Pivo se vaří téměř všude na světě - a skoro všude chutná jinak. Voda, slad, chmel a kvasinky, víc k němu v zásadě nepotřebujete, a přesto z nich v každé zemi vznikne něco jiného. Jako Čech musím na cestách vždy alespoň jednou ochutnat i místní pivo, byť doma piju pivo jen velmi výjimečně. Pro mne to prostě patří k poznávání země úplně stejně jako ochutnání národního jídla.
A rovnou přiznám barvu: nejlepší pivo na světě podle mne vaří mniši.
Moje nejoblíbenější piva
Začnu od nejlepšího. Za nejlepší piva vůbec považuji belgické trapistické speciály z mnišských klášterů. Certifikovaných trapistických pivovarů je dnes po světě zhruba desítka (k srpnu 2026), páteř tvoří belgické kláštery Chimay, Orval, Rochefort, Westmalle a Westvleteren. Měl jsem možnost ochutnat skutečně všechny trapistické značky - včetně proslulého Westvleterenu, který koupíte prakticky jen u brány kláštera a jehož láhve se dlouhá léta obešly bez etikety, protože vše podstatné nese korunkový uzávěr.
K láhvi Westvleteren 12 se navíc váže jedna z mých nejmilejších pivních vzpomínek: když jsem se v Belgii zmínil hostiteli z Airbnb, že jsme ochutnali všechny trapisty kromě tohoto, přinesl nám jednu láhev ze svých vlastních zásob.
Z českých piv mám nejraději Zichovec a Matušku. U Zichovce je mou první volbou výrazně hořká West Coast IPA Hotline, u Matušky si rád vybírám z aktuálních speciálů. Není to nejlevnější záležitost, ale chuť a říz těchto piv vás časem přesvědčí, že jde o cenu oprávněnou.
A jedna poznámka bez alkoholu: za vůbec nejlepší nealkoholické pivo v Česku považuji Krystus z pivovaru Clock. Stal se pro mne měřítkem, se kterým pak (většinou marně) srovnávám nealkoholická piva po celém světě.
Za pivem po Praze a po Česku
V Praze bych rád postupně prošel všechny zastávky pražské pivní ZOO, legendární stezky po pivnicích se zvířecími jmény. Některé z nich (U Černého vola, U Zlatého tygra) fungují několik století a je vhodné do nich přijít s určitou mírou pokory ke štamgastům i výčepním.
Bistro Roesel - beer & food pár kroků od Karlova mostu je skrytý poklad: klenuté stropy, má oblíbená hexagonální dlažba a špičkové pivo za normální cenu na místě, kde by obezřetný Čech čekal jednu turistickou past vedle druhé. V nuselské restauraci Čep & Pec kombinují vlastní řemeslný pivovar s pekárnou, takže ke skvěle pitelnému pivu dostanete třeba smažený sýr v křupavé housce pečené přímo na místě. Pivovarský klub Benedict patří mezi mé oblíbené pivní hospody už od dob vysoké školy a rád mám i Vinohradský pivovar (zejména díky jejich nealko pivům, která připravují speciální technologií).
Pivní objevy z evropských cest
Největší pivní překvapení mi zatím přichystalo Polsko. Kouřové grodziskie - pivo z pšeničného sladu sušeného kouřem z dubového dřeva - se nepodobá žádnému jinému pivu, jaké jsem kdy ochutnal. Upřímně si nedokážu představit vypít jich za večer víc než jedno, ale ten zážitek stojí za to. Polsko je zároveň světovou velmocí v baltském porteru; ochutnal jsem porter Komes z pivovaru Fortuna i porter z malého pivovaru Szreniawa u Poznaně, jehož belgian blond považuji za skutečně špičkový. Pivovar Szreniawa má navíc zahrádku přímo u expozice historických letadel Národního zemědělského muzea - lepší pivní zahrádku jsem zatím nikde nenašel. Pokud v Polsku narazíte na svařené pivo grzaniec s tóny skořice, hřebíčku a vanilky, nebojte se ho. Překvapivě to není vůbec špatné.
V Dublinu jsem od prohlídky pivovaru Guinness nečekal mnoho a odcházel jsem nadšený - sedm pater expozice projdete vlastním tempem a prakticky na vše si můžete sáhnout, ke všemu přivonět. Nejsilnější irský zážitek se ale odehrál jinde. V hospodě Cobblestone si hosté po konci živé produkce půjčili hudební nástroje a spontánně pokračovali na vnitřní zahrádce; seděli tam se mnou jen místní, tedy přesný opak přeplněného Temple Baru, který mne spíš odradil. A pokud chcete zažít typickou starou irskou hospodu s viktoriánským interiérem, zamiřte do Long Hall z roku 1766 - mne tam obsluha mimochodem zasvětila i do rituálu kapky vody, kterou se otevírá irská whisky.
Ve Varně jsem si v pivním baru Key dopřál degustaci šesti bulharských piv - vyhrál Pale Ale z mikropivovaru Kazan Artizan a Chipa IPA byl luxus, který by podle mne neurazil ani žádného Čecha. S provozním jsme u toho probrali Starobrno i věčné hašteření Brna s Prahou. Bulharské pivovarnictví má mimochodem českou stopu: značku Shumensko založil roku 1882 český sládek František Milde. Španělsko mne zase naučilo objednávat pivo podle velikosti sklenice - caña, tubo, zurito - a San Miguel se stal mým oblíbeným pivem na Kanárských ostrovech.
Pivo tam, kde byste ho nečekali
Zvláštní kapitolou jsou země, kde pivo není samozřejmost. V Turecku ovládá zhruba tři čtvrtiny trhu Efes - jenže země se dělí na "mokré" a "suché" zóny a ve městech jako Konya nebo Şanlıurfa můžete chodit hodiny, aniž narazíte na restauraci s licencí na alkohol. Láhev tak nejsnáz koupíte v tekelu, malém obchůdku s modrým neonem, po desáté večer už ale v obchodě nekoupíte nic. Podle místních se navíc kvalita Efesu liší podle zdroje vody - jeho kód najdete na plechovce hned za značkou TR a nejlepší pověst má zdroj 35, tedy Izmir.
V Tunisku se pivo Celtia vaří už od roku 1951, v supermarketu ho ale hledejte v přísně odděleném koutě s vlastním personálem a večer v barech, kde se útrata počítá podle prázdných láhví na stole. A jak mi chutnalo? Překvapivě dobře. V Íránu alkohol nekoupíte vůbec, zato nealkoholické pivo tam najdete i v pouličním stánku - od značky Argo IPA jsem si kvůli názvu sliboval hodně, očekávání ale nebyla naplněna. V Izraeli a Palestině jsem ochutnal košer ležák Goldstar i palestinské pivo Shepherds z mikropivovaru Birzeit, jehož etiketa s pastýřem prošla u úřadů až napodruhé - první návrh prý příliš připomínal Ježíše.
V Kyrgyzstánu jsem pivo ochutnat prostě "musel" i přes nedobré recenze - a rozdíl mezi značkami byl propastný. Nefiltrované Zhivoe chutnalo skvěle, zatímco popis národní značky Arpa jako "mýdlového piva ze sovětských časů" je bohužel poměrně přesný. 😢 V Arménii mi piva Gyumri a Ararat přišla skvěle pitelná - místní přísahají, že za to může neuvěřitelně čistá arménská voda. A na Mauriciu jsem si první Phoenix otevřel po desetihodinovém letu z Istanbulu a bylo to skvělé osvěžení; tamní The Thirsty Fox IPA má navíc nejkrásnější láhev, jakou jsem kdy na pivu viděl.
A co vy: ochutnali byste kouřové grodziskie, nebo raději zůstanete u jistoty českého ležáku?
Na zdraví a pijte s rozmyslem!
Moldavské pivo: Chișinău, Litra a ležáky ve stínu vína
Moldavské pivo žije ve stínu vína a divinu, přesto jeho spotřeba rok od roku roste - aktuálně na 61 litrů na obyvatele staršího patnácti let. Trhu vládne světlý ležák Chișinău z pivovaru hlásícího se k roku 1873, dnes v rukou tureckého koncernu Efes, vedle něj se prosazuje řemeslná scéna v čele s rodinným pivovarem Litra.
Makedonské pivo: Skopsko a Zlaten Dab v zemi vína a rakije
Makedonské pivo jsou v praxi dvě značky: Skopsko z hlavního města a Zlaten Dab z Prilepu, světlé ležáky kolem 4,5 % alkoholu. Skopsko drží dvě třetiny trhu; firmu, která ho vaří, založili v roce 1922 Češi, dnes patří Heinekenu a Coca-Cole. Statistiky přitom říkají, že pivo je v zemi vína a rakije alkoholický nápoj číslo jedna.
Albánské pivo: Korça, Tirana a Elbar
Albánské pivo znamená především světlé ležáky z domácích pivovarů - Korça, Tirana, Elbar, Stela nebo Kaon. Nejstarší z nich se vaří v Korçi od roku 1928, kdy pivovar vznikl z italských peněz a místního pozemku; pivo dnes v Albánii tvoří víc než třetinu vypitého alkoholu. Nejlépe chutná ke grilovanému masu, třeba ke qofte.
Íránské nealkoholické pivo
V Íránu je kvůli islámským pravidlům konzumace alkoholu přísně zakázána, což vedlo k rozvoji trhu s nealkoholickými pivy. Mezi nejpopulárnější místní značky patří Hey Day a Istak, který je považovaný za průkopníka nealkoholických piv v Íránu. Íránská nealko piva mají sladší chuť a připomínají základní evropská nealkoholická piva. Nealkoholická piva jsou běžně dostupná v supermarketech, restauracích i stáncích, jejich cena je velmi přijatelná.
Restaurace Čep & Pec, Praha: řemeslný pivovar zkombinovaný s pekárnou
Čep & Pec je hospodo-kavárna v pražských Nuslích. Vznikla v roce 2021 jako prostor pro prezentaci piv z pivovaru Four Elements. Nabídka řemeslného pivovaru je pak netradičně zkombinována s pekárnou. Jídelní lístek je postavený na ověřených hospodských klasikách jako jsou nakládaný hermelín nebo utopenci.
Tuniské pivo
Tuniské pivo znamená především Celtii, světlý ležák plzeňského typu, který se vaří od roku 1951 a drží drtivou většinu trhu. Firma za ním začínala jako ledárna, Golden Brau navzdory pověsti patří Heinekenu a Stella má ve světě přinejmenším dvě jmenovkyně. V zemi omezeného alkoholu se pivo kupuje v oddělených částech supermarketů a pije v barech za zavřenými dveřmi.
Kyrgyzské pivo
Historie kyrgyzského pivovarnictví sahá do počátku 20. století, kdy byl založen nejvýznamnější pivovar produkující značku Arpa. Toto světlé pivo sovětského typu je oblíbené spíše z nostalgie, chuťově je jednodušší. Druhou významnou místní značkou je pivo Zhivoe. Jako milovník piva jsem v Kyrgyzstánu ochutnal obě značky - Zhivoe mě příjemně překvapilo svou chutí, zatímco Arpa pro mne byla spíše zklamáním.
Automat Matuška: dokonalé řemeslné pivo v pražských Dejvicích
Automat Matuška, otevřený v roce 2019 v pražských Dejvicích, nabízí nekompromisní kvalitu piva z vlastního minipivovaru a jídla inspirovaná americkým BBQ. Disponuje i vlastním nanopivovarem, ve kterém si můžete zkusit uvařit pivo i vy.
Bistro Roesel - beer & food: skrytý pivní poklad u Karlova mostu
Bistro Roesel - beer & food je skrytým pokladem v srdci Prahy, jen pár kroků od turisticky exponovaných míst. Interiér s klenutými stropy a hexagonální dlažbou vytváří jedinečnou atmosféru, která vás pohltí hned po vstupu. Příjemná obsluha a špičkové pivo z českých řemeslných pivovarů za velmi rozumné ceny jsou dalšími důvody, proč tento podnik stojí za návštěvu.
Polské pivo
Polské pivo je hluboce zakořeněno v místní kultuře. Nejoblíbenějšími styly jsou ležáky, pšeničná a tmavá piva. Trhu dominují tři velké skupiny: Kompania Piwowarska, Grupa Żywiec a Carlsberg Polska. Kromě nich působí v Polsku i řada menších řemeslných pivovarů, které vaří unikátní piva vysoké kvality. Mezi pivní styly, které mají původ v Polsku, patří baltský porter a grodziskie. Řemeslná polská piva rozhodně stojí za ochutnání, mohou překvapit i zkušené pivní znalce.