Pivo
Pivo se vaří téměř všude na světě - a skoro všude chutná jinak. Voda, slad, chmel a kvasinky, víc k němu v zásadě nepotřebujete, a přesto z nich v každé zemi vznikne něco jiného. Jako Čech musím na cestách vždy alespoň jednou ochutnat i místní pivo, byť doma piju pivo jen velmi výjimečně. Pro mne to prostě patří k poznávání země úplně stejně jako ochutnání národního jídla.
A rovnou přiznám barvu: nejlepší pivo na světě podle mne vaří mniši.
Moje nejoblíbenější piva
Začnu od nejlepšího. Za nejlepší piva vůbec považuji belgické trapistické speciály z mnišských klášterů. Certifikovaných trapistických pivovarů je dnes po světě zhruba desítka (k srpnu 2026), páteř tvoří belgické kláštery Chimay, Orval, Rochefort, Westmalle a Westvleteren. Měl jsem možnost ochutnat skutečně všechny trapistické značky - včetně proslulého Westvleterenu, který koupíte prakticky jen u brány kláštera a jehož láhve se dlouhá léta obešly bez etikety, protože vše podstatné nese korunkový uzávěr.
K láhvi Westvleteren 12 se navíc váže jedna z mých nejmilejších pivních vzpomínek: když jsem se v Belgii zmínil hostiteli z Airbnb, že jsme ochutnali všechny trapisty kromě tohoto, přinesl nám jednu láhev ze svých vlastních zásob.
Z českých piv mám nejraději Zíchovec a Matušku. U Zíchovce je mou první volbou výrazně hořká West Coast IPA Hotline, u Matušky si rád vybírám z aktuálních speciálů. Není to nejlevnější záležitost, ale chuť a říz těchto piv vás časem přesvědčí, že jde o cenu oprávněnou.
A jedna poznámka bez alkoholu: za vůbec nejlepší nealkoholické pivo v Česku považuji Krystus z pivovaru Clock. Stal se pro mne měřítkem, se kterým pak (většinou marně) srovnávám nealkoholická piva po celém světě.
Za pivem po Praze a po Česku
V Praze bych rád postupně prošel všechny zastávky pražské pivní ZOO, legendární stezky po pivnicích se zvířecími jmény. Některé z nich (U Černého vola, U Zlatého tygra) fungují několik století a je vhodné do nich přijít s určitou mírou pokory ke štamgastům i výčepním.
Bistro Roesel - beer & food pár kroků od Karlova mostu je skrytý poklad: klenuté stropy, má oblíbená hexagonální dlažba a špičkové pivo za normální cenu na místě, kde by obezřetný Čech čekal jednu turistickou past vedle druhé. V nuselské restauraci Čep & Pec kombinují vlastní řemeslný pivovar s pekárnou, takže ke skvěle pitelnému pivu dostanete třeba smažený sýr v křupavé housce pečené přímo na místě. Pivovarský klub Benedict patří mezi mé oblíbené pivní hospody už od dob vysoké školy a rád mám i Vinohradský pivovar (zejména díky jejich nealko pivům, která připravují speciální technologií).
Pivní objevy z evropských cest
Největší pivní překvapení mi zatím přichystalo Polsko. Kouřové grodziskie - pivo z pšeničného sladu sušeného kouřem z dubového dřeva - se nepodobá žádnému jinému pivu, jaké jsem kdy ochutnal. Upřímně si nedokážu představit vypít jich za večer víc než jedno, ale ten zážitek stojí za to. Polsko je zároveň světovou velmocí v baltském porteru; ochutnal jsem porter Komes z pivovaru Fortuna i porter z malého pivovaru Szreniawa u Poznaně, jehož belgian blond považuji za skutečně špičkový. Pivovar Szreniawa má navíc zahrádku přímo u expozice historických letadel Národního zemědělského muzea - lepší pivní zahrádku jsem zatím nikde nenašel. Pokud v Polsku narazíte na svařené pivo grzaniec s tóny skořice, hřebíčku a vanilky, nebojte se ho. Překvapivě to není vůbec špatné.
V Dublinu jsem od prohlídky pivovaru Guinness nečekal mnoho a odcházel jsem nadšený - sedm pater expozice projdete vlastním tempem a prakticky na vše si můžete sáhnout, ke všemu přivonět. Nejsilnější irský zážitek se ale odehrál jinde. V hospodě Cobblestone si hosté po konci živé produkce půjčili hudební nástroje a spontánně pokračovali na vnitřní zahrádce; seděli tam se mnou jen místní, tedy přesný opak přeplněného Temple Baru, který mne spíš odradil. A pokud chcete zažít typickou starou irskou hospodu s viktoriánským interiérem, zamiřte do Long Hall z roku 1766 - mne tam obsluha mimochodem zasvětila i do rituálu kapky vody, kterou se otevírá irská whisky.
Ve Varně jsem si v pivním baru Key dopřál degustaci šesti bulharských piv - vyhrál Pale Ale z mikropivovaru Kazan Artizan a Chipa IPA byl luxus, který by podle mne neurazil ani žádného Čecha. S provozním jsme u toho probrali Starobrno i věčné hašteření Brna s Prahou. Bulharské pivovarnictví má mimochodem českou stopu: značku Shumensko založil roku 1882 český sládek František Milde. Španělsko mne zase naučilo objednávat pivo podle velikosti sklenice - caña, tubo, zurito - a San Miguel se stal mým oblíbeným pivem na Kanárských ostrovech.
Pivo tam, kde byste ho nečekali
Zvláštní kapitolou jsou země, kde pivo není samozřejmost. V Turecku ovládá zhruba tři čtvrtiny trhu Efes - jenže země se dělí na "mokré" a "suché" zóny a ve městech jako Konya nebo Şanlıurfa můžete chodit hodiny, aniž narazíte na restauraci s licencí na alkohol. Láhev tak nejsnáz koupíte v tekelu, malém obchůdku s modrým neonem, po desáté večer už ale v obchodě nekoupíte nic. Podle místních se navíc kvalita Efesu liší podle zdroje vody - jeho kód najdete na plechovce hned za značkou TR a nejlepší pověst má zdroj 35, tedy Izmir.
V Tunisku se pivo Celtia vaří už od roku 1951, v supermarketu ho ale hledejte v přísně odděleném koutě s vlastním personálem a večer v barech, kde se útrata počítá podle prázdných láhví na stole. A jak mi chutnalo? Překvapivě dobře. V Íránu alkohol nekoupíte vůbec, zato nealkoholické pivo tam najdete i v pouličním stánku - od značky Argo IPA jsem si kvůli názvu sliboval hodně, očekávání ale nebyla naplněna. V Izraeli a Palestině jsem ochutnal košer ležák Goldstar i palestinské pivo Shepherds z mikropivovaru Birzeit, jehož etiketa s pastýřem prošla u úřadů až napodruhé - první návrh prý příliš připomínal Ježíše.
V Kyrgyzstánu jsem pivo ochutnat prostě "musel" i přes nedobré recenze - a rozdíl mezi značkami byl propastný. Nefiltrované Zhivoe chutnalo skvěle, zatímco popis národní značky Arpa jako "mýdlového piva ze sovětských časů" je bohužel poměrně přesný. 😢 V Arménii mi piva Gyumri a Ararat přišla skvěle pitelná - místní přísahají, že za to může neuvěřitelně čistá arménská voda. A na Mauriciu jsem si první Phoenix otevřel po desetihodinovém letu z Istanbulu a bylo to skvělé osvěžení; tamní The Thirsty Fox IPA má navíc nejkrásnější láhev, jakou jsem kdy na pivu viděl.
A co vy: ochutnali byste kouřové grodziskie, nebo raději zůstanete u jistoty českého ležáku?
Na zdraví a pijte s rozmyslem!
Makedonské pivo: Skopsko a Zlaten Dab v zemi vína a rakije
Makedonské pivo jsou v praxi dvě značky: Skopsko z hlavního města a Zlaten Dab z Prilepu, světlé ležáky kolem 4,5 alkoholu. Skopsko drží dvě třetiny trhu; firmu, která ho vaří, založili v roce 1922 Češi, dnes patří Heinekenu a Coca-Cole. Statistiky přitom říkají, že pivo je v zemi vína a rakije alkoholický nápoj číslo jedna.
Albánské pivo
Mezi nejznámější značky albánského piva patří Tirana, Korça, Elbar, Stela, Kaon a Norga Pivo je běžně k dostání v celé zemi, přestože nepatří mezi dominantní alkoholické nápoje (v zemi stále kraluje víno a raki). Tradičně se podává k pokrmům jako je qofte, tavë kosi, byrek nebo fërgesë.
Íránské nealkoholické pivo
V Íránu je kvůli islámským pravidlům konzumace alkoholu přísně zakázána, což vedlo k rozvoji trhu s nealkoholickými pivy. Mezi nejpopulárnější místní značky patří Hey Day a Istak, který je považovaný za průkopníka nealkoholických piv v Íránu. Íránská nealko piva mají sladší chuť a připomínají základní evropská nealkoholická piva. Nealkoholická piva jsou běžně dostupná v supermarketech, restauracích i stáncích, jejich cena je velmi přijatelná.
Restaurace Čep & Pec, Praha: řemeslný pivovar zkombinovaný s pekárnou
Čep & Pec je hospodo-kavárna v pražských Nuslích. Vznikla v roce 2021 jako prostor pro prezentaci piv z pivovaru Four Elements. Nabídka řemeslného pivovaru je pak netradičně zkombinována s pekárnou. Jídelní lístek je postavený na ověřených hospodských klasikách jako jsou nakládaný hermelín nebo utopenci.
Tuniské pivo
V Tunisku je konzumace alkoholu omezená, přesto se zde pivo oficiálně vyrábí. Sehnat ho můžete ve specializovaných odděleních větších supermarketů nebo v uzavřených barech ve velkých městech. Nejznámějšími tuniskými pivními značkami jsou Celtia, Stella a Golden Brau.
Kyrgyzské pivo
Historie kyrgyzského pivovarnictví sahá do počátku 20. století, kdy byl založen nejvýznamnější pivovar produkující značku Arpa. Toto světlé pivo sovětského typu je oblíbené spíše z nostalgie, chuťově je jednodušší. Druhou významnou místní značkou je pivo Zhivoe. Jako milovník piva jsem v Kyrgyzstánu ochutnal obě značky - Zhivoe mě příjemně překvapilo svou chutí, zatímco Arpa pro mne byla spíše zklamáním.
Automat Matuška: dokonalé řemeslné pivo v pražských Dejvicích
Automat Matuška, otevřený v roce 2019 v pražských Dejvicích, nabízí nekompromisní kvalitu piva z vlastního minipivovaru a jídla inspirovaná americkým BBQ. Disponuje i vlastním nanopivovarem, ve kterém si můžete zkusit uvařit pivo i vy.
Bistro Roesel - beer & food: skrytý pivní poklad u Karlova mostu
Bistro Roesel - beer & food je skrytým pokladem v srdci Prahy, jen pár kroků od turisticky exponovaných míst. Interiér s klenutými stropy a hexagonální dlažbou vytváří jedinečnou atmosféru, která vás pohltí hned po vstupu. Příjemná obsluha a špičkové pivo z českých řemeslných pivovarů za velmi rozumné ceny jsou dalšími důvody, proč tento podnik stojí za návštěvu.
Polské pivo
Polské pivo je hluboce zakořeněno v místní kultuře. Nejoblíbenějšími styly jsou ležáky, pšeničná a tmavá piva. Trhu dominují tři velké skupiny: Kompania Piwowarska, Grupa Żywiec a Carlsberg Polska. Kromě nich působí v Polsku i řada menších řemeslných pivovarů, které vaří unikátní piva vysoké kvality. Mezi pivní styly, které mají původ v Polsku, patří baltský porter a grodziskie. Řemeslná polská piva rozhodně stojí za ochutnání, mohou překvapit i zkušené pivní znalce.
Porter bałtycki: silné tmavé pivo z Baltu
Baltský porter je silné tmavé pivo s vysokým obsahem alkoholu, často je označováno za polský národní pivní styl. Vyznačuje se bohatou chutí s tóny hořké čokolády, kávy, sušeného ovoce a karamelu. Vznikl jako místní náhrada za imperiální stout v době napoleonské blokády. Baltský porter je nedílnou součástí polské pivní kultury a rozhodně stojí za ochutnání.