Co ochutnat ve Francii: typické francouzské jídlo a speciality
Francouzská kuchyně je považována za jednu z nejlepších a nejvlivnějších kuchyní na světě. Techniky, názvosloví i způsob servírování, které dnes používají lepší restaurace od Tokia po New York, vznikly z velké části právě ve Francii. Francouzské gastronomické stolování je od roku 2010 zapsané na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO - jako jeden z prvních kulinářských zvyků vůbec.
Francouzi jsou mistři omáček. V kuchyni nešetří máslem, smetanou ani vínem a k tomu přidávají bylinky - tymián, rozmarýn, estragon nebo petržel. O evropské prvenství se francouzská kuchyně odjakživa přetahuje s italskou, na jihu je cítit blízkost Španělska a alpské kraje sdílejí sýrové speciality se Švýcarskem.
Do Francie se za jídlem vracím opakovaně. Prošel jsem trhy a bistra v Paříži, Toulouse, Bordeaux, Lyonu i Nantes - a právě ve Francii, u jedné bordeauxské večeře, začala moje cesta k fine diningu.
Typické francouzské jídlo
Jedním z nejtypičtějších francouzských jídel je croissant. Křupavý máslový rohlík se stal symbolem francouzské snídaně - podává se s máslem nebo džemem a skvěle sedí k šálku kávy. Kupujte ho v pekárně, ne v hotelovém bufetu; rozdíl poznáte po prvním kousnutí.
Boeuf bourguignon (hovězí po burgundsku) patří mezi nejznámější francouzská hlavní jídla. Připravuje se z hovězího masa dušeného v červeném víně s cibulí, mrkví, houbami a slaninou. Dalším typickým hlavním chodem je ratatouille, zeleninové jídlo z jihu Francie z dušených cuket, lilků, paprik, cibule a rajčat. Bouillabaisse je hutná rybí polévka z Marseille, původně jídlo tamních rybářů.
Samostatnou kapitolou jsou dezerty. Crème brûlée, krém z vaječných žloutků a smetany s karamelovou krustou, má nejstarší doložený recept už z roku 1691 - byť se o původ hlásí i Anglie a Katalánsko. K nejslavnějším sladkostem dále patří tarte Tatin (obrácený koláč s karamelizovanými jablky) a světoznámé makronky.
Francouzské národní jídlo
Když se řekne francouzské národní jídlo, většině lidí se vybaví croissant nebo bageta. Za tradiční národní jídlo Francie je ale považováno pot-au-feu - hovězí maso, zelenina a bylinky, které se dlouhé hodiny táhnou v jednom hrnci. Výsledkem je silný vývar a měkké maso podávané s hořčicí, nakládanými okurkami a hrubou solí. Slovo pot-au-feu je doloženo už v roce 1735 a v 19. století se pokrm stal symbolem francouzské kuchyně: dokáže proměnit ty nejobyčejnější suroviny v něco výjimečného.
Co ochutnat ve Francii
- Croissant. Křupavé máslové pečivo z taženého kynutého těsta. Ve Francii je to nejběžnější snídaně a v cizině nejrozšířenější francouzské pečivo vůbec.
- Crème brûlée. Smetanovo-vanilkový krém s karamelovou krustou, kterou je radost prorazit lžičkou. Najdete ho v restauracích po celé zemi.
- Macarons. Barevné mandlové sušenky slepované krémovými náplněmi, spojované s Paříží a jejími cukrárnami. Starší klášterní podobu bez náplně dodnes pečou v Saint-Émilionu.
- Boeuf bourguignon. Hovězí dušené v červeném víně s kořenovou zeleninou a houbami. Jak název napovídá, má kořeny ve vinařském Burgundsku.
- Ratatouille. Zeleninový pokrm z lilku, cukety, papriky a rajčat. Pochází z Provence na jihu Francie a světovou slávu mu přinesl i stejnojmenný animovaný film.
- Foie gras. Ztučnělá husí nebo kachní játra, kontroverzní delikatesa. Vyrábí se hlavně na jihozápadě Francie, v Gaskoňsku a okolí.
- Coq au vin. Kuře dušené v červeném víně s houbami, slaninou a zeleninou. Vaří se po celé Francii, kořeny má opět v Burgundsku.
- Escargots. Šneci zapékaní s česnekovo-bylinkovým máslem, typický předkrm. Nejslavnější jsou právě ti burgundští.
- Tarte Tatin. Obrácený koláč s karamelizovanými jablky. Vznikl omylem v hotelu sester Tatinových v městečku Lamotte-Beuvron ve střední Francii.
- Cassoulet. Fazolový pokrm zapékaný s kachním masem, klobásou a vepřovým. O prvenství se hlásí "svatá trojice" měst Castelnaudary, Carcassonne a Toulouse.
- Quiche lorraine. Slaný koláč se slaninou a vaječno-smetanovou náplní; původní lotrinská receptura sýr neobsahuje. Pochází z Lotrinska na severovýchodě Francie.
- Bouillabaisse. Rybí polévka z několika druhů ryb a mořských plodů. Specialita Marseille a přilehlého pobřeží Provence.
- Salade niçoise. Salát s tuňákem, vejci, olivami a zeleninou. Pochází z Nice na Azurovém pobřeží.
- Confit de canard. Kachní stehno pomalu táhnuté ve vlastním tuku, pak dopečené dokřupava. Specialita Gaskoňska a jihozápadu.
- Tartiflette. Zapečené brambory se slaninou, cibulí a sýrem reblochon. Navzdory pověsti odvěké alpské klasiky vznikla až v 80. letech 20. století podle staršího savojského pokrmu péla.
- Crêpes. Tenké palačinky podávané nasladko, slaná pohanková verze se jmenuje galette. Doma jsou v Bretani a zapíjejí se cidrem.
- Soufflé. Nadýchaný zapékaný dezert z vaječných bílků, existuje i ve slané verzi. Technicky náročný pokrm, kterým kuchyně skládají zkoušku.
- Baguette. Dlouhé křupavé pečivo, denní chléb celé země. Od roku 2022 je bagetová kultura zapsaná na seznamu UNESCO.
- Gratin dauphinois. Brambory zapečené ve smetaně. Pochází z oblasti Dauphiné v jihovýchodní Francii.
- Madeleines. Malé piškotové koláčky ve tvaru mušle. Podle nejrozšířenější legendy je poprvé upekla služebná Madeleine Paulmier v lotrinském Commercy.
- Mille-feuille. "Tisíc listů": křehké pláty listového těsta prokládané vanilkovým krémem. Jméno dezertu se v kuchařkách objevuje už roku 1733.
- Pot-au-feu. Vydatný pokrm z dlouho taženého hovězího a zeleniny, národní jídlo Francie. Nejlépe chutná v zimních měsících.
- Clafoutis. Ovocný koláč s třešněmi zapečenými v lívancovém těstě. Pochází z regionu Limousin ve střední Francii.
- Canelé. Malé bábovičky s vláčným středem a karamelovou kůrkou. Canelé pochází z Bordeaux na jihozápadě Francie.
- Choucroute garnie. Kysané zelí s několika druhy vepřového masa a klobás. Specialita Alsaska na východě Francie.
- Tarte flambée. Tenounká alsaská "pizza" se zakysanou smetanou, cibulí a slaninou, alsasky flammekueche. Peče se krátce v prudce rozpálené peci.
- Financier. Mandlové koláčky ve tvaru zlaté cihličky. Podle tradované (a nedoložené) legendy je pekl pařížský cukrář pro bankéře od burzy; předchůdcem byly klášterní koláčky visitandines z Lotrinska.
- Paris-Brest. Věnec z odpalovaného těsta plněný pralinkovým krémem z lískových oříšků. Vznikl na počest cyklistického závodu Paříž-Brest-Paříž a jeho tvar připomíná kolo bicyklu.
- Aligot. Bramborová kaše s máslem a čerstvým sýrem, tažená do dlouhých vláken. Pochází z náhorní plošiny Aubrac v Centrálním masivu.
- Salade lyonnaise. Salát z čekanky frisée se slaninou, krutony a ztraceným vejcem. Specialita Lyonu, dělnické jídlo z tamních bouchonů.
- Pâté en croûte. Masová paštika zapečená v těstě, ozdoba vitrín lepších řeznictví. Dnes se v ní dokonce soutěží o mistrovství světa.
- Blanquette de veau. Telecí maso dušené ve světlé smetanové omáčce se zeleninou. Klasika domácí kuchyně, oblíbená hlavně v zimě.
- Gougères. Sýrové bochánky z odpalovaného těsta. Pocházejí z Burgundska a podávají se k aperitivu.
- Moules-frites. Mušle vařené v bílém víně, podávané s hranolky. O tohle jídlo se Francie dělí s Belgií, kde platí za národní pokrm; ve Francii kraluje na severu a na atlantském pobřeží.
- Flan pâtissier. Hutný vanilkový pudinkový koláč na křehkém těstě. Stálice francouzských pekáren, prodává se po klínech jako u nás koláče.
- Chouquettes. Malé odpalované bochánky posypané perlovým cukrem. Kupují se na váhu v papírovém sáčku ve většině pekáren.
- Terrine. Hrubší masová paštika pečená v kameninové formě. Podává se jako předkrm s chlebem a nakládanou zeleninou.
- Éclair. Podlouhlý dezert z odpalovaného těsta plněný krémem a politý polevou. Dnes je rozšířený po celém světě.
Typické francouzské nápoje
Den ve Francii začíná kávou. Objednáte-li si "un café", dostanete espresso; ráno ke croissantu se hodí café crème s mléčnou pěnou, zatímco café au lait z velké misky zůstává doma u snídaně. Káva po obědě je malý rituál a posezení na kavárenské terase patří k francouzskému životnímu stylu stejně jako dobré jídlo.
K francouzské kuchyni neodmyslitelně patří víno. Mezi nejznámější oblasti patří Bordeaux, Burgundsko, Champagne, Alsasko a údolí Rhôny a Loiry; kvalitu a původ hlídá systém chráněných označení AOC. Šumivé víno se smí jmenovat šampaňské, jen když pochází přímo z Champagne. Francouzi si víno dopřávají téměř ke každému jídlu a považují ho za součást své kultury.
Já francouzské vinařské oblasti miluji, Saint-Émilion poblíž Bordeaux považuji za nejkrásnější místo, které jsem ve Francii navštívil. Za vínem se navíc dá cestovat i vlakem: z Lyonu jsem si odskočil na degustace do Tain-l'Hermitage a za celý den mezi vinicemi zaplatil jediný účet - ten za vlak.
V Bretani a Normandii hraje první housle cidre. V bretaňských creperiích se nalévá do keramických misek zvaných bolée a k palačinkám patří stejně samozřejmě jako u nás pivo k svíčkové.
Před jídlem přijde na řadu aperitiv. Nejslavnější je pastis, anýzový likér z Marseille (recepturu vytvořil Paul Ricard v roce 1932), který se ředí ledovou vodou, až se mléčně zakalí. V Burgundsku se pije kir - bílé víno aligoté s černorybízovým likérem, pojmenované po dijonském starostovi a knězi Félixi Kirovi.
Po jídle Francouzi sahají po digestivu. Calvados je jablečný destilát z Normandie, cognac a armagnac jsou vínové destiláty chráněné přísnými pravidly: koňak se pálí dvakrát v Charente, armagnac jen jednou v Gaskoňsku, a mimo své regiony se vyrábět nesmí.
Jak si užít francouzské jídlo naplno
- Dopřejte si na jídlo čas. Francouzi jídlu věnují patřičnou pozornost a nespěchají - oběd nebo večeře o více chodech je tu společenská událost, ne nutnost.
- Vejděte vždy s pozdravem "Bonjour". Pozdrav při vstupu do restaurace, pekárny i obchodu je ve Francii téměř povinnost. Objednávka bez něj působí neomaleně a obsluha vám to dá pocítit.
- Zajděte na polední menu. Polední "formule" nabízí i ve vyhlášených podnicích stejnou kuchyni za zlomek večerní ceny - přesně takhle si užívám francouzská bistra já.
- Vyražte na trh. Sýry, klobásy, pečivo i teplý aligot z kotle - trhy jsou nejrychlejší cesta k regionálním specialitám.
- Rezervujte si lepší restaurace předem. Od večeře v bordeauxské La Table de Montaigne, u které začala moje cesta k fine diningu, si před každou cestou nejdřív zjišťuji, kde budu večeřet.
- Dopřejte si k jídlu sklenku vína. Nechte si poradit od someliéra nebo se řiďte jednoduchým pravidlem: místní jídlo, místní víno.
Před cestou si také můžete přečíst knihy o francouzské gastronomii nebo pustit seriály o vaření. Já zbožňuji Netflix seriál "Chef's Table", takže pro návštěvu Francie je jasná volba speciální řada "Chef's Table France". Doslova na jedno sousto jsem zhlédnul i seriál "Vysoká čokoládová", ve kterém francouzský šéfcukrář Amaury Guichon předvádí své neuvěřitelné dovednosti. Doporučuji nejen milovníkům sladkého.
Nejlepší francouzské jídlo
Pokud bych měl vybrat tři osobní favority, tak nejlepší francouzské jídlo pro mne je:
- Aligot. Tažená sýrová kaše z Aubraku, kterou jsem koupil přímo z kotle na toulouském trhu. Na mém žebříčku příloh se od té neděle dělí o první místo s domácí bramborovou kaší.
- Paris-Brest. Oříškový věneček, který mi v pařížském bistru Auberge Pyrénées Cévennes složili čerstvě na objednávku. Byl skvostný a od té doby ho vyhlížím v každé cukrárně.
- Canelé. Bordeauxská bábovička s karamelovou kůrkou a vláčným, skoro pudinkovým středem. Jedno canelé nikdy nestačí - ověřeno opakovaně.
Jak poděkovat za francouzské jídlo
Základ zvládne každý: "Merci beaucoup" (mersí bokú) - děkuji mockrát. Když chcete pochválit jídlo, řekněte při placení nebo odchodu "C'était délicieux" (seté delisjé) - bylo to vynikající, případně skromnější "C'était très bon" (seté tre bon) - bylo to moc dobré.
Kdo chce znít jako místní, sáhne po frázi "Je me suis régalé" (žmö sui regalé) - pochutnal jsem si (žena říká "régalée", výslovnost je stejná). A když si kuchyně zaslouží poklonu, předejte ji obsluze: "Mes compliments au chef" (mé kompliman o šef) - mé komplimenty šéfkuchaři.
K francouzské zdvořilosti patří ještě dvě drobnosti. Obsluhu oslovujte "Monsieur" nebo "Madame" - na rozdíl od češtiny to bez příjmení nepůsobí nijak zvláštně. A nedivte se, když vám číšník místo "Bon appétit" popřeje "Bonne dégustation": v lepších podnicích se tahle formulka poslední roky nosí víc.
Regionální francouzská kuchyně a speciality
Francie je velká země a každý region si hýčká vlastní speciality. Tady jsou ty, které stojí za ochutnání nejvíc:
Alsasko
Kraj na pomezí francouzské a německé kuchyně: choucroute garnie (kysané zelí s uzeninami), tarte flambée a suchý ryzlink. O Vánocích se tu peče beerawecka, koláč ze sušeného ovoce - já si ho odvezl z Colmaru jako sladkou rezervu; byl pryč prakticky okamžitě.
Burgundsko
Vinařský region, který dal jméno hovězímu po burgundsku, a domov šneků i sýrových gougères. Před jídlem se tu nalévá kir.
Provence
Bylinky, olivový olej, rajčata a česnek. Odtud pochází ratatouille, z Marseille bouillabaisse i anýzový pastis.
Bretaň
Palačinky crêpes a pohankové galettes zapíjené cidrem. Na poloostrově Guérande se dodnes ručně sbírá mořská sůl - solná políčka jsem si prošel pěšky a od té doby se na slánku dívám jinak.
Normandie
Země smetany, jablek a sýrů: camembert, livarot, jablečný cidre a calvados.
Lyon a okolí
Lyon nese už od roku 1925 titul světového hlavního města gastronomie. V tradičních hospůdkách zvaných bouchon se podává quenelle (šťouchaný knedlíček ze štičího masa), salade lyonnaise nebo dršťky tablier de sapeur.
Jihozápad
Kraj cassouletu, klobásy saucisse de Toulouse, konfitované kachny a foie gras. Nejlíp se ochutnává na trzích v Toulouse, kam vozí i aligot z nedalekého Aubraku.
Bordeaux a okolí
Vedle slavných vinic láká Bordeaux na entrecôte à la bordelaise (steak s omáčkou z vína a morku), kanelovanou sladkost canelé a výlety do vinařských vesnic, jako je Saint-Émilion.
Slavní francouzští šéfkuchaři
Tihle francouzští šéfkuchaři změnili, jak se vaří - nejen ve Francii:
- Auguste Escoffier (1846-1935). Otec moderní francouzské kuchyně: kodifikoval recepty, zavedl systém kuchyňských brigád a jako první šéfkuchař dostal Řád čestné legie.
- Eugénie Brazier (1895-1977). Lyonská kuchařka, která se v roce 1933 stala první osobou se šesti michelinskými hvězdami současně. Vyučil se u ní i Paul Bocuse.
- Paul Bocuse (1926-2018). Tvář hnutí nouvelle cuisine, které odlehčilo těžké omáčky a dalo vyniknout surovinám. Jeho restaurace u Lyonu držela tři hvězdy plných 55 let (1965-2019).
- Joël Robuchon (1945-2018). Držitel největšího počtu michelinských hvězd v historii - podle Guinnessovy knihy rekordů jich měl přes tři desítky najednou, v restauracích ve třinácti zemích.
- Alain Ducasse (1956). První šéfkuchař, který držel tři hvězdy ve třech různých restauracích zároveň. Jeho podniky dnes najdete po celém světě.
Francouzské michelinské restaurace
Francie je kolébkou slavného michelinského průvodce - původně reklamní brožury výrobce pneumatik z roku 1900, dnes nejznámějšího gastronomického ocenění. Ročník 2026 uděluje hvězdy 668 francouzským restauracím: 31 podniků má tři hvězdy, 84 dvě a 553 jednu; dalších 430 restaurací nese označení Bib Gourmand za mimořádný poměr ceny a kvality (údaje k září 2026).
Právě Bib Gourmand je moje oblíbená kategorie - dovede k výborné kuchyni bez večerních cen fine diningu. Vedle Michelinu vychází ve Francii i konkurenční průvodce Gault & Millau, který známkuje kuchyni body a kuchařskými čepicemi.
Z tříhvězdičkové špičky jmenujme alespoň dva podniky: L'Auberge du Vieux Puits šéfkuchaře Gillese Goujona ve vesničce Fontjoncouse a pařížskou L'Arpège Alaina Passarda, která tři hvězdy drží nepřetržitě od roku 1996 - a od roku 2025 dokonce s čistě rostlinným menu.
Zajímavosti o francouzském jídle
- Ve Francii se vyrábí několik stovek druhů sýrů a 46 z nich chrání označení původu AOP - víc než v kterékoli jiné zemi. Průměrný Francouz jich sní kolem 26-27 kg ročně. Více v článku o francouzských sýrech.
- Francouzské gastronomické stolování je od roku 2010 na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Slavnostní "repas gastronomique" má nejméně čtyři chody a rámují ho aperitiv a digestiv.
- V roce 2022 přibyla na seznam UNESCO i bageta - přesněji řemeslné know-how a kultura okolo ní. Francouzské pekárny jich denně prodají kolem 27-30 milionů.
- Croissant pochází původně z Rakouska. Předchůdcem je vídeňský kipferl, který do Paříže přinesla pekárna Rakušana Augusta Zanga v roce 1839; máslovou listovou podobu mu dali až Francouzi.
- Tarte Tatin proslavil až gastronomický kritik Curnonsky v roce 1926 - stejný muž, který o rok dříve prohlásil Lyon za světové hlavní město gastronomie.
- Oběd je ve Francii tradičně hlavním jídlem dne. Sváteční rodinné obědy se klidně protáhnou na hodiny, běžná pracovní pauza je ale dnes v průměru jen kolem 40 minut.
- Mnoho světových kuchařských pojmů pochází z francouzštiny - menu, restaurace, šéfkuchař, omeleta i majonéza. Francouzská kuchyně dala moderní gastronomii jazyk i techniky.
Užijte si Francii a to nejlepší francouzské jídlo!
Gault & Millau: francouzský průvodce gastronomií
Gault & Millau je francouzský gastronomický průvodce, který restaurace známkuje body a kuchařskými čepicemi - maximální dvacítku přitom z principu nedává nikomu. Založili ho dva novináři jako drzou protiváhu Michelinu a pojmenovali s ním celou nouvelle cuisine. Čepice dnes rozdává v 15 zemích, jako další je na řadě Česko.
Paris-Brest: cyklistický dezert
Věneček z odpalovaného těsta s pralinkovým krémem nese jméno cyklistického závodu z Paříže do Brestu a zpět - a nevznikl ani v jednom z těch měst. Nejrozšířenější verze připisuje dezert cukráři Louisi Durandovi z Maisons-Laffitte. Ochutnal jsem ho v pařížské restauraci s oceněním Bib Gourmand a poradím, podle čeho poznáte povedený kousek.
Beerawecka: alsaský vánoční koláč ze sušeného ovoce
V Alsasku se před Vánoci pečou bochánky, ve kterých je víc sušeného ovoce než těsta: hrušky, fíky, meruňky, švestky, rozinky a ořechy naložené v pálence spojuje jen hrst těsta vmíchaného dovnitř. Beerawecka zraje dny až týdny, krájí se na tenké plátky a příbuzné má za Rýnem, v Rakousku, ve Švýcarsku i v Jižním Tyrolsku. Ani Alsasané se neshodnou, co její jméno znamená.
La Table 101: bistronomie v lyonské čtvrti Part-Dieu
Skvělý pondělní oběd v Lyonu jsem nenašel v bouchonu ve starém městě, ale mezi úředníky v kancelářské čtvrti Part-Dieu. Bistronomickou restauraci La Table 101 vedou od roku 2012 manželé Delbergues a michelinský průvodce jí přiznal značku Bib Gourmand. Obědová formule, amuse bouche zdarma a suflé, za které stojí za to připlatit.
Tain-l'Hermitage: vinařská vesnička na Rhôně
Necelou hodinu vlakem od Lyonu leží vesnička, nad kterou se zvedá jeden z nejslavnějších vinařských kopců Francie. Apelace Hermitage měří jen 135 hektarů a do první třídy ji řadili už v roce 1816 - ve vesničce pod ní se přesto ochutnává zadarmo a bez objednání. Přidávám legendu o poustevníkovi i radu, jak ušetřit na Crozes-Hermitage.
Le Tiroir: lyonské bistro s michelinským Bib Gourmand
Bib Gourmand není poloviční hvězda, ale samostatné michelinské ocenění pro kuchyně s férovým účtem - a Le Tiroir, moderní bistro v lyonské čtvrti Vaise, ho drží od roku 2021. Na obědovém menu se čtyřmi předkrmy, čtyřmi hlavními chody a čtyřmi dezerty na výběr se potkává smažený Saint-Marcellin, hovězí flank steak i rebarborový dezert.
Francouzské sýry
Kolik druhů sýra Francie má, neví ani Francie - i citát připisovaný de Gaullovi koluje s několika různými čísly. Přehled francouzských sýrů proto stavím postupně a začínám Pérailem: měkkým ovčím sýrem z Aveyronu, který se dělával z mléka zbylého po roquefortu a na evropské uznání čekal přes třicet let.
Les Halles v Clissonu: dřevěná tržnice ze 14. století
Krytá tržnice Les Halles ve francouzském Clissonu stojí od konce 14. století, trhy se pod jejím dřevěným krovem konají nepřetržitě přes šest set let. Přežila dokonce i válku ve Vendée, která zbytek města srovnala se zemí. Nejlíp atmosféru nasajete brzy ráno, kdy je hala ještě takřka prázdná a trh se pod středověkým krovem teprve rozjíždí.
Sel de Guérande: ručně sbíraná mořská sůl z Bretaně
Sůl z Guérande se na atlantickém pobřeží Francie dodnes sbírá ručně, dřevěnými nástroji a jen v létě. Nejcennější je fleur de sel - křehký květ soli stahovaný z hladiny zaplavených políček dřív, než klesne ke dnu. Kolem slanisek se navíc dá projít pěšky: od středověkých hradeb Guérande přes solná pole až do vesnice Saillé.
Saint-Aubin: nedělní trh v Toulouse
Skvělý tip na jídlo v Toulouse jsme dostali u piva: barman nás poslal na nedělní trh Saint-Aubin. Kolem kostela se jednou týdně sejdou sýry z Pyrenejí, kotel aligotu i bochníky pain d'épices na váhu - a k tomu bleší trh a muzikanti. Odnesl jsem si chléb s pomerančovou kůrou a ochutnal aligot.