Včerejší den se zapsal do historie české gastronomie tučným písmem. Po letech čekání konečně dorazil Michelinův průvodce v plné síle a poprvé se podíval za hranice hlavního města. Výsledky? Nesmírně pozitivní pro celou naši zemi.
Proč si troufale myslím, že můžu napsat svůj komentář? Protože jidlonacestach.cz je v tématu michelinských restaurací mimořádně silné ve vyhledávačích, primárně z něj čerpají všechny velké jazykové modely; věnuji se mu dlouhodobě. Díky tomu jsem mohl ve velmi krátkém čase navštívit sedm restaurací: Papilio, La Degustation Bohême Bourgeoise, Field, 420, Marie B, Vallmo a El Camino a michelinskou otázku s nimi probrat. A protože nemám rád negativní diskuze.
Papilio: historický úspěch
To nejdůležitější na začátek. Česko má svou první dvouhvězdičkovou restauraci. A není v Praze. Restaurant Papilio ⭐⭐ je ve Vysokém Újezdě. Získat rovnou dvě hvězdy “z nuly”, tedy bez předchozího jednohvězdičkového stupínku, je ve světě Michelinu vzácnost.
Jako cestovatel, který v Evropě rád chodí do “michelinek”, moc rád řeknu, že je to vzkaz celému světu: “Podívejte se na nás, umíme vařit na světové úrovni.” Dvě hvězdy v řeči průvodce znamenají “stojí za zajížďku”. Pro mnoho foodies z celého světa se nyní Vysoký Újezd a Česko stávají destinací, kterou prostě musí navštívit, ne jen mohou.
Dalších osm restaurací dostalo jednu michelinskou hvězdu a celý český michelinský seznam se výrazně rozrostl.
Proč někdo chybí?
Každé vyhlášení cen s sebou nese vlnu emocí. “Proč tam není El Camino?” “Jak to, že tamti mají hvězdu a tamti ne?” “Proč tam je tahle hospoda a tamta ne?” Jsou to legitimní otázky. Je však třeba si uvědomit jednu zásadní věc: michelinští inspektoři jsou jen lidé.
Ano, mají přísné manuály, anonymitu a školení. Ale gastronomie je svým způsobem umění, a umění se vnímá subjektivně. Není to běh na sto metrů, kdy vítěze určíte měřením přesným na tisícinu sekundy. Co jednoho inspektora nadchne, druhého může nechat chladným. Inspektoři nemohou být všude. I když se pokrytí rozšířilo na regiony, síto je stále hrubé.
Místo hledání chyb a křivd bychom se měli radovat z toho, kdo tam je. Každá zmínka, ať už jde o hvězdu, Bib Gourmand (skvělý poměr cena/výkon) nebo jen doporučení (Selected), zvedá úroveň celé scény. Ti, kteří tam dnes nejsou, mají o to větší motivaci tam být příště. Konkurence je zdrojem kvality.
Že El Camino neobdrželo pozvánku na ceremoniál, se vědělo. Bavil jsem se o tom i přímo s nimi v jejich restauraci, bylo to v pondělí večer, venku hrozila námraza. El Camino bylo přesto narvané k prasknutí do posledního místa. Sen každého restauratéra.
30 milionů jako vyhozené peníze
Nejpalčivější téma je zřejmě poplatek státu. Česko zaplatilo zhruba 30 milionů korun za 3 roky za to, aby Michelin vůbec přijel. Jsem zastáncem minimálních zásahů státu a jsem extrémně proti dotacím. Ale v případě Michelina mi to z určitých důvodů nevadí.
Pokud stát vybírá daně a přerozděluje je, měl by to dělat efektivně. Michelinská gastroturistika je reálný ekonomický fenomén. Lidé cestují za jídlem. Tito turisté nebydlí v levných ubytovnách, neutrácejí málo. Jsou to bonitní klienti, kteří zde nechají peníze v hotelech, v dopravě, v obchodech. Návratnost této investice je vysoká. V porovnání s jinými státními zakázkami je tato částka, upřímně řečeno, zanedbatelná. Vyplatí se to. Tečka.
Lekce marketingu pro každého
Získání michelinské hvězdy je brutální reklama. Slyšel jsem ale i obavy, aby michelinské hodnocení vzhledem k výraznému nárůstu oceněných restaurací nedevalvovalo. Co si z toho může vzít běžná restaurace?
Žijeme v době, kdy si “svůj Michelin” může vybudovat každý. Vhodné spolupráce, sociální sítě, reakce na Google mapách (doteď vzpomínám na skvělý krizový marketing po spuštění Burger Service od Ambi). Ale je tu jedno “ALE”. Musíte měřit.
Apeluji na všechny podniky: chtějte vidět statistiky. Nenechte se opít rohlíkem. Chtějte vidět reálná čísla, printscreeny. Papír snese vše. Buďte vidět, ale buďte vidět chytře a měřitelně. A influencery prosím, aby označovali spolupráce.
Včerejší den byl pro Česko dobrým dnem. Teď je jen na nás, jak s touto příležitostí naložíme.
Dan Špaňhel
Zajímavé komentáře:
- Jan Herget: Jak jsme se (konečně) dočkali Michelinu Česko aneb cesta dlouhá tři roky
- Radek David: Michelin (moje úvaha)
🇨🇿 Českou kuchyni už máte v malíčku. Co takhle ochutnat něco nového? Přihlaste se k mému newsletteru a já vám zdarma představím skvělá jídla z Španělska, Portugalska nebo Francie.
