Čaj představuje bez přehánění důležitou součást každodenního života obyvatel Íránu. Hraje významnou roli v íránské kultuře i zvyklostech. Írán patří mezi země s největší spotřebou čaje na světě. Tradiční íránský čaj je černý, zpravidla silně slazený.
Íránský čaj: symbol perské pohostinnosti
Historie a význam čaje v Íránu
Írán dnes patří mezi významné producenty a konzumenty čaje, jeho historie v této oblasti však v porovnání s některými jinými zeměmi, jako jsou Čína nebo Indie, není příliš dlouhá. Čaj se v Íránu začal výrazněji prosazovat až během 19. století, kdy na zemi měla vliv kultura sousedních států, zejména Ruska. Ruští obchodníci a cestovatelé pravděpodobně přinesli zvyk přípravy čaje pomocí samovaru, který se v Íránu rychle rozšířil a stal se neodmyslitelnou součástí domácností, čajoven, kaváren a dalších společenských míst.
Íránci pijí čaj během celého dne, při přivítání hostů, rodinných setkáních, pracovních jednáních a při mnoha slavnostních příležitostech.
Íránský čaj a jeho příprava
Íránci preferují černý čaj. Čaj se tradičně podává v malých skleněných šálcích, často je silně slazený krystalizovaným cukrem nebo kousky cukru, které jsou naštípané z homole.
Kostky cukru si Íránci někdy vkládají přímo do úst a přes cukr čaj pomalu usrkávají. Tento způsob pití je charakteristickým znakem íránské čajové kultury (já na něj ale bohužel nenarazil). Na co ale narazíte běžně, je přelití horkého čaje na podšálek a pití čaje z něj.
Samovar a jeho používání v Íránu
Samovar je tradiční zařízení pro přípravu čaje, které se skládá z velké kovové nádoby s vnitřní trubicí. V trubici se rozdělává oheň (typicky pomocí dřevěného uhlí nebo dnes častěji elektricky), který ohřívá vodu v nádobě kolem trubice. Nahoře na samovaru se obvykle nachází konvička s koncentrovaným čajovým výluhem. Při servírování si každý nalije do skleničky malé množství tohoto silného čaje a doplní jej horkou vodou ze samovaru podle vlastní chuti.
Produkce čaje v Íránu
Íránský čaj se pěstuje především v severních provinciích země, zejména v oblasti Gílán a také v provinciích Mazandarán a Golestán na pobřeží Kaspického moře. Tyto oblasti mají vhodné klimatické podmínky – vysokou vlhkost, dostatek srážek a mírné teploty – což umožňuje úspěšné pěstování čajovníku.
Přestože produkce čaje v Íránu má dlouhou historii, domácí produkce nestačí pokrýt vysokou spotřebu v zemi. Írán proto musí část čaje dovážet zejména z Indie, Srí Lanky, Číny a dalších zemí.
Kulturní aspekty pití čaje v Íránu
Čaj je v Íránu symbolem pohostinnosti a přátelství. Čajovny jsou běžnou součástí íránských měst a vesnic, kde lidé tráví čas diskusemi, posloucháním tradiční hudby, hraním her či čtením poezie. Podávání čaje hostům je považováno za projev zdvořilosti a úcty.
Čaj je v Íránu prostě neodmyslitelnou součástí života.
