Chaykhana Mam Khalil (چاخانەی مام خەلیل) je pravděpodobně nejslavnější čajovna v celém iráckém Kurdistánu. Je ukrytá v labyrintu starého bazaru Qaysari v Arbílu.
Je to malý a relativně stísněný prostor, který ale žije. Stěny jsou doslova neviditelné. Každý čtvereční centimetr omítky, klenby i stropu je pokrytý zarámovanými fotografiemi. Jsou jich tisíce. Černobílé portréty, vybledlé barevné snímky, politici, básníci, králové i obyčejní štamgasti.
Tahle čajovna je malý neoficiální archiv města. Její historie sahá až do roku 1952, kdy ji založil Khalil Salih, známý jako Mam (strýček) Khalil. Původně to bylo místo, kde se scházeli muži z bazaru, aby si odpočinuli po práci, probrali politiku nebo uzavřeli obchod. V irácké kultuře je čajovna (chaykhana) sociálním centrem, ekvivalentem naší hospody, ale bez alkoholu. Mam Khalil zde strávil celý svůj život. Když v roce 2015 zemřel, jeho syn Mohammed převzal otěže a udržuje tradici dál.
Fotografie na stěnách nejsou náhodnou dekorací; začalo to jako způsob, jak si Mam Khalil chtěl pamatovat své přátele a významné hosty. Postupem času se sbírka rozrostla do obřích rozměrů, mapující bouřlivé dějiny regionu - od dob monarchie přes diktatury až po současnost. Najdete tu fotky britských diplomatů vedle fotek kurdských pešmergů. Je to vizuální deník, který říká, že i když se režimy mění, čaj se pije pořád.
Základem nabídky je zde samozřejmě čaj. Poctivý, silný, černý čaj. Druhou nezbytnou "surovinou" je cukr. Hodně cukru. Čaj v téhle čajovně u mne drží první místo ve sladkosti ze všech čajů, které jsem v Iráku vypil. A že jich bylo dost.
Čaj se k vám dostane na malém keramickém podšálku, horký tak, že ho sotva udržíte v prstech. Stojí tu dvojnásobek (500 IQD/8 Kč) oproti jiným čajovnám, zde tu cenu ale rádi zaplatíte.
Tady to totiž není čaj na žízeň, tady je to čaj na zpomalení.
Více informací o čajovně Mam Khalil získáte po kliknutí na odkaz na mapě (poloha bohužel není přesná):
