Stolování v Íránu se výrazně liší od evropských zvyklostí. Typickým rysem je stolování na zemi, před vstupem do prostoru jídla se vždy zouvají boty. Jídlo se často konzumuje rukama, chléb slouží jako nástroj k nabírání jídla. Íránci kladou velký důraz na pohostinnost, sdílení pokrmů a společné stolování.
Kashk-e bademjan je tradiční íránský pokrm připravovaný z lilku, fermentované syrovátky zvané kashk a aromatického koření. Jídlo se podává teplé nebo při pokojové teplotě, tradičně se nabírá chlebem jako je sangak, lavash či barbari. Jedná se o oblíbený předkrm íránské kuchyně.
Kashk je tradiční fermentovaný mléčný produkt, který tvoří neodmyslitelnou součást íránské kuchyně. Vyrábí se fermentací syrovátky, zahušťuje se a tvaruje do kuliček či placiček a suší. Sušený kashk má dlouhou trvanlivost. Jeho výrazná slaně-kyselá chuť obohacuje jídla jako kashk-e bademjan, ash-e reshteh nebo kaleh joosh.
Nan-e ghandi, známý jako perský sladký chléb, je tradiční íránské pečivo s jemnou, nadýchanou strukturou a sladkou chutí. Název pochází z perských slov "nan" (chléb) a "ghand" (cukr), což odkazuje na jeho hlavní charakteristiku. Nan-e ghandi je symbolem pohostinnosti, servíruje se k čaji či kávě při rodinných a společenských setkáních.
Torshi je tradiční nakládaná zelenina typická pro íránskou a blízkovýchodní kuchyni. Torsh znamená v perštině "kyselý". Připravuje se fermentací či nakládáním v octovém nálevu, používá se široké spektrum zeleniny, jako je květák, mrkev, lilek, okurky, česnek a cibule, přičemž v některých regionech se nakládá i nezralé ovoce. Torshi se podává jako příloha k hlavním jídlům, kde svou výraznou kyselou chutí obohacuje pokrmy, podporuje trávení a vyvažuje těžší a mastnější jídla.
Samboseh je tradiční íránský street food, který pochází z jižních oblastí Íránu a Perského zálivu. Jedná se o tenkou chlebovou placku plněnou směsí brambor, cibule, česneku, čerstvých bylinek a koření. Náplň může obsahovat také mleté maso, ale samboseh se často připravuje ve vegetariánské variantě. Placka se pečlivě zabalí do trojúhelníkového tvaru a smaží dozlatova. Podává se horká, často s různými omáčkami.
Pashmak je tradiční íránská cukrovinka s nadýchanou, vláknitou strukturou připomínající cukrovou vatu. Její název v perštině znamená "malá vlna". Jemné cukrové vlákno pashmaku vzniká náročným procesem natahování a protahování cukrového sirupu smíchaného s moukou a sezamovým olejem. Pashmak pochází z města Jazd, známého výrobou cukrovinek.
Habeh anab jsou íránské jujubové kostky. Jedná se o tradiční sladkost vyráběnou z plodů jujuby. Tyto malé kostky vznikají lisováním a sušením dužiny jujuby, která jim dodává přirozeně sladkou chuť připomínající datle. V Íránu se konzumují samostatně nebo se přidávají do čajů a dezertů.
Gaz je tradiční íránská cukrovinka připomínající nugát. Vyrábí se z bílků a přírodní sladké mízy zvané mana, které doplňují pistácie nebo mandle. Pochází z města Isfahán, kde se vyrábí od dob dynastie Safíovců. Původně se jednalo o delikatesu pro šlechtu. Dnes je gaz symbolem isfahánské cukrařiny a oblíbeným suvenýrem.
Nabat je tradiční íránský krystalizovaný cukr. Jedná se o velké, průhledné či nažloutlé krystaly, často na tyčinkách. Slouží zejména k oslazení čaje. Kromě Íránu je oblíbený i v dalších zemích Blízkého východu a jižní Asie.
