Nan-e ghandi (نان قندی), známý též jako perský sladký chléb, patří mezi tradiční íránské pečivo. Název tohoto chleba pochází z perských slov “nan” (نان), což v překladu znamená chléb, a “ghand” (قند), znamenající cukr. Doslovný překlad názvu je tedy “cukrový chléb”.
Nan-e ghandi je oblíbený především pro svou sladkou chuť, křehkou strukturu a univerzálnost při servírování (mně osobně připomíná čerstvě upečené české sušenky Bebe 😁).
Základní suroviny pro přípravu nan-e ghandi zahrnují mouku, cukr, máslo či rostlinný tuk, vejce, mléko, růžovou vodu a často také kardamom či šafrán. Díky použití růžové vody a kardamomu má nan-e ghandi výraznou a příjemnou vůni, která je typická pro perské dezerty a pečivo.
Těsto se připravuje smícháním ingrediencí do hladké konzistence, poté se nechává odležet a kyne. Po vykynutí se těsto tvaruje do malých bochánků nebo placiček, případně do jiných tradičních tvarů. Povrch chleba se často zdobí sezamovými semínky.
Upečený chléb má měkkou, jemnou a nadýchanou strukturu, která se vyznačuje sladkou chutí a jemnou vůní růžové vody a koření. Jak jsem již uvedl výše, mně osobně připomíná čerstvě upečené sušenky Bebe, jen výrazně měkčí (a větší).
V íránské kultuře představuje nan-e ghandi symbol pohostinnosti a rodinného setkávání. Je častou součástí pohoštění hostů, servíruje se k čaji nebo kávě při společenských událostech a rodinných návštěvách.
Nan-e ghandi je jen drobnou součástí bohaté perské pekařiny. Jeho jednoduchost, příjemná vůně a sladce jemná chuť z něj činí oblíbenou pochoutku. Měli jste možnost jej vyzkoušet?
Dobrou chuť!
