Když jsem před časem psal o "Čtyřistadvacítce" na Staroměstském náměstí, odcházel jsem s pocitem, že jde o sebevědomý projekt, který se snaží balancovat mezi skvělou gastronomií a přístupností vzhledem k lokalitě. Restaurace tehdy nabízela precizní, ale místy trochu složitá jídla. Nyní, po další návštěvě s rodinou z Moravy, je zřejmé, že koncept prošel tichou, ale podstatnou proměnou. Menu se zjednodušilo, ceny klesly a celkový dojem je mnohem silnější.
Zatímco mnoho pražských podniků v centru neustále zdražuje, "Čtyřistadvacítka" udělala krok směrem k českému hostovi. Snížení cenové hladiny a sázka na větší srozumitelnost naznačují, že restaurace pravděpodobně cílí na ocenění Bib Gourmand, které průvodce Michelin uděluje za výborné jídlo za rozumnou cenu.
Změny jsou patrné hned na úvod. Vyhlášené rohlíky a chléb z místní pekárny, které dříve fungovaly jako pozornost podniku, si nyní hosté objednávají z menu. Podávají se s uzeným hořčičným máslem a stále podle mne platí, že v této lokalitě těžko najdete lepší pečivo. Zpoplatnění dřívějšího "amuse-bouche" je bohužel logickým krokem při celkovém snižování cen hlavních chodů.
Předkrmy jasně deklarují odklon od experimentů. Kachní srdíčka s višněmi nehledají inspiraci v texturách známých z bratrského Fieldu (och!), ale sází na tradičnější, zemitější úpravu. Terina z hovězího jazyka s křenem a pečený korálovec s nakládaným vajíčkem tento směr jen potvrzují - suroviny dostávají prostor vyniknout bez zbytečných kudrlinek.
Největší překvapení se pro mne skrývá v hlavních chodech. Uzené hovězí hrudí doprovází hrachová kaše a aronie. Právě hrachová kaše je příloha, která z českých restauračních lístků téměř vymizela, případně přežívá jen v levných poledních nabídkách. Zde, podpořená silnou hovězí šťávou a jemným masem, ukazuje svůj plný potenciál. Podobně funguje i jehněčí roláda. Chuť masa a grilovaných kapustiček vyvažuje lehká kyselost brambor s podmáslím, což jídlu dodává potřebnou lehkost.
Na telecí řízek Escoffier jsem měl zálusk dlouho, někteří přátelé jej velebili, někteří z něj byli nadšeni méně. Já byl v rámci ochutnávky spokojen velmi. Jde o masivní porci s křupavým obalem a křehkým masem, které uvnitř skrývá sýrovou náplň. Doprovází ho bramborová kaše a angreštový kompot. Je to jídlo, které svou velikostí a hutností hraničí s možnostmi jednoho strávníka.
Dezerty si zachovávají hravost, ale i ony trošku ubraly na formálnosti. Šodó 420 se podává rozložené - brioška s vlašskými ořechy a pomerančem leží zvlášť, zatímco samotné šodó dostanete v hrnečku.
Zmrzlinový pohár s čokoládovou zmrzlinou a karamelovým přelivem pak představuje nekompromisní, objemnou sladkou tečku.
Restaurace 420 našla polohu, která jí podle mne sluší mnohem více. Opustila zbytečně komplikované kompozice a zaměřila se na perfektně zvládnutou tradici. Po snížení cen navíc představuje na Staroměstském náměstí volbu, která je z pohledu poměru ceny a výkonu mimořádně atraktivní.
Navštívili jste již "Čtyřistadvacítku"?
Dobrou chuť!
Web restaurace: 420restaurant.cz
🇨🇿 Česká kuchyně je srdcová záležitost, ale co kdybyste rozšířili své obzory? Přihlaste se k mému newsletteru a já vám zdarma představím zajímavá jídla z Itálie, Turecka nebo Kyrgyzstánu.
