Když se řekne Turecko a alkohol, většina lidí si automaticky vybaví cinkání skleniček s anýzovou rakií u stolu prohýbajícího se pod miskami meze, nebo možná orosenou lahev piva Efes na pláži v Antalyi. Víno bývá až na třetím místě, což je paradoxní, protože právě Anatolie je historicky považována za jednu z kolébek vinařství. Réva se tu pěstuje tisíce let, dávno předtím, než se první keře objevily v Bordeaux nebo Toskánsku.
Turecko je obrovská země s neuvěřitelně pestrým terroirem, což se odráží i v charakteru tamních vín. Nejde o jednolitý styl, ale spíše o mozaiku ovlivněnou klimatem, které se mění od středomořského horka až po drsné kontinentální podmínky ve vnitrozemí. Hlavní vinařské oblasti jsou rozesety po celé zemi, ale několik z nich vyčnívá. Thrákie na evropské straně u Marmarského moře je asi nejznámější a nejdostupnější. Díky blízkosti moře a mírnějšímu klimatu se tu daří mezinárodním odrůdám jako Cabernet Sauvignon nebo Merlot, které tu ale dostávají specifický, kořenitější nádech. Naopak Egejská oblast kolem Izmiru a Denizli produkuje asi polovinu veškerého tureckého vína. Je tu teplo, ale vinice často leží ve vyšších nadmořských výškách, což hroznům pomáhá udržet si kyselinu a svěžest. A pak je tu Kappadokie ve střední Anatolii. Sopečná půda, horká léta a mrazivé zimy tu dávají vzniknout vínům s výraznou mineralitou a pevnou strukturou, která si s ničím jiným nespletete.
Turecko má stovky místních odrůd, ale jen několik desítek se používá pro komerční produkci. Králem červených vín je odrůda Öküzgözü. Název v překladu znamená “volské oko”, což odkazuje na velikost a temnou barvu bobulí. Dává vína se středním tělem, spoustou šťavnatého červeného ovoce, jako jsou třešně nebo maliny, a příjemnou kyselinou, která z něj dělá skvělého parťáka k jehněčímu masu nebo lilkovým pokrmům. Často se míchá s další autochtonní odrůdou Boğazkere. Boğazkere má masivní třísloviny, je drsné, temné a potřebuje čas, aby se zjemnilo. Z bílých odrůd stojí za zmínku Narince z oblasti Tokat, která připomíná plnější Chardonnay s tóny citrusů a bílých květů, a Emir z Kappadokie, což je svěží, minerální víno, které se skvěle pije k rybám nebo smaženým kalamárům.
Víno je v Turecku vnímáno spíše jako nápoj pro městskou střední a vyšší třídu, často spojený s večeří v restauraci. Jeho spotřeba je ve srovnání s evropskými vinařskými velmocemi zanedbatelná. Průměrný Turek vypije ročně jen kolem litru vína, zatímco Francouz nebo Ital se pohybují v desítkách litrů. To je dáno částečně kulturními a náboženskými vlivy, ale také vysokým zdaněním alkoholu, které dělá z kvalitního vína poměrně drahou záležitost. Přesto zájem o víno roste, zejména mezi mladší generací v Istanbulu a Izmiru, kde vznikají moderní vinné bary a lidé se začínají o původ toho, co pijí, více zajímat.
Srovnávat turecká vína s evrposkými konkurenty je ošemetné. Co se týče objemu produkce, Turecko se jim nemůže rovnat. Zatímco Francie a Španělsko chrlí miliony hektolitrů ročně a jejich vína najdete v každém supermarketu od Aljašky po Austrálii, turecké víno je na globálním trhu raritou. Kvalitou se ale špičková turecká vinařství jako Kavaklidere, Doluca, Kayra nebo menší butiková vinařství typu Vinkara či Chamlija směle dotahují na evropský standard. Nebojí se investovat do moderních technologií, zvou si konzultanty z Francie nebo Itálie a experimentují.
Problémem tureckého vinařství zůstává marketing a legislativa. V zemi platí přísná omezení reklamy na alkohol, což vinařům svazuje ruce při propagaci na domácím trhu. Nemohou pořádat veřejné ochutnávky tak svobodně jako v Evropě a online prodej je komplikovaný. To je nutí soustředit se na export a na kvalitu.
Pokud tedy při cestách Tureckem dostanete chuť na místní víno, nebojte se ochutnat. Dostanete do sklenice poctivý kus historie a řemesla, který vás pravděpodobně velmi mile překvapí tím, jak přirozeně a nenuceně doprovází turecké jídlo.
Na zdraví a pijte s rozmyslem!
🇹🇷 Milujete turecké jídlo? Přihlaste se do mého newsletteru a já vám zdarma pošlu komplexní informace o tureckých pokrmech, nápojích a jiných specialitách.
