Turecký čaj (Türk çayı) je silný, temně rudý nápoj z černého čaje. Čaj v Turecku určuje rytmus dne, čaj je důvod k zastavení, čaj je nezbytné gesto pohostinnosti, kterému tu neuniknete.
Na rozdíl od jemných čajových rituálů východní Asie je turecký čaj robustní, pije se horký i v těch největších letních vedrech. Servíruje se v malých skleničkách ve tvaru tulipánu, které dají vyniknout jeho čiré, mahagonové barvě, které místní s oblibou říkají “tavşan kanı” – králičí krev.
Ačkoliv si většina světa při vyslovení jména země vybaví slavnou tureckou kávu, realita na ulici je jiná. Káva je “sváteční záležitost, dezert”. Čaj je voda, vzduch a palivo.
Tento posun má v Turecku historické kořeny. Po pádu Osmanské říše a ztrátě území, odkud se dovážela káva (například Jemen), se tento artikl stal drahým a nedostatkovým. Mladá republika potřebovala soběstačnou alternativu. Vlhké, deštivé svahy černomořského regionu kolem města Rize se ukázaly jako ideální pro pěstování čajovníků. Vláda podpořila produkci a během několika dekád se z Turecka stala čajová velmoc. Dnes je Turecko jedním z největších konzumentů čaje na osobu na světě, daleko před Velkou Británií.
Čaj pijí v Turecku dělníci na stavbě, bankéři v mrakodrapech i babičky na zápraží.
Příprava tureckého čaje vyžaduje speciální nádobí zvané çaydanlık. Jde o dvojitou konvici, kde jedna stojí na druhé. Ve spodní, větší části se vaří voda. V horní, menší konvičce jsou sypané čajové lístky, které se nejprve “probouzejí” a nahřívají pouze parou stoupající ze spodní nádoby. Teprve když se voda dole vaří, zalijí se lístky nahoře a oheň se stáhne na minimum. Tím vzniká silný koncentrát zvaný “dem”. V horní konvičce se čaj nevaří klokotem, ale táhne se v horku, dokud lístky neklesnou ke dnu. Výsledkem je extrakt, který by byl samotný téměř nepitelně hořký.
Čaj se nalévá do typických skleniček s útlým pasem. Tento tvar není starodávným osmanským dědictvím, jak si mnozí myslí, ale zpopularizoval se až v 50. letech 20. století. Důvod byl prostý: sklo bylo levnější než porcelán a tvar tulipánu udrží nápoj ve spodní části dlouho horký, zatímco rozšířený okraj dovolí čaji rychleji zchladnout, abyste se neopařili. Hostitel nalije trochu silného koncentrátu (dem) a dolije ho vroucí vodou ze spodní konvice podle chuti hosta – buď “açık” (světlý, slabší) nebo “koyu” (tmavý, silný).
Celý tento ekosystém doplňují muži, kterým se říká “çaycı”. Jsou to roznašeči, kteří s neuvěřitelnou zručností doručují čaj do bazarů, úřadů i obchodů. Používají k tomu stříbrný podnos zavěšený na třech řetízcích s madlem nahoře, který funguje jako kyvadlo. Díky odstředivé síle a fyzice mohou s podnosem houpat a čaj se nevylije ani v přeplněném davu Velkého bazaru.
Co vy a turecký čaj? Vyhrává u vás, nebo jste spíše zastánci místní kávy?
Já si žádnou návštěvu Turecka nedokážu bez čaje představit.
Na zdraví!
🇹🇷 Objevte kouzlo turecké kuchyně s mým newsletterem! Přihlaste se a získejte zdarma komplexního průvodce, který vám odhalí všechna tajemství tureckých pokrmů a nápojů.
