Turecký čaj

Turecký čaj (Türk çayı) je silný, temně rudý nápoj z černého čaje. Čaj v Turecku určuje rytmus dne, čaj je důvod k zastavení, čaj je nezbytné gesto pohostinnosti, kterému tu neuniknete.

Na rozdíl od jemných čajových rituálů východní Asie je turecký čaj robustní, pije se horký i v těch největších letních vedrech. Servíruje se v malých skleničkách ve tvaru tulipánu, které dají vyniknout jeho čiré, mahagonové barvě, které místní s oblibou říkají “tavşan kanı” – králičí krev.

Turecký čaj v historickém istanbulském podniku Hafiz Mustafa.
Turecký čaj v historickém istanbulském podniku Hafiz Mustafa.

Ačkoliv si většina světa při vyslovení jména země vybaví slavnou tureckou kávu, realita na ulici je jiná. Káva je “sváteční záležitost, dezert”. Čaj je voda, vzduch a palivo.

Tento posun má v Turecku historické kořeny. Po pádu Osmanské říše a ztrátě území, odkud se dovážela káva (například Jemen), se tento artikl stal drahým a nedostatkovým. Mladá republika potřebovala soběstačnou alternativu. Vlhké, deštivé svahy černomořského regionu kolem města Rize se ukázaly jako ideální pro pěstování čajovníků. Vláda podpořila produkci a během několika dekád se z Turecka stala čajová velmoc. Dnes je Turecko jedním z největších konzumentů čaje na osobu na světě, daleko před Velkou Británií.

Čaj pijí v Turecku dělníci na stavbě, bankéři v mrakodrapech i babičky na zápraží.

Příprava tureckého čaje.
Příprava tureckého čaje.

Příprava tureckého čaje vyžaduje speciální nádobí zvané çaydanlık. Jde o dvojitou konvici, kde jedna stojí na druhé. Ve spodní, větší části se vaří voda. V horní, menší konvičce jsou sypané čajové lístky, které se nejprve “probouzejí” a nahřívají pouze parou stoupající ze spodní nádoby. Teprve když se voda dole vaří, zalijí se lístky nahoře a oheň se stáhne na minimum. Tím vzniká silný koncentrát zvaný “dem”. V horní konvičce se čaj nevaří klokotem, ale táhne se v horku, dokud lístky neklesnou ke dnu. Výsledkem je extrakt, který by byl samotný téměř nepitelně hořký.

Čaj se nalévá do typických skleniček s útlým pasem. Tento tvar není starodávným osmanským dědictvím, jak si mnozí myslí, ale zpopularizoval se až v 50. letech 20. století. Důvod byl prostý: sklo bylo levnější než porcelán a tvar tulipánu udrží nápoj ve spodní části dlouho horký, zatímco rozšířený okraj dovolí čaji rychleji zchladnout, abyste se neopařili. Hostitel nalije trochu silného koncentrátu (dem) a dolije ho vroucí vodou ze spodní konvice podle chuti hosta – buď “açık” (světlý, slabší) nebo “koyu” (tmavý, silný).

Malý roznašeč čaje (çaycı).
Malý roznašeč čaje (çaycı).

Celý tento ekosystém doplňují muži, kterým se říká “çaycı”. Jsou to roznašeči, kteří s neuvěřitelnou zručností doručují čaj do bazarů, úřadů i obchodů. Používají k tomu stříbrný podnos zavěšený na třech řetízcích s madlem nahoře, který funguje jako kyvadlo. Díky odstředivé síle a fyzice mohou s podnosem houpat a čaj se nevylije ani v přeplněném davu Velkého bazaru.

Turecký čaj.
Turecký čaj.

Co vy a turecký čaj? Vyhrává u vás, nebo jste spíše zastánci místní kávy?

Já si žádnou návštěvu Turecka nedokážu bez čaje představit.

Na zdraví!

🇹🇷 Objevte kouzlo turecké kuchyně s mým newsletterem! Přihlaste se a získejte zdarma komplexního průvodce, který vám odhalí všechna tajemství tureckých pokrmů a nápojů.