Muzeum Narodowe Rolnictwa w Szreniawie: zemědělské muzeum u Poznaně
Z rozpálené letní Poznaně se dá utéct k jezerům, do klimatizovaných obchodních center, nebo udělat to, co já: ujet šestnáct kilometrů za město, mezi pole. Muzeum Narodowe Rolnictwa w Szreniawie, celým úředním jménem Muzeum Narodowe Rolnictwa i Przemysłu Rolno-Spożywczego w Szreniawie, je jediné zemědělské muzeum v Polsku se statusem národního muzea. Sídlí v areálu bývalého velkostatku a mezi palác, stodoly a výběhy se mu vešlo všechno od pluhů po práškovací letadla.
Jediné národní zemědělské muzeum Polska
Ten název je malá přednáška sám o sobě. I vlastní web ho zkracuje na Muzeum Szreniawa. Důležité je v něm slovo Narodowe: status národního muzea drží Szreniawa od roku 1975 jako jediné zemědělské muzeum v zemi - do názvu se jí ten přívlastek propsal až o jedenáct let později. Zemědělská muzea má přitom Polsko jen dvě; to druhé, v podlaském Ciechanowci, je sbírkou dokonce větší, zato regionální. Česko má mimochodem vlastní Národní zemědělské muzeum, s rodokmenem o bezmála půl století delším. A "muzea jídla", na která narazíte přímo v Poznani - Muzeum Pyry a Rogalowe Muzeum - jsou soukromé zážitkové atrakce; se Szreniawou je nespojuje nic než to, že se dají stihnout v jeden den.
Palác od Bierbaumů a hrobka s pozorovatelnou
Muzeum nevzniklo na zelené louce. Roku 1852 koupil zdejší hospodářství pruský statkář Hermann Bierbaum, nechal si od berlínského architekta postavit palác s parkem a na návrší později rodinné mauzoleum s vyhlídkovou věží - tu si za okupace přivlastnil Wehrmacht jako pozorovatelnu. Mezi válkami patřil majetek polské rodině, po znárodnění státnímu statku. V roce 1964 se mezi hospodářské budovy nastěhovalo celostátní zemědělské muzeum, které dnes spravuje přes 20 000 předmětů, 38 stálých expozic a pět poboček po Velkopolsku - od mlynářství po včelařství. Jen na rozlohu areálu se neptejte: "přes 50 hektarů", které kolují po cestovatelských webech, nedokládá žádný polský pramen.
Letadla mezi sýpkou a lihovarem
Expozice ukazují všechno, co se kdy mezi polem a talířem dalo zmechanizovat: parní lokomobily a secí stroje, venkovské kuchyně s poličkami keramiky a copy česneku, pec na chleba, palírnu, cukrovarnictví i chlév, kde se na slámě strkají kozy a ovce. Jen brambory tu vlastní expozici nemají - pyra dostává prostor jednou do roka na podzimní slavnosti. Hvězdou jsou ale letadla: devět originálních strojů zemědělského letectví, největší sbírka svého druhu v Polsku. Polsko vyrábělo práškovací letouny pro celý východní blok a jeho posádky stříkaly bavlnu až v Africe; vedle dobráckých vrtulových dvouplošníků tu stojí i proudový zemědělský speciál M-15, který si vysloužil jméno Belphegor - po démonovi. Upřímnější pojmenování stroje jsem v žádném muzeu nepotkal.
Praktická stránka: muzeum stojí na ulici Dworcowa, tedy Nádražní, a jméno nelže - osobní vlak z Poznaně tu staví po pětadvaceti minutách prakticky u pokladny. Kdo si vybere sobotu, má vstup obvykle zdarma a dopoledne k tomu trh přímo v areálu; v pondělí je naopak zavřeno. Vstupenka se kupuje na místě; času si vezměte půl dne, poctivý čtenář cedulí klidně celý den - osmatřicet expozic se odbýt nedá.
Úkryt s podnikovou prodejnou
Já jsem do Szreniawy dorazil uprostřed léta, kdy se Poznaň nedala přejít jinak než od stínu ke stínu, a muzeum se ukázalo jako dokonalý úkryt: vnitřní expozice byly výborně klimatizované, takže jsem mezi kuchyněmi a stroji vydržel déle, než by mi venku dovolilo slunce. Na kraji areálu pak čekala odměna - minipivovar Szreniawa s podnikovou prodejnou; těsně před mou návštěvou tu navíc proběhl festival polského piva. Nechal jsem se zlákat lahví belgian blond, který dodnes považuju za skutečně špičkový; točené pšeničné pak přišlo na řadu na zahrádce s výhledem na letadla, o které jsem psal u baltského porteru. I pivo je koneckonců przemysł rolno-spożywczy, onen potravinářský průmysl z úředního názvu - bral jsem ho tedy jako poslední expozici. Vstupné mě stálo 20 PLN (120 Kč).
Muzeum Narodowe Rolnictwa w Szreniawie
