Bulharsko je ve spotřebě piva daleko za Českem, umístilo se až na 15. místě ve spotřebě na hlavu (181 litrů na osobu za rok vs. 63 litrů). Česko má v bulharském pivovarnictví svou stopu – český sládek František Milde založil v roce 1882 v Šumenu továrnu na pivo značky Shumensko a také pomohl založit bulharský pivovarský svaz.
Prvním pivem, které jsem na pobřeží Černého moře ochutnal, bylo pivo Kamenitza s lvem ve znaku. To patří v Bulharsku k jedněm z nejprodávanějších, založeno bylo již v roce 1881. Pivo jsem si dal k obědu v městečku Balčik a žízeň zahnalo spolehlivě.
Při návštěvě pivního baru Key jsem pak měl možnost ochutnat mnohem bohatší škálu bulharských piv – směr degustace byl zprava doleva. Ležák Shumensko z pivovaru, který spoluzakládal český pivovarník, základní druh piva. Následoval pale ale z řemeslného pivovaru Glarus. Ten na toto pivo používá chmel z Ameriky a Slovinska. Lehké a pitelné pivo se svěží chutí. Jako třetí jsem ochutnal Glarus Hazelnut – tmavé pivo kombinující pět druhů sladu s chutí pečených lískových oříšků. Za mne velmi zajímavá chuť.
Pivo Chisto i Prosto (v překladu čisté a jednoduché) z nano pivovaru Trima i Dvama (tři a dva) už zaujalo výrazně více. Předposledním pivem byla Chipa IPA ze stejného pivovaru jako Chisto i Prosto. Luxus, který by podle mne neurazil ani žádného Čecha. Posledním pivem pak byl Pale Ale z mikro pivovaru Kazan Artizan ze Sofie a jednoznačný vítěz.
Určitě se nepovažuji za pivního experta, ale bulharská piva zejména z malých řemeslných pivovarů podle mne za vyzkoušení rozhodně stojí.
