Izraelské pivo: košer ležák Goldstar
Průměrný Izraelec vypije za rok čtrnáct litrů piva - Čech to stihne za pět šest týdnů. A platí za něj přitom jedny z nejvyšších cen na světě, protože stát alkohol důkladně daní a víno má v židovské tradici přednost i u slavnostního stolu. Přesto má země jedno pivo, na kterém se shodne: Goldstar (hebrejsky: גולדסטאר) je jantarový ležák se 4,9 % alkoholu a nejprodávanější pivo Izraele - na plechovce se hlásí jako dark lager a v izraelských barech je to zkrátka standard.
Hvězda, která není Davidova
Jméno znamená zlatou hvězdu a šesticípá hvězda na etiketě svádí k rychlému závěru, že jde o tu Davidovu. Jenže pivovarnictví má vlastní heraldiku: šesticípý Bierstern byl znakem středověkých německých sládků a označoval čisté, poctivě uvařené pivo - a právě odtud si ho Goldstar vypůjčil. Nejizraelštější pivo tak nosí na etiketě kus německé cechovní historie a od roku 2005 má v sobě i kus Nizozemska: čtyřicet procent výrobce, firmy Tempo z Netanje, drží Heineken. Košer certifikát pivo má, jen o Pesachu s ním nepočítejte - obilné pivo o svátku nekvašeného chleba neobstojí.
Plzeňská receptura pro britské vojáky
První průmyslový pivovar v zemi postavila roku 1934 rodina Rothschildů v Rišon le-Cijon, u pramenů proslulých kvalitou vody, a vařil pivo plzeňského typu - hlavní klientelou byli britští vojáci mandátní správy, kteří žíznili po evropském ležáku. Goldstar se podle hebrejských pramenů poprvé uvařil v roce 1940; kdy přesně se z něj stala národní jednička, se prameny neshodnou, a já to za ně rozhodovat nebudu. Jisté je, že po sloučení tří pivovarů v roce 1973 ovládl výsledný podnik zhruba devět desetin izraelského trhu - a Goldstar z něj vychází jako jednička dodnes. Věčný rival Maccabee, kdysi to prestižnější jméno, se musel spokojit s druhým místem.
Dark lager, který není tmavý
Nápis dark lager na plechovce čtěte blízkovýchodníma očima: česká výčepní řeč by mluvila spíš o polotmavém. Goldstar je jantarový ležák mnichovského střihu - sladový, kulatý, s hořkostí spíš naznačenou. Kdo chce skutečně tmavé pivo, sáhne po variantě Black Roast; k mání je i nefiltrovaná verze a Goldstar 10. Pozor na tu desítku: doma značí lehčí pivo k zalití oběda, tady deset procent alkoholu. Od poloviny nulté dekády přibývají i izraelské minipivovary, jenže první pivo, na které v obchodě sáhnete, je pořád Goldstar. Pije se vychlazený, k hummusu, grilovanému masu nebo k fotbalu v televizi. A jedna rada za všechny: kupujte v obchodě - v restauraci stojí totéž pivo klidně o polovinu víc a půllitr v telavivském baru patří k nejdražším na světě, spotřební daň je neúprosná. Za betonovou bariérou se mezitím vaří palestinské pivo Shepherds - menší, mladší a s úplně jiným příběhem.
Plechovka z jeruzalémského supermarketu
Goldstar jsem nekupoval v baru, ale v jeruzalémském supermarketu: půllitrová plechovka za 13 ILS (90 Kč). V restauraci totéž pivo snadno přeleze 20 ILS (150 Kč), což je počítání, které českého hosta rychle naučí střídmosti. Klasika i nefiltrovaná verze byly příjemně pitelné: měkký sladový základ, lehce karamelový dozvuk a hořkost, která nastoupí až ze slušnosti - řízu české dvanáctky se nedočkáte. Ochutnal jsem od každé jednu plechovku a dál jsem nepokračoval. Čtrnáct litrů na hlavu a rok mi v Izraeli najednou nepřišlo jako málo, ale jako rozpočtové rozhodnutí.
