Pekárna Geula: pečivo na váhu v Me'a Še'arim
Do Me'a Še'arim se z centra Jeruzaléma dojde pěšky za pár minut, a přesto je to nejdelší cesta, jakou můžete ve městě podniknout: končí o dobré století jinde. Reklamy řídnou, ulice se ztiší a návštěvník rychle pochopí, že je tu hostem komunity, která o jeho svět nestojí. A uprostřed toho všeho svítí růžový neon s nabídkou pečiva a zmrzliny.
Pekárna Geula je malá pekárna v ultraortodoxní čtvrti Me'a Še'arim v Jeruzalémě: sladké pečivo se tu prodává na váhu a platí se výhradně hotově. Ze všech míst, kde jsem si v Izraeli kupoval jídlo, je tohle nejzvláštnější.
Jméno, které zná cedule, ale ne internet
Velký nápis nad vchodem hlásá jen sortiment; jméno Geula nese menší žlutá cedule vedle vchodu a Google Maps. Tím výčet zdrojů končí: hebrejský internet pekárnu tohoto jména nezná - když se v Jeruzalémě mluví o slavných pekárnách oblasti, padají jména Berman, pečící od roku 1875, nebo Landner s cihlovou pecí z roku 1893. Nejpravděpodobnější stopa jména vede k místopisu: hned vedle Me'a Še'arim leží čtvrť Geula a hranice mezi oběma je tak neostrá, že se východní kus Geuly běžně počítá k Me'a Še'arim. Samotné slovo geula (hebrejsky: גאולה) přitom znamená vykoupení - jenže čtvrť se nejmenuje po teologii, nýbrž po Geule, dceři investora Avrahama Chasidoffa, který ji zakládal. I jméno s nejzbožnějším zvukem v Jeruzalémě nakonec patří konkrétnímu člověku.
Sto bran a cedule u vstupů
Me'a Še'arim vyrostla roku 1874 jako pátá jeruzalémská čtvrť za hradbami Starého Města. Jméno znamená "sto bran" a odkazuje k verši z Genesis, který se četl v týdnu založení - a taky k tomu, že zakládající spolek měl rovných sto členů. Dnešní komunita se od okolního města odděluje vědomě; způsobu jejího života se říká dobrovolné ghetto a od návštěvníka čeká respekt. Cedule u vstupů žádají zahalená ramena i nohy, ženám sukni místo kalhot - a křesťanské symboly doporučuji schovat pod oblečení. Kdo pravidla přijme, projde bez potíží; a kdyby vám bylo úzko, boční uličky vás vrátí do jedenadvacátého století za pár minut.
Co si nabrat na váhu
Pulty patří drobnému sladkému pečivu, hlavně šátečkům plněným tvarohem nebo čokoládou. Vedle nich leží sezamem obalené bagety, na pohled blízké jeruzalémskému bagelu z arabských pekáren o pár ulic dál, a před šabatem se stojí fronta na challah. Na váhu se pečivo prodává v pekárnách po celém Izraeli, tady ale platí jediný správný postup: nabrat od každého druhu po jednom kousku, jako když se o Vánocích ochutnává z každé krabice cukroví jen jeden kus.
Od každého kousek
Sám jsem se u pultu zachoval přesně podle té logiky: po jednom kousku od všeho, co lákalo, do sáčku a na váhu. Šáteček s tvarohem byl z kynutého těsta, blíž ranní bulce než dezertu, a tvaroh v něm jen doplňoval máslo; čokoládový byl hutnější a sladší, přesně ten druh pečiva, po kterém sáhnete znovu, i když jste nechtěli. U kasy pak platí jediné pravidlo, které tahle pekárna vymáhá bez cedule: hotovost - kartou tu nezaplatíte. Kolik přesně jsem nechal na pultě, už nedohledám; drobné z Me'a Še'arim žádné internetové bankovnictví nezná. Pekárnu, o které internet skoro mlčí, ostatně najdete postaru - po vůni.
Pekárna Geula
