Pražská pivní ZOO

Když vám v Praze někdo řekne, že se jde do ZOO, nemusí mířit do Troje. Ta druhá pražská zoologická zahrada nemá klece ani otevírací dobu: zvířata visí na vývěsních štítech a krmení probíhá po půllitrech. Oficiální seznam jejích obyvatel neexistuje - myšlenka obejít pivnice se zvířecím jménem se zrodila kdysi u výčepů a každý štamgast ji počítá jinak; gastronomická skupina Ambiente na ni dnes dokonce prodává i placenou procházku s výčepním v roli průvodce.

Pražská pivní ZOO je neoficiální stezka po pražských hospodách se zvířecím jménem a vede napříč několika staletími hospodské kultury Česka - od barokních pivnic pod Hradem po pivovarský dvůr v Karlíně. Tenhle článek vede po jedenácti výbězích: od Černého vola po Červeného Jelena.

Proč mají pražské hospody zvířecí jména

Za zvířaty na vývěsních štítech nestojí hospodský rozmar, ale stará navigace. Než Marie Terezie v roce 1770 nařídila číslování domů, orientovala se Praha podle domovních znamení - reliéfů a maleb nad vchody, kterým rozuměl i ten, kdo neuměl číst. Zvířata patřila k nejoblíbenějším motivům a barevný přívlastek odlišoval jeden dům od druhého - proto zlatý tygr, černý vůl, červený jelen. Znamení se přitom uměla měnit: dům dnešního Zlatého tygra nosil nejdřív motyku, pak černého lva a teprve od roku 1713 tygra. Nejslavnější šelma pražské ZOO tedy byla většinu kariéry lev. Kdo sousloví "pivní ZOO" vymyslel, se neví - výčepní Lukáš Svoboda vzpomíná, že ho slýchal od štamgastů v hospodách, kde stával za pípou, a dál se šířilo samo, jako každý dobrý hospodský nápad.

Hostinec U Černého vola

Na Loretánském náměstí, pár kroků od Pražského hradu, drží barokní dům s malovaným štítem jednu z posledních klasických pivnic Hradčan. Dům se původně jmenoval U svatého Lukáše podle reliéfu na fasádě a vůl se na štít dostal nejspíš obyčejným zkomolením - hostinec je tu doložený od roku 1726 a za tu dobu se z přezdívky stihlo stát jméno. Uvnitř U Černého vola najdete klenby, dlouhé dřevěné stoly, malovaný erb na stěně a od deseti dopoledne čepovaného Velkopopovického Kozla s Plzní. Scházeli se tu malíři a literáti; dnes vedle štamgastů sedí turisté, kteří právě sešli od Lorety.

Kuchyň je tu přesně tak velká, jak pivnice potřebuje: jídelní lístek se vejde na jednu stránku - olomoucké tvarůžky za 80 Kč, naložený hermelín a romadúr za 90 Kč, topinky, přílohy a dost. Poslední objednávka jídla je ve 21:00 a platí se jen hotově.

Hospoda U Hrocha

U Hrocha vypadá, jako by tu stál odjakživa: klenby, dřevo, hlava hrocha nad ručně psanou nabídkou. Jenže je to nejmladší z "tradičních" pivnic celé ZOO - čepuje teprve od roku 1994. Když v devadesátých letech klasické malostranské hospody ustupovaly turistickému provozu, štamgasti z okolí se sestěhovali právě sem, do gotického domu U Zlatého stromu v Thunovské ulici, kde předtím bývala škola - a z novorozence udělali kultovní podnik za jedinou generaci. Poslanecká sněmovna je za rohem, takže nad Plzní tu vedle štamgastů z okolí sedávají poslanci i parlamentní novináři.

Objednávat skoro netřeba: stačí mávnout rukou nebo kývnout hlavou a další půllitr je na cestě. Účet je útržek papíru popsaný rukou - velká Plzeň při mé návštěvě stála 49 Kč, malá 30 Kč (účtenka na fotce) - a platí se výhradně hotově.

Hospoda U Kocoura

Kocour na Malé Straně je učebnice pražské architektury v jednom domě: gotický základ, renesanční přestavba, barokní úpravy, klasicistní fasáda - a u výčepu Kozel s Plzní. Dům se přitom dřív jmenoval U Černého orla, úplně stejně jako kdysi dům Černého vola; orly pražská ZOO zjevně vyměňovala obzvlášť ráda. Nejslavnější zdejší historka vypráví, že tu Václav Havel hostil prezidenta Polska Lecha Wałęsu - doložit se mi ji nepodařilo, místní ji ale vyprávějí s takovou jistotou, že se stala kusem inventáře, a polští turisté sem chodí dodnes. Od Hrocha je to pár minut chůze.

Hospoda U Zlatého tygra

Dům v Husově ulici je poprvé zmíněný roku 1360 a pivnice, která v něm sídlí od roku 1864, je dnes nejslavnější adresa celé ZOO. Ve třicátých letech 19. století tu fungovala vlastenecká Šochova kavárna, kam chodíval František Palacký; hospodskou legendou ale Tygra udělal až František Skořepa, který podnik v roce 1935 přebudoval a zavedl řád platný dodnes: pivo se tu neobjednává, pivo se tu nosí - výčepní staví štamgastům plné půllitry bez ptaní, jakmile dopijí. Dámský doprovod prý Skořepa posílával do vedlejšího biografu, aby páni mohli v klidu dopít.

Zadní stůl u vchodu do kuchyně patřil Bohumilu Hrabalovi - Tygr byl jeho druhý domov i pracovna. A v noci z 10. na 11. ledna 1994 sem Václav Havel přivedl Billa Clintona s Madeleine Albrightovou; americký prezident prý zvládl řízek a tři piva, pokračoval do jazzového klubu Reduta a druhý den poprvé vynechal ranní běhání. Turista bez štamgastského zázemí dostane místo, jen když přijde brzy - a s pokorou.

Pivnice U Zlatého slona

Havelská ulice patří k nejstaršímu pražskému tržišti a slon do ní přišel oklikou: jméno U slonů nosil původně sousední dům, zmíněný už roku 1427 v kronice Bartoška z Drahonic - dnešní pivnice si ho jen vypůjčila. Turistů tu bývá znatelně méně než o pár bloků dál, ke Kozlu a Plzni se tu razítkuje věrnostní kartička a za sto vypitých piv přibude na stěně slon se jménem hosta. Málokterý věrnostní program nabízí trvalejší zápis.

Pivovar U Medvídků

U Medvídků mají nejstarší pivovarský rodokmen celé ZOO: pivo se tu vařilo nepřetržitě od roku 1466, kdy pivovar založil Jan Medvídek, až do roku 1898, kdy staroměstské pivovarské domy prohrály s průmyslovou konkurencí - poslední sládek Karel Vendulák odešel rovnou ředitelovat nový Měšťanský pivovar do Holešovic. Dům pak žil jako jedna z největších pražských hospod, na začátku 20. století v něm hostoval první pražský kabaret Tingl-Tangl, v padesátých letech přišlo znárodnění a po restituci rekonstrukce, hotel a znovu vlastní várky.

Dnes se tu k Budějovickému Budvaru čepují i piva z obnoveného minipivovaru, především X-Beer 33: ležák s extraktem 33,48 stupně a zhruba 12,6 % alkoholu. O zápis do Guinnessovy knihy rekordů se ucházel marně - kategorie "nejsilnější pivo" tam totiž vůbec neexistuje.

Hospoda U Dvou koček

Dvě kočky na Uhelném trhu počítají tradici od 5. října 1678, kdy vyhořela čtvrť u svatého Martina - požár tehdy sebral 36 domů a na místě jednoho z nich se začalo znovu stavět i čepovat. Od roku 2010 tu běží vlastní minipivovar a vaří pivo jménem Kočka - světlou, tmavou i polotmavou dvanáctku - vedle něj teče Plzeň. Každý večer hraje harmonikář, na stěnách visí staré fotografie a malby a traduje se, že se tu zastavil Mozart a mladý Antonín Dvořák tu odehrál jedno z prvních veřejných vystoupení; doklady chybí, ale kdo by kočkám takovou návštěvní knihu nepřál. Dnes je to zastávka oblíbená hlavně u turistů.

Hospoda U Buldoka

Buldok v Preslově ulici na Smíchově je hospoda, kterou si čtvrť žije sama pro sebe, místo aby ji ukazovala turistům. Funguje od konce devadesátých let jako sportovní: interiér pokrývají dresy a "suvenýry" od fotbalistů, sportovců i vodáků a stěny k tomu zaplňují pohlednice z celého světa. Vedle Kozla a Plzně tu navíc čepují pivo z malého pivovaru Zvíkov.

Restaurace U Veverky

Veverka v Bubenči je dvojitá jazyková past. Dům na rohu Eliášovy a Jaselské postavil v roce 1911 stavitel Jan Petřák podle návrhu architekta Kaplického - ne toho od slavné "chobotnice", ten se měl narodit až o 26 let později, ale jeho staršího jmenovce, jehož křestní jméno se v pramenech ztratilo. A ani jméno hospody není domovní znamení: dřív se tu říkalo V Jaselské a lidově U Všetečků podle rodiny hostinských, jejichž Anna Všetečková stála za výčepem od roku 1949 celé čtvrtstoletí, a dnešní jméno je poctou jiné výtečné výčepní - paní Veverkové. Jediné zvíře pražské ZOO, které je ve skutečnosti příjmení, zapíjí Bubeneč tankovou Plzní.

Pivovarnická hospoda Dva Kohouti

Karlínský dvůr za Lokálem Hamburk býval autoservis s lakovnou; 17. listopadu 2018 z něj vyjela první várka a Karlín má od té doby v podobě Dvou Kohoutů pivovar s výčepem přímo na dvoře. Ti dva kohouti v názvu jsou zřejmě zakladatelé: Adam Matuška, sládek rodinného pivovaru Matuška v Broumech, a Lukáš Svoboda, mistr čepování z Lokálů. Denní provoz pivovaru ale drží sládek Lukáš Tomsa a jeho ležák dvanáctka; vedle ní se točí hostující piva včetně Matušky. Na dvoře stávají food trucky, interiér navrhla Tereza Froňková - a skalní štamgasti vedou spor, jestli podnik bez staletí historie do pivní ZOO vůbec pustit. Zvíře v názvu má, výběh taky; papíry se jistě dořeší.

Restaurace Červený Jelen

Jelen v Hybernské ulici je ZOO v měřítku safari. Sídlí v paláci, kde Josef Gočár v roce 1925 navrhl bankovní sál Anglicko-československé banky; po bance zůstal trezor se stěnami metr silnými z betonu prokládaného železnými pláty - dochoval se jako kuriozita interiéru. Architekt Stanislav Fiala měl projekt přestavby hotový už v roce 2011, otevíralo se ale až v roce 2019, po osmi letech práce s památkově chráněným domem.

Čísla odpovídají měřítku: 2 600 metrů čtverečních, čtyři podlaží, sedm set míst a pět salonků, k tomu nástěnné malby Patrika Hábla a jelení parohy od řezníka Josefa Ryšlavého. Plzeň teče z dvanáctitankové pivní věže, nejvyšší v Česku, o výčep se starají vítězové soutěže Pilsner Urquell Master Bartender a kuchyně stojí na mase - mají i wagyu. Skalní pivaři Jelena do ZOO nepočítají ze stejného důvodu jako Dva Kohouty: je moc mladý. Pivu z věže je ten spor upřímně jedno.

Nejlepší trasa pražské pivní ZOO

Celá ZOO se za jeden den slušně projít nedá a nemá smysl to zkoušet. Rozdělte si ji na okruhy: pod Hradem leží pár minut chůze od sebe Vůl, Hroch a Kocour; na Starém Městě se do jednoho odpoledne vejdou Slon, Dvě kočky a Medvídci, s Tygrem a Jelenem v docházkové vzdálenosti. Dva Kohouti, Buldok a Veverka jsou solitéři - každý v jiné čtvrti, každý za samostatnou cestu. A do staletých podniků vstupujte s pokorou: štamgast tam má práva, která turista nemá, a výčepní je má všechna.

Mapa pražské pivní ZOO

Sám jsem si ZOO prošel po částech a nejraději se vracím pod Hrad - k Volovi na tvarůžky s Kozlem, k Hrochovi na Plzeň. Vstupenka do téhle zoologické zahrady se neprodává u brány: má podobu ručně psané účtenky a platí se až při odchodu.

Dan Špaňhel

Jsem Dan. Píšu jen o tom, co jsem sám ochutnal - od pouličního stánku po michelinskou hvězdu. Kvůli jídlu jsem procestoval půlku světa a zkusil všechno možné - i nemožné.

O mně Kontakt

Mohlo by se vám líbit:

Bistro Roesel - beer & food: skrytý pivní poklad u Karlova mostu

Restaurace Čep & Pec, Praha: řemeslný pivovar zkombinovaný s pekárnou

Automat Matuška: dokonalé řemeslné pivo v pražských Dejvicích