Tinto de verano: španělské letní víno s limonádou
Legenda o tinto de verano má všechno, co má legenda mít: jméno hostinského, adresu podniku, desetiletí vzniku, pasodoble a film s Lolou Flores. Jediné, co jí chybí, je cokoliv, co by to skutečně dokládalo.
Tinto de verano je španělský letní nápoj z levného červeného vína a citronové limonády nebo sladké sodovky, míchaný zhruba jedna ku jedné, s hromadou ledu a plátkem citronu ve vysoké sklenici. Shaker ani recept k tomu nikdo nepotřebuje. Španělé ho v létě pijí víc než sangrii, o které si zbytek světa myslí, že ji pijí pořád.
Co znamená tinto de verano a proč se mu v Córdobě říkalo Vargas
Jméno je až nudně popisné: tinto je ve Španělsku běžné slovo pro červené víno, de verano znamená letní. Zajímavější je druhé jméno, které nápoj nosil v Córdobě - un Vargas. O tom, odkud se to Vargas vzalo, kolují dvě legendy, a Andalusie si mezi nimi dodnes nevybrala. Jedna říká, že po hostinském Federicu Vargasovi, který ve dvacátých letech minulého století v hostinci Venta de Vargas na kraji Córdoby ředil víno sifonem, aby se dalo pít i ve čtyřicítkách ve stínu. Druhá tvrdí, že jde o zkratku z Valdepeñas (kraj levného vína v Kastilii) a gaseosa (sodovka), kterou andaluská výslovnost ohnula z "valgas" na "vargas". Obě znějí dobře. Doklad nemá ani jedna.
Dnes je tinto de verano celonárodní nápoj s andaluským rodištěm: po Španělsku se rozlil v šedesátých letech a najdete ho všude. Baskické kalimotxo používá místo limonády kolu a je o půl století mladší. Sangria je naopak starší sestra s nároky: ovoce naložené hodiny ve víně, cukr, často i likér, takže ji nejde namíchat za pět vteřin - a má víc alkoholu, ne míň. Za hranicemi se stejný nápad objevuje bez cukru: německý Weinschorle a maďarský fröccs ředí víno obyčejnou sodovkou, v italském Abruzzu míchají s gazzosou zase víno bílé.
Kdo ho vymyslel a kdo ho doopravdy rozšířil
Hostinec Venta de Vargas skutečně existoval, byla to flamenková hospoda s vlastní malou arénou - tolik se doložit dá. Že tam vzniklo tinto de verano, tvrdí ústní tradice a weby, které ji od sebe navzájem opsaly; papír z dvacátých let nenašel nikdo. Kdo nápoj prokazatelně rozšířil, není hostinský, ale výrobce sodovky. Firma La Casera vznikla v Madridu roku 1949 a její sladká sycená voda se stala druhou polovinou sklenice v celé zemi; v osmdesátých letech měla slogan "Si no hay Casera, nos vamos" - když není Casera, jdeme jinam - a vyhrála s ním i mezinárodní reklamní ceny, což se sodovce nestává často. Legenda dostala jméno v Córdobě, ale kariéru udělala v Madridu.
Con limón, nebo con blanca: dvě slova, která rozhodují
Víno je v tomhle nápoji záměrně to nejlevnější v domě - mladé, stolní, kterému Španělé říkají vino peleón, rvavé víno. Kdo do tinto de verano nalije reservu, plýtvá penězi i vínem, protože limonáda přehluší všechno, na co byl vinař pyšný. Druhou polovinu určuje jediné slovo: con limón znamená citronovou limonádu a je to sladší výchozí verze, kterou dostanete, když neřeknete nic; con blanca nebo con Casera je čirá sladká sodovka, ve které je víno slyšet víc. Pak už jen led, hodně ledu, a plátek citronu, občas pomeranče. Výsledek má kolem pěti procent alkoholu, zhruba jako pivo, proto se dá pít i v poledne.
Pije se v létě, na terase, k obědu i místo něj, po sklenicích nebo po džbánech - jarra pro celý stůl je běžná objednávka. V baru stojí sklenice obvykle 2,50 - 4 EUR; na terasách u hlavních turistických tříd občas násobně víc, takže se vyplatí podívat na lístek dřív než objednávat. Kdo nechce sladké, řekne "con blanca" a dostane nápoj, který chutná po víně, ne po bonbonu. A kdo objedná sangrii, dostane sangrii, jen u sousedního stolu s místními ji pít nejspíš nikdo nebude.
Sklenice, kterou si ve Španělsku dávám vždycky
Tinto de verano jsem pil na spoustě míst po celém Španělsku a dávám si ho pokaždé, když tam jsem; výjimkou je Baskicko, kde přebíhám ke kalimotxu. Chuť je pokaždé podobná: první je chlad a bublinky, pak sladký citron a až za nimi víno, spíš jako barva než jako chuť, s lehkou trpkostí, která nedovolí, aby to byla obyčejná limonáda. Kolik kde stál, jsem si nikdy nezapsal; není to nápoj, u kterého se pamatuje účet. Kdo tinto de verano vymyslel, se nedozvíme. Kdo ho pije, je vidět na každé španělské venkovní zahrádce.
