Kalimotxo: baskické jméno pro víno s kolou
Kdo si v baskickém baru objedná kalimotxo poprvé, čeká koktejl: jméno zní jako něco, co se třepe v shakeru a zdobí větvičkou. Pak dostane vysokou sklenici s ledem a tmavou tekutinou, která je napůl červené víno a napůl kola, a pozná ji dřív, než se napije.
Kalimotxo je jednoduchý míchaný nápoj španělské kuchyně: levné červené víno a kola v poměru zhruba jedna ku jedné, led, někdy plátek citronu. U nás se tomu na vysokoškolských kolejích říkalo houba a přiznávám, že jsem ji tam jako chudý študák nejednou míchal sám. Rozdíl mezi kolejní houbou a baskickým kalimotxem není v receptu. Je v tom, že to druhé má rodný list.
Jak kalimotxo přišlo ke jménu a k datu narození
Ten rodný list má přesné datum: 12. srpna 1972, slavnosti svatého Mikuláše ve starém přístavu Algorty, což je část Getxa kousek od Bilbaa. Parta jménem Antzarrak, která toho roku slavnosti pořádala, nakoupila dva tisíce litrů červeného vína, a to jim v srpnovém horku zkyslo. Lékař potvrdil, že se z něj nikdo neotráví, jen se to nedá pít. Tak ho ve vaně smíchali s Coca-Colou a prodávali dál. Jméno nevzniklo v žádné reklamní agentuře: jeden z party měl přezdívku Kalimero a motxo znamená baskicky ošklivý; k tomu, jestli byl ošklivý ten nápoj, nebo ten kamarád, se prameny vyjadřují neochotně. Španělská akademie slovo později zapsala do slovníku v kastilské podobě calimocho, Baskové trvají na svém k a tx, a tak má jedno pití dva názvy.
Kdo víno s kolou vymyslel a kdo mu jen dal jméno
Getxo si vznik nápoje připisuje na turistickém webu i oslavou padesátého výročí. To, co ale v Algortě roku 1972 vzniklo, je jméno; víno s kolou už bylo na světě dávno: ve Španělsku se levná rioja s kolou míchala už od dvacátých let, jen kola byla vzácná, a v Ribera del Duero tomu dodnes říkají mocho, jinde bicicleta. Co Baskicko dokázalo, bylo dát tomu jméno, které se chytlo, a v osmdesátých letech ho spolu s pouličním popíjením studentů roznést po celé zemi. Zbytek světa si stejnou směs pojmenoval sám: v Chorvatsku je to bambus, v Chile jote po mrchožravém ptáku s černým peřím a červenou hlavou, v Německu Korea, a proč zrovna Korea, nedokáže vysvětlit ani nikdo z Němců. U nás houba. Nápoj, který si půl Evropy vynalezlo nezávisle na sobě, má tedy jediný patent na jméno, a ten drží baskická parta s vanou.
Z čeho se kalimotxo míchá a kdy se pije
Suroviny jsou dvě a obě se navzájem kryjí. Kola dodá cukr, bublinky a karamel, víno dodá tanin a barvu, a led obojí zředí dřív, než se stihnete rozhodnout, co z toho vlastně pijete. Levné víno je tu zadání, ne ostuda z nouze: drahou riojou v kalimotxu nic nevyzdvihne, jen ji utopí. Ve Španělsku bývá i to nejlevnější stolní víno slušné, takže kola už nemusí nic maskovat a nápoj chutná víc po víně než po záchraně.
Kalimotxo patří na slavnosti a k mládí, do vinoték ne. Pije se na fiestas z plastových kelímků u stánků, kterým se říká txosnas, kde ho mají na ceníku, na míru zvanou katxi, a nikdo tam nepředstírá, že jde o degustaci. V obyčejném baru ho barman namíchá bez mrknutí, i když ho na tabuli zrovna nenajdete, stačí říct un kalimotxo. Kdo chce baskický večer celý, střídá kalimotxo během txikitea s txakoli a večer zakončí sklenkou patxaranu; kdo se ve zbytku Španělska ptá po něčem lehčím, objedná tinto de verano, které je starší, míchá se s citronovou limonádou místo koly a na rozdíl od turistické sangrie ho pijí i místní.
Sklenice na slunci před barem Bergara
Já jsem si kalimotxo dal v San Sebastiánu, v baru Bergara, u stolku venku na slunci. Přišlo ve sklenici na nožce, s ledem a plátkem citronu, tedy o třídu slavnostněji než v plastovém kelímku, na který má nárok. První doušek byla kola, sladká a studená, teprve za ní se ozvalo víno, suché a trochu drsné na patře, a citron oba hlasy srovnal; s každou minutou na slunci led ubíral a nápoj byl lehčí, až z něj ke konci zbyla jen chladná červená limonáda. Kolik stálo, si nepamatuji, a je to jediná věc, kterou bych si u tohohle nápoje pamatovat měl. Na koleji jsme houbu míchali, aby se dalo vypít víno. V Bergaře mi ji namíchali, aby se dala vypít kola.
