Sangria: španělské víno s macerovaným ovocem
V Bruselu je sangria jedním z mála nápojů, o jejichž jméně rozhoduje nařízení: bez dovětku se tak smí jmenovat jen to, co vzniklo ve Španělsku nebo Portugalsku. Že samo slovo do španělštiny nejspíš doputovalo z angličtiny, se v nařízení nepíše.
Sangria (španělsky: sangría) je studený nápoj španělské kuchyně: červené víno, ve kterém se pár hodin macerují kousky ovoce, hlavně pomeranč a citron, s cukrem a skořicí, a které se před podáváním dolije ledem a perlivou vodou. Podává se ve džbánu s naběračkou, ovoce se loví lžící a spor o to, čí to je, se vede jinde než u stolu.
Odkud přišlo slovo sangría a kde všude se pije
Každý průvodce vám řekne, že jméno je od sangre, krev, kvůli barvě. Jazykovědec Joan Corominas byl opatrnější: anglické sangaree je doložené už roku 1736 a portugalština slovo znala taky dřív, zatímco ve španělštině se slovo pro nápoj objevuje až v roce 1832 - takže krev je nejspíš lidová etymologie, dodatečně přilepená k cizímu slovu, které se jí podobalo. Dnes je sangria celošpanělská, ale rodinu má rozvětvenou: v La Rioje se o slavnostech pije zurracapote, který maceruje broskve i týden, v Kastilii lehčí zurra jen z vína bez brandy, a Portugalsko má na jméno stejné právo jako Španělsko. Do stejné rodiny "víno plus něco" patří i tinto de verano, které se míchá s limonádou na počkání a bez ovoce, a baskické kalimotxo s kolou; obě jsou pro Španěly každodenní nápoj, sangria je nápoj na oslavu.
Jak se sangria dostala z anglických kolonií do New Yorku
Španělé sami sangrii dlouho za svou nepovažovali. Páter Esteban de Terreros ji ve svém slovníku z roku 1788 popsal jako "nápoj vynalezený Angličany, hodně pitý v anglických a francouzských koloniích Ameriky", a legenda k tomu dodává britské námořníky v Karibiku, kteří prý rum s ovocem a medem vydávali za ovocnou šťávu. Do Španělska se recept vrátil až v 19. století, s vínem místo rumu, a světovou slávu mu udělal Španělský pavilon na Světové výstavě v New Yorku v roce 1964, kde se sangria stala nečekaným hitem u Američanů; průvodcovská verze, že tam byla "prohlášena za národní nápoj", se ale opírá jen o jiné průvodce: kdo ji měl vyhlásit a kdy, se nikde nedočtete. A obvyklé "kořeny u Římanů, kteří si ochucovali víno kořením" platí pro půlku Evropy včetně svařáku, se sangrií to nespojuje nic než víno.
Z čeho se sangria dělá a proč ji Španělé pijí doma
Recept má jednu surovinu, kterou v obchodě nekoupíte: čas. Ovoce musí ve víně ležet aspoň dvě tři hodiny, lépe přes noc, aby si vyměnily chuť: pomeranč pustí šťávu a hořkost kůry, víno se vsákne do dužiny a skořice to oboje sváže; perlivá voda nebo gaseosa přichází až těsně před podáváním, jinak během macerace vybublá. Víno bývá mladé a levné, protože drahé by v pomerančové šťávě stejně zaniklo, brandy je volitelný host a cukr se dávkuje podle rodiny. Je to vlastně svařák, kterému někdo vypnul plotýnku a přidal léto. A právě proto ji Španělé dělají doma: dobrá sangria potřebuje džbán, lednici a odpoledne, tedy věci, které bar na pláži nemá, a tak se tam pod jejím jménem často nalije rychlé tinto de verano s panákem vermutu a kouskem čerstvě nakrájeného pomeranče. Španělská média se rovnou ptají, jestli je sangria "nápoj pro guiris", cizince; v zahraničí ji zatím řadí hned vedle flamenca a průmysl si z toho rozporu nic nedělá, plní desítky milionů litrů do krabic ročně. Kdo chce v restauraci tu domácí, ptá se na sangría de la casa a objednává džbán pro víc lidí; sklenice pro jednoho bývá často z předpřipravené zásoby a ovoce v ní vidělo víno jen z rychlíku.
Sangria pro jednoho v San Sebastiánu
Nejlepší sangrii jsem pil v Madridu, v restauraci Ojalá, s rodiči, byla dokonalá. Ta na fotkách je ale ze San Sebastiánu, z baru Bergara, kde jsem ji dostal ve sklence na stopce, s ledem a kousky pomeranče a citronu, které ve víně zjevně nějakou dobu ležely. Chutnala sladčeji než víno a méně než limonáda, pomeranč byl cítit dřív než hrozny a čím déle sklenka stála na slunci, tím víc z ní bylo jen studené víno. Byla to sangria pro jednoho, tedy ze džbánu připraveného předem, a to je v baru ta lepší z možností. Podle fotek stálo o tři čtvrtě hodiny později na stejném stolku kalimotxo. U Bergary jsem tedy začal jako turista a odcházel jako místní.
