Colaci: obřadní chleby pletené do kruhu
V kišiněvském supermarketu Nr. 1 stojí mezi regály s obyčejným pečivem proutěné koše a v nich se lesknou pletené věnce z těsta. Jeden jsem si koupil; co jsem si to vlastně odnesl, jsem zjistil až potom. Colaci (jednotné číslo colac) jsou kynuté pšeničné chleby upletené z pramenů těsta do kruhu - obřadní pečivo moldavské kuchyně i celého rumunského světa. Věnec z regálu je jen ochočená odnož rodu, který se nosí ke křtům, na svatby, na pohřby i koledníkům.
Od kola ke koláči: rodina, do které colac patří
Jméno přišlo ze staroslověnštiny: kolačĭ, odvozené od kola. Rumunština si přitom vypůjčila rovnou množné číslo - colaci se čte [kolač], tedy skoro přesně slovanský originál - a jednotné colac si k němu dotvořila zpětně. Colac tak patří do rozvětvené rodiny pečiva pojmenovaného po kruhu: vedle něj v ní stojí český koláč, polský kołacz, maďarský kalács a ukrajinský i ruský kalač. Každý člen se vydal jinam: český se scvrkl a nabral náplň, maďarský zesládl a ruský kalač se přestěhoval na ulici.
Chléb od kolébky po hrob
Colac sdílí celá rumunská kuchyně od Maramureše po Banát a písemné stopy sahají nejméně do roku 1653; populární weby rády přidávají rovnou Dáky a sluneční kult, to už je ale legenda bez pramenů. Doložené je něco cennějšího: colac provází člověka celým životem - nese se kmotrům ke křtu, na svatbě se láme nad hlavou, na pohřbu se rozdává se zapálenou svíčkou a koledníci ho dostávají za zpěv, spolu s vánočními crăciunei ve tvaru osmičky. Nejdál to dotáhli na jihu Moldavska: ve vsi Văleni u Cahulu se ke svatbě peklo dvanáct pojmenovaných colaci - pro nevěstu, pro tchyni, šest pro kmotry. Tanec s nevěstiným colacem, který hlavní družba nakonec rozláme mezi svatebčany, je zapsaný v národním registru nehmotného dědictví.
Dvě těsta, čtyři prameny
Těsta jsou v zásadě dvě. Pohřební a regálové colaci se pečou z postního: mouka, voda, droždí, špetka cukru. Svatební a kmotrovské kusy dostanou mléko, vejce a máslo - některé pekárny je pečou rovnou z těsta na cozonac, k tomu výzdobu: růže, klasy a lístky vykrajované z těsta, u svatby i živé květy. Plete se ze dvou až čtyř pramenů - samotnou techniku zná český jedlík z obyčejné housky, tady se jen pletenec stáčí do kruhu. Velké obřadní kusy váží až tři a půl kila a objednávají se v pekárnách dva tři dny předem, pod jmény podle role: nevěstin, kmotrův, vítací se solí.
Malý věnec z obchodu je všednodenní sourozenec téhle parády. K čemu je, se nijak netají: jeden kišiněvský velkoobchod píše přímo v online popisu zboží, že takové colaci se při obřadech rozdávají jako pomană, tedy na památku zemřelých. Místní ho tak často kupují s konkrétním úmyslem: do kostela nebo na výroční tryznu. Sníst ho jen tak samozřejmě nikdo nezakazuje. A kdo chce vidět celou svatební sadu, ať si zajede do muzea ve Văleni - exponáty tam návštěvníkům dovolí i ochutnat.
Věnec z Nr. 1
Můj colac je z Kišiněva, ze supermarketu Nr. 1, a neměl za sebou žádný křest ani svatbu - koupil jsem ho, protože ten lesklý věnec byl nejhezčí věc v celém oddělení pečiva. Kůrka tence praskala a chutnala trošku do karamelova. Žádný obřad jsem mu nedopřál. Jen jsem ho od začátku nekrájel, ale lámal - aniž jsem tušil, že při obřadech se s ním zachází právě takhle.
