Trh Vucciria: kde Palermo ponocuje
Sicilština má vlastní verzi českého "až naprší a uschne": i balati ra Vucciria 'un s'asciucanu mai - dlažba Vuccirie neuschne nikdy. Po staletí to byla sázka na jistotu, protože rybí stánky kropily kameny vodou od rána do večera, aby úlovek na slunci vydržel. Dnes je to sázka prohraná: rybích stánků zbyla hrstka a dlažba leckteré dopoledne uschne dřív, než se trh stačí probudit.
Vucciria je nejproslulejší z historických trhů Palerma - spleť uliček a dvou náměstí mezi via Roma a starým přístavem, přes den skomírající trh, po setmění jedna z nejživějších street foodových scén Itálie.
Řeznictví, ze kterého zbylo slovo pro randál
Zeptejte se v Palermu, co znamená vucciria, a uslyšíte: zmatek, vřava, randál. Skutečný původ slova je přitom prozaičtější - a masitější. Jméno přišlo s Francouzi - z boucherie, řeznictví, se na Sicílii stala bucceria, protože trh vyrostl kolem porážky kozlů (sicilsky becco) a prodeje masa. Teprve staletí trhovnického křiku dala slovu druhý význam, který ten původní nakonec přehlušil. Vucciria se tedy nejmenuje po randálu, který dělá - naopak, palermský výraz pro randál se jmenuje po ní.
Náměstí od místokrále, sláva od malíře
Kdy se tu začalo prodávat, s jistotou neví nikdo - prameny se přetahují mezi arabskými časy a 12. stoletím, kdy u nedalekého přístavu kotvili janovští a pisánští kupci. Pevný bod přichází až roku 1783, kdy dal místokrál Caracciolo srdci trhu podobu náměstí s podloubími; jmenuje se po něm dodnes. O slávu se pak postaral malíř: Renato Guttuso v roce 1974 vměstnal celý trh - ryby, maso, zeleninu i tlačenici - na plátno La Vucciria o třech metrech na výšku i na šířku. Obraz visí v Palazzo Steri pár minut chůze odtud a bývá na něm k vidění víc zboží než na samotném trhu. Malovanou Vucciriu ostatně potkáte dřív než tu skutečnou: vlastní plakát visí na zdi hned na kraji čtvrti. Trh se dnes zčásti živí tím, že připomíná sám sebe.
Přes den spí, večer griluje
Denní Vucciria je spíš vzpomínka na trh: pár stánků se zeleninou, sem tam ryba, hodně stažených rolet. Sesterské trhy - Ballarò, nejstarší a největší z palermské trojice, a del Capo - drží denní řemeslo o poznání pevněji.
Po setmění se ale role obrací. Náměstí Caracciolo se zaplní stolky a vozíky s pitím, hraje hudba a griluje se sicilský street food: stigghiola voní kouřem přes půl čtvrti, smaží se cizrnové panelle, krájí se sfincione a odvážnějším se chystá pane ca meusa, žemle s dušenou slezinou. K tomu pivo Messina - sicilská značka, kterou dnes vlastní Heineken a vaří ji hlavně v Apulii. Pivovar v Messině zavřel a patnáct jeho bývalých zaměstnanců pak ve městě založilo vlastní pivovar jako družstvo. Kdo chce vidět trh, musí přijít dopoledne; kdo chce Vucciriu zažít, přijde večer. Místní z okolních domů by ovšem namítli, že zažívají až dost - spory o noční hluk patří ke čtvrti stejně neodmyslitelně jako kouř z grilů.
První trh, na který narazíte
Já jsem Vucciriu nehledal - našla si mě sama. Stačilo jít po via Roma, zachytit kouř z grilů a nechat se stáhnout dolů mezi stánky. Prošel jsem uličky křížem krážem: jeden prodavač nabíral droby z plechového kotlíku, o kus dál se na pojízdném roštu obracela stigghiola a nad hlavami proudících lidí se nesl křik, který tu má vlastní jméno. Vucciria patří k povinným turistickým zastávkám Palerma a je to na ní znát - raději mám Ballarò nebo del Capo, které stojí dál od centra a hledí si víc zákazníků než diváků. Za procházku ale Vucciria rozhodně stojí: dejte si něco z grilu, objednejte si Messinu a chvíli jen pozorujte ten provoz.
Mercato della Vucciria
