La Cité du Vin: muzeum vína v Bordeaux
Budova na břehu Garonny vypadá, jako by se někomu podařilo zastavit pohyb: deset podlaží zlatavého hliníku a skla stočených do jediného víru. Průvodci i půlka internetu jí říkají dekantér na červené víno. Říkal jsem jí tak taky. Architekti ze studia XTU přitom žádný dekantér nekreslili - mluví o víně kroužícím ve skleničce, o sukovitém kmeni révy a o vírech řeky, nad kterou dům stojí.
La Cité du Vin je interaktivní muzeum vína v Bordeaux - a slovem víno se tu myslí celý svět, ne jen sklepy, na kterých stojí sláva francouzské kuchyně.
Proč se jmenuje Cité a mluví o celém světě
Slovem cité Francouzi neoznačují jen město, ale i velké kulturní komplexy: Paříž má Cité des Sciences pro vědu, Bordeaux postavilo totéž pro víno. Samotnému slovu muzeum se ostatně provozovatelé vyhýbají a popisují dům jako kulturní zařízení na pomezí muzea a tematického parku. Kdo tu čeká svatyni místních grand cru, bude zaskočen - stálá expozice na třech tisících metrech čtverečních probírá dějiny, krajiny, řemesla a rituály vína od starověku po dnešek a bordeauxské víno je v muzeu, které si Bordeaux z větší části samo zaplatilo, jen jedním tématem z mnoha. Kdo se chce poklonit vinicím samotným, má to ostatně kousek do Saint-Émilionu.
Muzeum prosadil dlouholetý starosta Alain Juppé; mělo táhnout proměnu staré přístavní čtvrti Bacalan. Stavba spolykala zhruba 81 milionů eur, z velké části veřejných, a v květnu 2016 ji slavnostně otevíral prezident Hollande. Nejzajímavější položka účtu ale dorazila po kolaudaci: město muselo architektům doplatit dalších 600 000 eur za autorská práva, mimo jiné k obrazu budovy, kterou samo zaplatilo. Investice se nicméně ujala - od otevření muzeem prošly přes tři miliony lidí a nadpoloviční většina návštěvníků přijíždí ze zahraničí.
Vůně pod poklopy a videa na přeskáčku
Uvnitř se nechodí od vitríny k vitríně, protože tu skoro žádné nejsou. Zhruba dvacet stanovišť se ovládá rukama: u smyslových stolů se zvedají skleněné poklopy a čichá se k tomu, co všechno může být ve víně cítit, videa si každý větví sám podle toho, kudy ho příběh táhne. Připomíná to víc science centrum než vinotéku - všechno se smí osahat, očichat a rozkliknout, takže odhaduji, že dítě to zabaví stejně spolehlivě jako dospělého. Prohlídka končí v osmém patře na belvedéru ve výšce 35 metrů, kde je v ceně vstupenky sklenka vína - vybírá se z více než patnácti lahví z celého světa.
La Cité du Vin navíc není v Bordeaux jediné místo, kde se o víně vypráví: ve čtvrti Chartrons sídlí od roku 2008 komorní Musée du Vin et du Négoce, věnované hlavně dějinám obchodu s vínem. A nápad se rozjel po Evropě - Burgundsko otevřelo vlastní Cité, rozdělenou hned do tří měst, a Porto spustilo v roce 2020 celou muzejní čtvrť World of Wine, jejíž tvůrci se inspirací v Bordeaux netají. Vstupenku je rozumné koupit předem online. Vstup je zahrnutý také v Bordeaux CityPass, který se vyplatí každému, kdo ve městě plánuje strávit víc než den.
Sklenka v osmém patře
V muzeu jsem strávil odpoledne a nejvíc mě zdržely právě smyslové stoly: přivonět si ke spoustě vůní, které se ve víně můžou objevit, a pouštět si videa, u kterých si divák sám vybírá, kterým směrem se vydají dál. Sklenku z belvedéru jsem si odnesl na panoramatickou terasu s rozhledem široko daleko po městě i po Garonně. Samostatné vstupné stojí 21 EUR. A v obchodě u východu, zásobeném místními i světovými víny v množství, jaké jsem jinde neviděl, jsem narazil na moravskou Pálavu z vinařství Sonberk. Muzeum obešlo všechny civilizace vína - a mě nakonec nejvíc potěšila lahev, kterou znám z domova.
La Cité du Vin
