Pelisterka: makedonská minerální voda z úpatí Pelisteru
Pelisterka (makedonsky: Пелистерка) je přírodní minerální voda z vrtů pod pohořím Pelister u Bitoly, perlivá už od pramene a s tak nízkou mineralizací, že chutná jako běžná voda - nejobyčejnější člen makedonské kuchyně, který se dostane na každý stůl.
Odkud má Pelisterka jméno
Jméno vodě nedal marketingový tým, ale anketa. Když bitolský zemědělský kombinát Lozar rozšířil výrobu o minerálku a potřeboval pro ni název, zeptal se veřejnosti: sešlo se kolem čtyř set hlasů a sto třicet návrhů, mezi nimi Pelagonija podle roviny kolem města nebo Herakleja podle antického města na jeho okraji. Vyhrál Goce Dimovski z Bitoly s Pelisterkou - po hoře Pelister, která se nad městem zvedá a dala jméno i nejstaršímu národnímu parku v zemi - a odnesl si za to pět set dinárů a nějaké lahve zdarma. Co znamená samotné slovo Pelister, s jistotou neví nikdo: lidová verze mluví o "pěti listech", jazykovědná o bílém kamení, řecká o holubovi, kterého prý skalnatý vrchol z dálky připomíná. Voda je tedy pojmenovaná po hoře, jejíž jméno nikdo neumí přeložit.
Pelisterka doma vede mezi vodami s bublinkami, zatímco neperlivému trhu kraluje o generaci mladší Gorska.
Kdo Pelisterku stáčí a odkdy
Na etiketě stojí "since 1953" a to číslo je pravdivé, jen ne o vodě. V roce 1953 vznikl v Bitole podnik Lozar, který pěstoval révu a dělal víno; minerálku začal stáčet až v roce 1968, když k vinicím přibyly vrty a výroba oxidu uhličitého, první Pelisterka šla do světa v zelených skleněných lahvích. Zelená barva zůstala dodnes, jen sklo většinou vystřídal plast. Neperlivá verze, kterou firma bez okolků nazvala Obična, tedy Obyčejná, přišla až po víc než čtyřiceti letech, když už značka byla synonymem pro bublinky.
Co je uvnitř a která láhev je která
Voda pochází ze dvou plníren v Medžitliji, vesnici kousek od řecké hranice, z vrtů hlubokých ke sto dvaceti metrům, a bublinky si nese už z podzemí - firma je nepřidává, jen ji stáčí. Mineralizace je nízká a prakticky to znamená, že Pelisterka nemá tu slanou, kovovou stopu lázeňských pramenů a dá se pít po litrech, aniž byste si připadali jako v ozdravovně. Makedonci perlivé minerálce obecně říkají kisela voda, kyselá voda - a Čech se u toho slova musí usmát, protože často přesně takhle, kyselka, říkáme přirozeně perlivé vodě doma. Skopje má dokonce celou čtvrť Kisela Voda, pojmenovanou po místním prameni, takže věta "jedu na kiselu vodu" tam může mít více významů.
Pelisterka se pije ke všemu a všude: ke kávě, ke které v kavárně dostanete sklenici vody, aniž byste o ni řekli - starý balkánský zvyk, původně prý na opláchnutí lžičky -, k rakiji, k obědu, v autobuse.
Pelisterku jsem pil po celou dobu makedonské cesty, střídavě perlivou i neperlivou. Chuťově o ní není co napsat, a myslím to jako pochvalu. Půllitr v supermarketu stál 22 MKD (9 Kč), nejlevnější věc, kterou jsem v zemi kupoval pořád dokola.
