Trandafirată: likér z okvětních lístků růže
Rumunská růže má spočítané plátky přímo ve jménu. Slovo trandafir si rumunština vypůjčila z řeckého triantáfyllo, doslova "třicet listů" - a odrůda, ze které se nápoj dělá, nese latinský přídomek Trigintipetala, třicetiplátková. Totéž jméno dvakrát, pokaždé v jiném jazyce. Trandafirată je sladký likér z okvětních lístků růží, domácí klasika rumunské i moldavské kuchyně: plátky se s cukrem a citronem nechají týden odpočívat, aby pustily vůni a podržely růžovou barvu, pak se zalijí pálenkou nebo vodkou a louhují další dva až tři týdny.
Jedno slovo, dva nápoje
Má to háček: na dvou březích Prutu znamená totéž slovo dvě různé věci. V Rumunsku je trandafirată dnes především letní limonáda - plátky, voda, med a citron, pár dní kvašení, lehce perlivá sestřenice bezové socaty; rumunské weby samy upozorňují, že ačkoli to zní jako alkohol, žádný v ní není. V Moldavsku to slovo potkáte hlavně na lahvích likéru - tak ho vedou jídelní lístky i obchody. A nápoje z růží nejsou jen rumunská záliba: bulharská kuchyně pálí kolem Kazanlaku gjulovici, rakiji z květů olejné růže, a turecká kuchyně má gül likörü, růžový likér, jehož růže rostou hlavně kolem Isparty. Dějiny si přitom zahrály pěknou výměnu: Isparta dostala růžové keře v roce 1888 právě z Kazanlaku - a bulharská gjulovica zase nese turecké jméno růže, gül.
Růže, která se sbírá za rosy
Z květinářství trandafirată nevznikne. Dělá se z damašské růže, které se v Rumunsku i Moldavsku říká trandafir de dulceață, růže na zavařeninu - prodejní kytice jsou šlechtěné na vzhled, ošetřené postřiky a do sklenice nepatří. Plátky se trhají brzy ráno, dokud na nich drží rosa, keře kvetou jen dva až tři týdny na přelomu května a června; kdo je prošvihne, čeká rok. Zrada receptu sedí v bílé patce plátku: hořkne, a tak se odštipuje ručně, plátek po plátku. Trpělivost je tu surovina jako každá jiná.
Růžová lahev z Bulboaky
Komerčně se trandafiraty ujala likérka při vinařství Castel Mimi v Bulboace - tatáž, která maceruje i nucatu z nezralých vlašských ořechů. Trandafirată Domnească má 17 procent, 130 gramů cukru na litr a plátky ručně sbírané v okrese Anenii Noi; než nálev dozraje, trvá to podle výrobce zhruba rok. Složení na etiketě přitom skrývá drobný paradox: vedle nálevu z růžových plátků je uvnitř i nálev ze šípků - tedy zase růže, tentokrát její plody, které u nás většina lidí zná hlavně z čaje při nachlazení. Zužitkuje se tu zkrátka od květu po plod.
Pije se jako dezertní likér: vychlazená, v malých porcích, ke kávě nebo moučníku, případně do koktejlů. Celou lahev kupovat nemusíte - v kišiněvských restauracích se likéry Domnească rozlévají po skleničkách, takže na první seznámení stačí jedna objednávka k dezertu.
Kamarádův set na terase
Trandafiratu jsem ochutnal v Kišiněvě, na terase řetězce La Plăcinte (viz Kam na jídlo v Kišiněvě). Kamarád si objednal degustační set likérů Domnească: dřevěný stojánek s vypáleným nápisem Licoare a třemi sklenkami na tenké stopce po 40 ml - jantarovou nucatou, skoro černou vișinatou a růžovou trandafiratou. Já si od té růžové jen usrkl. Chuť byla velmi nezvyklá: ovocná, jako bonbony Bon Pari. Set tří likérů stál 60 MDL (73 Kč). V Rumunsku by pod stejným jménem klidně mohla přijít limonáda; v Kišiněvě to bylo sedmnáct procent alkoholu, byť jen na jeden doušek.
