Divin: moldavská vínovice s božským jménem
Na bleším trhu u kišiněvského vlakového nádraží jsme se s jednou paní bavili tak, že jsme si podávali telefony s překladačem. Stačilo pár vět nahlas a každý poznal, že k místním nepatříme. Přesně v té chvíli se z klábosení stala pohostinnost: musíme prý ochutnat, a trvala na tom tak dlouho, až sáhla po načaté půllitrové lahvi a nalila nám do papírových kelímků, na účet podniku, který možná ani nebyl podnik. Uvnitř byl divin. Divin je moldavská vínovice: destilát z bílého vína, který zraje nejméně tři roky v dubových sudech a jehož jméno je chráněným označením.
Co znamená divin a kdo si ho vymyslel
Za Sovětského svazu se tomuhle pití říkalo moldavský koňak a republika s ním patřila k předním palírnám celé říše. Pak přišla samostatnost, plány na západní trhy - a zádrhel: slovo cognac si Francie žárlivě hlídá a koňak je jen jeho přepis. Řešení našli vinaři sami. Profesor vinařství Anatol Balanuță navrhl technickou zkratku distvin, distilat de vin, a enolog Emil Rusu z ní uhladil divin - slovo, které v rumunštině znamená božský. Úřední zkratka a reklamní slogan v jednom; kdy přesně nové jméno začalo platit, se zdroje přou mezi lety 1993 a 1996, takže zůstanu u opatrných devadesátých let. Od roku 2016 chrání divin jako zeměpisné označení i Evropská unie. Nejpomaleji se přejmenovává jazyk: v Rumunsku se moldavský divin sice prodává pod svým jménem, hovorově mu tam ale kdekdo dál říká coniac.
Pravidla si Moldavsko napsalo po koňakovém vzoru a platí pro každou lahev se slovem divin: jen bílé odrůdy ze závazného seznamu, destilát zraje nejméně tři roky v dubu, hotový nápoj má nejméně 40 procent a všechno od hroznu po korek se musí odehrát na moldavském území. Doma v Česku se pálí hlavně švestky a vínovice je vedle slivovice popelka; tady jí patří celá jedna chráněná kategorie. Stupně používají koňakovou abecedu: VS znamená nejméně tři roky, VSOP pět, XO sedm a XXO dvacet - a číslo na etiketě vždy patří nejmladšímu destilátu v kupáži. Do kupáže smí vedle změkčené vody i cukrový sirup a karamel.
Rodina, která přišla o slovo koňak
Vinný destilát zrající v dubu přitom pálí celý region mezi Balkánem a Kavkazem a skoro každý stát pro něj po ztrátě slova koňak loví vlastní jméno. Rumunsko si vymyslelo vinars, kalk německého Branntweinu; Srbsko nalévá vinjak; bulharská pliska nese dnes na etiketě hroznovou rakiji; arménský Ararat si doma dál říká koňak a kyrgyzský koňak jakbysmet; Ukrajina přesedlala od roku 2026 na brendi, zatímco Rusko si slovo koňak rovnou uzákonilo jako vlastní kategorii. Je to jeden nápoj s tuctem pasů. A moldavská pravidla mají v té rodině jednu zvláštnost: rumunský vinars nesmí mít ani gram cukru, divin slazení dovoluje - božský je zkrátka ten sladší.
Kdo pravidla nesplní, nesmí dát slovo divin na etiketu, ani kdyby zrál třicet let. Vinuri Ialoveni vydalo v červnu 2024 na oslavu zahájení přístupových rozhovorů s EU slavnostní třicetiletou kupáž Ambassador za 1 870 MDL (2 280 Kč), ve které je vedle destilátu i pelikulární víno zrající po vzoru sherry - a na etiketě nestojí divin, ale băutură tare, silný nápoj. Stejnou vyhýbavou cedulku nosí část lahví značky Sarajišvili, pojmenované po gruzínském podnikateli, který koncem 19. století zakládal palírny od Gruzie po moldavské Călărași: magari sasmeli, silný nápoj. Když nesmíte psát koňak a nechcete psát brandy, napíšete prostě nápoj.
Zvláštní kapitola leží tam, kam kišiněvská kontrola nedosáhne: KVINT v Tiraspolu, metropoli odtrženeckého Podněstří. Zkratka znamená Koňaky, vína a nápoje Tiraspolu, závod patří místnímu holdingu Sheriff a diviny vyrábí ve stáří od tří do šedesáti let. Tytéž lahve prodává doma jako divin, do Ruska jako koňak a do USA jako brandy; všechny přitom nesou nápis Made in Moldova. V moldavských obchodech stojí tiraspolský Kvint bez mrknutí oka vedle Bardaru z pravého břehu; na regálu, který jsem fotil, byl pětiletý Kvint Jubilee za 167,40 MDL (205 Kč) ze všech divinů ten nejlevnější.
Jak se divin pije a kupuje
Moldavský kánon velí zacházet s divinem jako s koňakem: sklenice tulipán, 16 až 18 stupňů, malé doušky - z panáku na ex prý člověk nepochopí nic. Řetězec La Plăcinte ho lije i do turecké kávy a v barech se rozlévá po skleničkách: kišiněvský Eli-Pili nalévá sedmiletý Bardar XO za 55 MDL (67 Kč). Nejschůdnější vstupenka je ale miniatura 0,05 l z vinotéky - stejná, jakou jsem zařadil mezi tipy v článku Co si přivézt z Moldavska? A kdo potřebuje reprezentovat, najde v obchodech celý žánr dřevěných dárkových kazet na divin.
Miniatura z obchodu, panák z blešáku
Ta spořádanější z mých dvou kišiněvských ochutnávek se odehrála u obchůdku Pianyi Ugol vedle degustačního sálu Wine.md (viz Kam na skleničku v Kišiněvě): miniatura pětiletého Cuza Vodă VSOP, 0,05 l za 50 MDL (61 Kč), dělená s kamarádem na společné zahrádce hned po miniatuře nucaty. Na svých pět let byl Cuza Vodă překvapivě uhlazený: vanilka a karamel dopředu, žádné pálení, krátký sladší dozvuk - zkrátka destilát, kterému cukrový sirup v kupáži sluší.
Ta druhá ochutnávka je scéna ze začátku článku. Bleší trh Lokomotiv u vlakového nádraží, týž, kde jsem mezi plachtami objevil gogonele; paní, se kterou jsme se zapovídali přes překladače. Z načaté lahve pětiletého Bardaru nalila do kelímků a nechtěla za to nic. Proti Cuza Vodă byl Bardar sušší a říznější, víc dub než karamel; papírový kelímek mu na noblese nepřidal a na chuti kupodivu neubral. Vedle lahve stála PETka jablečného moštu, ale nic se nemíchalo: mošt zůstal moštem, divin divinem a moldavský kánon o míchání s džusem ostatně mlčí. Jestli paní panáky na trhu prodávala, nebo nás jen přibrala ke svačině, jsem nepochopil ani s překladačem. Ceník divinu začíná u miniatur za padesát lei a nahoře se ztrácí kdesi u šedesátiletých rarit z Tiraspolu; panák, který si budu pamatovat nejdéle, byl zadarmo.
