Španělsko, země plná vášně, flamenca, slunce a skvělých gastronomických specialit. Pokaždé, když se ze Španělska vracím, tak přivážím obrovské množství místních delikates. Ať už se jedná o sušenou šunku Jamón, chorizo, excelentní španělské sýry nebo moje oblíbené sladké sušenky polvoronés. Co si přivážím pravidelně ze svých španělských cest? Jaká jsou má doporučení na ty nejlepší gastronomické suvenýry?
Španělská sušená šunka Jamón de Cebo Ibérico
Sušená šunka je jednou z nejprestižnějších a nejvyhledávanějších španělských delikates. Pojmenování „Ibérico“ odkazuje na plemeno prasat, z něhož tato speciální šunka pochází – iberská prasata. Toto plemeno je považováno za jedno z nejstarších na světě, je známé svým specifickým genetickým profilem, který umožňuje akumulaci velkého množství tuku v svalovině, což je klíčem k jeho charakteristické chuti. Šunka z vepřové kýty prochází dlouhým a pečlivým procesem zrání, často trvajícím několik let. Výsledkem je měkká, nasládlá masová delikatesa s perfektní chutí. Konzumuje se nakrájená na velmi tenké plátky.
V tomto balení španělských delikates je šunka doplněná salámem chorizo a salchichón a také plátky marinovaného masa z vepřového hřbetu (caňa lomo cebo ibérico). Produkty z iberských prasat jsou sice dražší, ale podle mne stojí za to je minimálně jednou vyzkoušet. Chuť je skutečně bohatší, zajímavější. Toto 200 g balení vyšlo na 5,95 Eur, maso zrálo nejméně 24 měsíců.
Španělská sušená šunka Jamón Serrano
Slovo „Serrano“ v názvu šunky pochází ze španělského slova „sierra“, což znamená „hora“ nebo „horský hřeben“. Název této nejznámější a nejdostupnější španělské šunky tak lze přeložit jako „horská šunka“. Toto označení se vztahuje k tradici zrání šunky ve vysokých nadmořských výškách, kde chladné a suché klima pomáhá při při procesu zrání.
Jamón Serrano je jedním z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších typů šunek ve Španělsku. Na rozdíl od Jamónu Ibérico, který pochází z iberských prasat, je Serrano často vyráběn z běžných bílých prasat. Proces výroby a zrání je podobný jako u Jamónu Ibérico, ale obvykle trvá kratší dobu a výsledná chuť a textura jsou odlišné (ale i tak skvělé). V současné době se termín „Serrano“ často používá spíše pro marketingové účely a nemusí nutně znamenat, že šunka zraje v horách. Toto 240 g balení sušené šunky zralé 14 měsíců vyšlo na 3,88 Eur.
Španělská klobása chorizo
Tradiční klobása chorizo je známá svou charakteristickou červenou barvou a výraznou chutí. Je to jeden z nejznámějších a nejrozšířenějších výrobků španělské kuchyně a je populární nejen ve Španělsku, ale i po celém světě. Hlavními složkami choriza jsou vepřové maso a tuk, obojí je nasekáno na menší kousky. Kromě toho je základním kořením paprika, která dává klobáse její typickou červenou barvu a pikantní chuť. Další bylinky a koření se často liší podle regionálních receptů, tato klobáska je dle receptury „chorizo Riojano“ (ze španělské oblasti Rioja známé především svými víny).
Existuje mnoho variant choriza, od sladkých až po velmi pikantní. Některé jsou určeny k okamžité konzumaci, zatímco jiné jsou určeny k zrání po dobu několika měsíců. Zralé chorizo může být konzumováno tepelně neupravené, zatímco některé čerstvé typy je nutné vařit. Chorizo se často používá ve španělských pokrmech jako paella. Je také populární jako tapas, používá se samozřejmě i v pintxos.
Celá klobáska choriza vyšla na necelé 3 Eur (při nákupu 2 ks), na plátky nakrájená klobáska pak stála v obou 100 g baleních 1,66 Eur.
Španělské sýry
Idiazabal je lokální specialita pocházející z Baskicka a Navarry v severním Španělsku. Vyrábí se z mléka ovcí plemen Latxa a Carranza, kterým se daří v místních horách. Sýr se vyznačuje výraznou chutí. Jedinečná chuť vzniká díky tradičnímu procesu zrání, při němž se sýr udí nad dřevem, jako je buk, hloh nebo třešeň. Sýr Idiazabal získal status chráněného označení původu (DOP), který zaručuje, že při výrobě takto označeného sýra se dodržují přísné normy a tradiční postupy. Toto 250 g balení sýra, který získal bronzovou medaili na soutěži „World Cheese Awards“ vyšlo na 4,95 Eur. Delikatesa, kterou doporučuji vyzkoušet.
Mezi další známé španělské sýry patří například:
- Manchego: Sýr pochází z oblasti La Mancha a vyrábí se z mléka ovcí Manchega. Zraje různě dlouhou dobu, což má za následek různě měkkou až křehkou strukturu. Jeho chuť je oříšková, mírně slaná, s delší dobou zrání se chuť zvýrazňuje.
- Cabrales: Plísňový sýr Cabrales pochází z Asturie. Vyrábí se z kravského mléka nebo ze směsi kravského, ovčího a kozího mléka, má výraznou, štiplavou chuť a krémovou strukturu.
- Tetilla: Sýr Tetilla je pojmenován podle svého tvaru připomínajícího ženská ňadra. Pochází z Galicie. Je to sýr z kravského mléka s jemnou máslovou chutí.
- Mahon: Sýr pochází z baleárské Menorky. Mahon má v závislosti na stáří jemnou až pikantní chuť a charakteristickou oranžovou kůru, která vznikla potřením paprikou.
- Zamorano: Sýr z ovčího mléka, který pochází z provincie Zamora, je podobný sýru Manchego, ale má jedinečnou, mírně drobivou strukturu a oříškovou chuť, která je výsledkem použití mléka z jiného plemene ovcí a specifického procesu zrání.
- Roncal: Sýr Roncal pochází z oblasti Navarra, vyrábí se z ovčího mléka. Zraje nejméně 4 měsíce, čímž získává výraznou chuť.
- Torta del Casar: Sýr z ovčího mléka, vyráběný v Extremaduře, je krémový a roztíratelný. Jeho chuť je mírně nahořklá.
Já si ze Španělska vždy přivezu i několik balení sýra již nakrájeného na plátky, u tohoto konkrétního ze směsi kravského, ovčího a kozího mléka vyšlo 330 g balení na 4 Eur.
Boquerones
Jako „boquerones“ se ve španělštině označuje druh malých ryb, konkrétně ančoviček evropských, které se konzervují v octu a soli a ochucují česnekem a petrželí. Tyto marinované ančovičky s výrazně bílou barvou se podstatně liší od ančoviček, které se často objevují na pizze nebo v salátech jako je například caesar (viz. obrázek níže). Boquerones se ve Španělsku běžně podávají jako tapas. Toto balení vyšlo na 1,99 Eur.
Španělské ančovičky
Ančovičky, španělsky „anchoas“, jsou symbolem bohatého španělského kulinářského dědictví. Ančovičky se solí a nakládají do oleje, čímž získávají intenzivnější chuť a červenohnědou barvu (velmi rozdílnou oproti ančovičkám „boquerones“). Já ančovičky miluji a pokud to máte stejně, je pro vás Španělsko země zaslíbená. Kvalitní ančovičky mohou být i pěkně drahé, v mekce pintxos, městě San Sebastian, není problém zaplatit za dvě malé, ale špičkové ančovičky na tenkém plátku bílého chleba i 4,50 Eur. Toto trojbalení ančoviček však vyšlo na necelé 3 Eur.
Pan de Higo con Almendra (koláč z fíků s mandlemi)
Pochází z oblastí Andalusie a Murcie. Jedná se o španělskou sladkost, která se vyrábí z rozemletých sušených fíků, která se smíchá se směsí koření a občas se přidá i kapka brandy nebo rumu. Varianta „Almendra“ obsahuje mandle, které jí dodávají křupavost. Pan de Higo se často objevuje na španělských stolech v období svátků, zejména Vánoc. Je však natolik univerzální, že si ho můžete vychutnávat po celý rok. Skvěle se kombinuje se sýry, zejména se sýrem Manchego. Tato 200 g veganská sladkost vyšla na 3 Eur.
Kakako na přípravu horké čokolády
edním z nejznámějších španělských dezertů je churros, smažené pečivo podávané s šálkem husté čokolády. První kakaové boby byly do Španělska dovezeny na počátku 16. století po objevení Ameriky. Španělsko bylo jednou z prvních evropských zemí, které objevily lahodnost kakaa, a hrálo klíčovou roli v popularizaci čokolády v Evropě. Horká čokoláda, která doprovází churros, má hustou, téměř pudinkovou konzistenci. I pro přicházející zimní večery jsem proto přivezl toto 200 g balení kakaa, které je pro přípravu horké čokolády určeno. Jedno balení vyšlo na 2,69 Eur.
Španělská čokoláda
Vztah Španělů k čokoládě je (nejen) díky churros více než kladný. Já si tentokrát přivezl čokoládu španělské čokoládovny Valor, která byla založena již v roce 1881.
Jedna tabulka čokolády stála přibližně 1,70 Eur, u čokolády s 85 % procenty kakaa se jednalo o 100 g balení, u 70 % procentní se pak jednalo o 125 g balení. Tato čokoláda nemá přidaný cukr, takže může být velmi vhodná, pokud si příjem cukru hlídáte (konkrétně tyto dvě mají méně než půl gramu cukru na 100 g čokolády).
Španělské sušenky mantecado
Toto křehké cukroví pochází z Andalusie v jižním Španělsku. Pokud znáte české cukroví s názvem „sádlové bochánky“, pak vám i toto cukroví bude povědomé. Název „mantecado“ totiž pochází ze slova „manteca“, což ve španělštině znamená „sádlo“. Sádlo, konkrétně z iberských prasat, je základní ingrediencí v receptu na mantecado. Právě to dodává těmto sladkostem jedinečnou jemnou strukturu. Ta mi nejvíce připomíná „ztužený písek“, při jakémkoliv větším tlaku se skutečně rozsype na malá zrníčka. V ústech se však doslova rozplývá. Mantecados jsou často baleny v nádherně zdobených obalech. Obal je v tomto případě praktický a skoro i nezbytný, sušenky jsou totiž skutečně velmi křehké. Jedno 190 g balení sušenek mantecado zachycených na obrázku mne vyšlo na 1,60 Eur.
Španělské sušenky polvorónes
Speciální podskupinou spadající pod sušenky mantacado jsou polvorónes. Název „polvorónes“ je odvozen od španělského slova „polvo“, což znamená „prášek“. Toto označení naprosto přesně vystihuje podstatu sušenek, protože ty se při sebemenším dotyku snadno změní na prach (já říkám „písek“). Mezi hlavní přísady patří mouka, cukr a sádlo, které je ale doplněno mandlemi. Polvorónes tak jsou výrazně dražší než sušenky mantacado. Podle legendy mají polvorónes maurské kořeny, které vycházejí z historického spojení Španělska s muslimským světem. Z této doby pochází i časté používání mandlí ve španělských cukrovinkách a předpokládá se, že polvorónes jsou dědictvím této kulturní výměny. Koláčky jsou zabalené samostatně do barevných papírových obalů (pestré obaly mi připomínají sardinskou sladkost s názvem gueffus). Na polvorónes narazíte u vchodu do supermarketů, kupují se často na váhu. Můžete si tak vybrat takovou příchuť, kterou máte nejraději.
Jaké delikatesy si ze Španělska vozíte vy?
