Jídelna Pohotovka, Praha: fronta na hotovky ve Stodůlkách
Na rande sem nikoho nepozvete a Alcron se konkurence bát nemusí: jídelníček se píše křídou na tabuli přede dveřmi a místo someliéra vás uvnitř čeká sloupec plastových táců. Přesto se před touhle jídelnou ve Stodůlkách, co by kamenem dohodil od Makra, staví každé poledne fronta, ve které dělníci přešlapují vedle bílých límečků z okolních kanceláří.
Jídelna Pohotovka je samoobslužná tácovka s klasikou české kuchyně: vybrat z tabule, říct přes pult a za půl minuty nést oběd ke stolu.
Hotovka, nebo minutka?
Hospodská čeština dělí teplá jídla na dva tábory: minutka se začíná vařit, až když si ji objednáte, hotovka byla hotová dřív, než jste dostali hlad. Stigma přitom hotovka schytala neprávem - slovo říká jen to, že kuchař pracoval dřív než váš žaludek, a špatnou pověst mu přišilo až socialistické normování receptur a gramáží. Pohotovka si obecné slovo vzala rovnou do vývěsního štítu a přidala předponu.
Levný oběd je starší než socialismus
Jídelnu s levným obědem si česká paměť spojuje s minulým režimem, jenže rodokmen sahá hlouběji. Polský bar mleczny otevřel ve Varšavě poprvé už v roce 1896 jako soukromý mléčný podnik - polská kuchyně tak vede obdobu jídelny déle, než trval režim, kterému se přičítá. Rakouský Beisl patří do rodiny jen napůl, levné polední menu sice nabídne, ale s obsluhou a bez tácu.
Domácí větev rodu vede na Václavské náměstí: Automat Koruna tam od roku 1931 točil nápoje z kohoutků a po vhození mince vydával chlebíčky z prosklených okének. Dnešní návrat front před jídelny má motor prozaičtější: průměrný pražský oběd se šplhá k 230 korunám a tác přestal být ostuda. Kdo to má do Stodůlek daleko, najde stejný princip třeba v Jídlovicích; Pohotovka sama vaří v dnešní podobě od roku 2011, takže na žádnou vlnu nenaskakovala.
Šest jídel, dvě polévky a jedna tabule
Na tabuli je denně šest hlavních jídel a dvě polévky, výdej běží od půl jedenácté a druhý den se lístek nevrací. Repertoár se točí kolem jistot: segedín, vepřový vrabec se špenátem, čočka nakyselo se dvěma párky a sázeným vejcem, halušky s brynzou, játra na roštu, dukátové buchtičky s vanilkovým krémem. Na chvilku se vrátíte do školní jídelny: plastový tác, ubrousek, naběračka - jen jídlo chutná líp a dojídat vás nikdo nenutí. Personál je milý a hlavně rychlý, platí se kartou, sedí se uvnitř nebo na zahrádce a velká část strávníků si nechává jídlo balit s sebou. Otevřeno je sedm dní v týdnu; a kdo nerad losuje, najde denní lístek předem na webu - hlad se dá naplánovat.
Ledvinky na slanině, knedlík místo rýže
Bydlím ve Stodůlkách, pár minut pěšky od Pohotovky, takže frontu neznám z vyprávění - stojím v ní pravidelně a považuju ji za nejspolehlivější levný oběd v Praze. Nejoblíbenější objednávku mám projezenou mnohokrát: ledvinky na slanině, houskový knedlík místo rýže, a když zbude místo, půlka porce buchtiček s vanilkovým krémem. Hlavní jídlo stálo 139 Kč, polévka 39 Kč (viz Kam na nejlepší české jídlo v Praze); další prověřené adresy sbírám v přehledu Kam v Praze na oběd. Zítřejší lístek už teď visí na webu. Vím to, protože jsem se díval.
Jídelna Pohotovka
