L'Aventure du Sucre: muzeum cukru a rumu v Pamplemousses
Na konci prohlídky stojí na pultu řada skleněných nádob s cukrem a u nich lžička. Dvanáct sklenic, dvanáct odstínů hnědé, od skoro bílé po barvu mokré hlíny, a cedule, která u každé vysvětluje francouzsky, co se v ní vlastně leskne. Až tam pochopíte, proč se muzeum jmenuje tak, jak se jmenuje.
L'Aventure du Sucre, doslova Dobrodružství cukru, je muzeum v bývalém cukrovaru Beau Plan v Pamplemousses na severu Mauricia: staré mlýny v původní hale, příběh cukrové třtiny na ostrově a na závěr degustace cukrů a rumů. Cukr postavil ostrov i mauricijskou kuchyni a tohle je místo, kde se to dá pochopit za jedno dopoledne.
Cukrovar Beau Plan a rok, kdy nepršelo
Cukrovar tady mlel od roku 1797 a po dvou stoletích ho nezastavily stroje z konkurenčních závodů ani levnější cukr odjinud. Beau Plan zavřel v roce 1999 po sezoně, ve které nepršelo, a o tři roky později se v hale otevřelo muzeum. Kolem cukrovaru se přitom odehrával větší příběh: v devatenáctém století na ostrově pracovalo 259 cukrovarů, dnes zbývají tři nebo čtyři a cukr dělá jen pár procent mauricijského hospodářství. Třtina přitom pořád pokrývá zhruba čtvrtinu rozlohy ostrova, takže île sucrière, cukrový ostrov, se Mauriciu říká dál.
Expozice zabírá deset sekcí na pěti tisících metrech čtverečních a začíná v roce 1639, kdy Nizozemci přivezli na ostrov první třtinu, tehdy ještě kvůli rumu. Největší exponáty nikdo nikam nestěhoval: válcové mlýny na drcení třtiny nebo parní stroj stojí tam, kde stály, když v nich naposledy vřela šťáva. Panely mezi stroji vyprávějí, kdo na polích pracoval, nejdřív otroci a po zrušení otroctví najatí dělníci z Indie, a muzeum nezamlčuje ani vypalování polí před sklizní, které zbaví stébla listí a okolní přírodu klidu. Popisky jsou francouzsky a anglicky a je jich tolik, že prohlídka trvá tři čtvrtě hodiny až tři, čtyři hodiny, podle toho, kolik z nich čtete.
Osmnáct odstínů hnědé a rum z melasy
Doma je cukr surovina z řepy, kterou nikdo nejezdí obdivovat, bílá, sladká a hotovo. Mauricius vsadil na opak: je jedním z předních světových vývozců nerafinovaných "speciálních cukrů", tedy cukrů, ve kterých zůstala část melasy, ročně jich pošle do světa kolem 155 tisíc tun, z velké části do Evropy. Reklama tomu říká "osmnáct odstínů hnědé", což zní jako název románu, ale popisuje to poctivě: světlé krystaly demerary chutnají jinak než tmavá, vlhká muscovado, a mezi nimi je celá škála, kterou rafinerie jinde ve světě záměrně odstraňuje.
Druhý produkt třtiny stojí v hale hned vedle. Melasa, hustý zbytek po vyvaření cukru, se na Mauriciu už od dob Nizozemců mění v rum, a v muzeu se nalévá rum New Grove z destilérky Grays, která patří k témuž panství a témuž majiteli, skupině Terra. Je to rum z melasy, tedy jiná škola než rum destilovaný z čerstvé třtinové šťávy, jaký dělá Rhumerie de Chamarel na jihozápadě ostrova. Muzeum ostatně není jediné svého druhu: na sousedním Réunionu proměnili zavřený cukrovar ve Stella Matutina podle stejného receptu. Cukrovarnická muzea rostou tam, kde cukrovary zanikly.
Kdy do Pamplemousses a co s tím spojit
Muzeum má otevřeno od pondělí do soboty, v neděli je zavřeno, a celá expozice je pod střechou, takže se hodí i na den, kdy na severu ostrova prší. Necelé dva kilometry odtud leží botanická zahrada Pamplemousses, nejstarší na jižní polokouli, i když průvodci rádi říkají na světě. Obojí se pohodlně stihne za jeden den. Z Port Louis sem jede autobus linky 22. V areálu funguje restaurace Le Fangourin a obchod s cukry, rumy a marmeládami, ale kdo chce jíst levně a místně, ať se cestou zpět zastaví v bistru Snack du Coin na kuřecí briani nebo polévku haleem.
Lžička na konci prohlídky
Já jsem za vstup do L'Aventure du Sucre v Pamplemousses zaplatil 575 MUR (290 Kč), degustace byla v ceně. Rumy od New Grove byly po Rhumerie de Chamarel slabší zážitek: základní bílý, pár stařených, likéry na rumovém základě, nic, co by mě nadchlo. Zastavil mě až cukr. Dvanáct sklenic, jedna lžička a chutě, které se skutečně liší: světlé druhy jsou jen sladké, tmavší nesou karamel, u nejtmavších nastupuje melasa s hořkou, skoro lékořicovou stopou a na jazyku zůstává vlhkost, jakou od cukru nečekáte. Vedle stály k ochutnání i místní marmelády a medy. Osmnáct odstínů slibuje reklama. Mně stačilo dvanáct, abych přestal říkat "hnědý cukr", jako by to byla jedna věc.
L'Aventure du Sucre
