Rhumerie de Chamarel: exkurze a degustace v lihovaru na Mauriciu
Do lihovaru se jezdí kvůli jedné podívané: stroj chytne stvol třtiny, rozdrtí ho a ven teče šťáva, ze které bude rum. Já jsem přijel v prosinci a linka na drcení stála - odstavená, otevřená, právě se čistila. Důvod jsem si dohledal až později: třtina se tu sklízí od července do prosince a lihovar, který pálí jen z čerstvé šťávy, na konci sezóny nemá co lisovat.
Rhumerie de Chamarel je rodinný lihovar v horách na jihozápadě Mauricia, který dělá rum výhradně ze šťávy vlastní cukrové třtiny a celou výrobu od pole po sklenku otevřel návštěvníkům. Kotle ten den běžely, průvodce také, a osmi skleničkám na konci prohlídky odstavená drtička nevadila.
Po kom se Chamarel jmenuje a kdo tu pálí rum
Chamarel je především vesnice a značka si od ní jméno jen půjčila. Vesnice ho má po francouzských bratrech de Chazal de Chamarel, kteří tu koncem 18. století dostali pozemky. Charles-Antoine na nich zkoušel třtinu, bavlnu, kávu i indigo, nic z toho mu nevynášelo, a v roce 1815 se natrvalo vrátil do Francie. Lihovar tak nese jméno muže, kterému se na Mauriciu jako plantážníkovi nedařilo - marketingové oddělení by si na etiketu vybralo jiný životopis, jenže vesnice se nikoho neptala.
Lihovar sám je o dvě století mladší. Rodina Couacaud koupila v roce 1996 panství Domaine de l'Exil, 220 hektarů třtiny ve třech stech metrech nad mořem, a rum z ní začala pálit až v roce 2008: třtina tu rostla dvanáct let dřív než první destilát. Lenost to nebyla. Rum z čerstvé třtinové šťávy byl na ostrově dlouho zakázaný a zákon ho pustil teprve roku 2006 - proč, vysvětluje článek o mauricijském rumu. Chamarel je tedy jeden z nejmladších lihovarů Mauricia a jeden z mála, které si třtinu pěstují samy; většina ostrovního rumu vzniká z melasy. Areál navrhoval mauricijský architekt od začátku s návštěvníky v plánu: dřevo, kámen a voda místo plechové haly. Exkurze s degustací pořádá na ostrově i Labourdonnais na severu, Saint Aubin na jihu nebo cukerné muzeum L'Aventure du Sucre. V Chamarelu je ale pole i sklenka na jednom pozemku.
Z pole do lisu za čtyři hodiny
Cukrová třtina se v Chamarelu sklízí ručně a pole se před sklizní nevypaluje. Nařezané stvoly musí být do čtyř hodin v lisu, jinak šťáva začne kvasit sama a čerstvá, travnatá vůně, kvůli které se to všechno dělá, je pryč. Ty čtyři hodiny jsou důvod, proč lihovar stojí uprostřed vlastních polí a ne u přístavu. Šťáva zkvasí, destiluje se v měděných kotlích i v koloně a část destilátu jde do dubových sudů, kde v tropickém teple zraje rychleji než v Evropě. Princip zná každý, kdo někdy vezl kvas z vlastních švestek do pálenice: pálí se, co si člověk vypěstoval, a ovoce má být ve sklence poznat. Tady se místo švestek pozná třtina.
Prohlídka kopíruje pořadí výroby: průvodce se skupinkou zastaví u lisu, u kvasných tanků i u kotlů, u každého kroku vysvětlí, co se právě děje, a nechá se vyzpovídat. Končí se u dlouhého stolu s lahvemi. Degustace je v ceně vstupenky; stařené rumy a rumy dozrávající v různých typech sudů se nalévají za příplatek. V areálu je firemní prodejna a restaurace L'Alchimiste, otevřená přes poledne. Ceník se mění a různé zdroje uvádějí různé částky, tak si ho před cestou ověřte. Autobus do Chamarelu jezdí, jenže řídce; většina lidí přijede taxíkem nebo půjčeným autem a spojí lihovar s barevnými dunami a vodopádem, které jsou od něj kousek.
Osm skleniček na konci sezóny
V Chamarelu jsem prošel lihovar s malou skupinkou a průvodcem, který u odstavené drtičky vysvětloval, co by tu za sezóny hučelo. Na konci stálo v řadě osm vzorků: bílý rum, stařený rum, rum s vanilkou, rum se směsí koření a čtyři likéry - vanilkový, kávový, kokosový a mandarinkový. Bílý voněl po čerstvé třtině, stařený zjemněl a přibral vanilku a dřevo ze sudu, likéry měly méně alkoholu a víc cukru a kávový z nich vyčníval. Za příplatek 100, 200 nebo 300 MUR (50 - 150 Kč) se nalévaly prémiové stařené rumy z různých sudů. V prodejně vyšla základní řada asi o třetinu levněji než v supermarketech Winners, prémiové lahve stály nastejno. Vstupenka stála 450 MUR (225 Kč) a prohlídka s degustací zabrala něco mezi hodinou a dvěma. Muž, po kterém se tu všechno jmenuje, třtinu na tomhle kopci vzdal a odjel. Dvě století po něm z ní tady teče rum - a v prosinci, když je sklizeno, i voda na umytí drtičky.
Rhumerie de Chamarel
