Restaurace Al Vecchio Club Rosanero: fotbalová trattoria v Palermu
Před cestou do Palerma jsem si nastudoval jídelní lístky a ceny mě zaskočily: špagety v centru stály víc, než kolik jsem si na jihu Itálie dovolil čekat. Recenze mě nakonec dovedly k podniku, který se nejmenuje po babičce ani po rodné vesnici, ale po fotbalovém klubu.
Al Vecchio Club Rosanero je malá trattoria ve Vicolo Caldomai, boční uličce u via Maqueda v Palermu: na kamenných zdech visí dresy a fotky fotbalistů a z kuchyně chodí italská kuchyně v porcích, které se neptají, jestli je sníte. A účtuje si za ně méně než leckterá průměrná restaurace o pár ulic dál.
Komu patří jméno Rosanero
Rosanero, růžovočerní, je v Itálii okamžitě čitelný přídomek fotbalového Palerma - píší ho novinové titulky a rozumí mu běžná mluva. Růžovou a černou prosadil v roce 1907 klubový činovník Giuseppe Airoldi a zdůvodnil ji gastronomicky: barvy odkazují na likéry rodiny Florio - po prohře hořký černý, na oslavu sladký růžový. Vedle toho koluje legenda, že barvy vznikly omylem v prádelně, kde se původní červenomodré dresy vypraly do růžova; je to jen historka, ale fanoušci ji vyprávějí radši. Propojení klubu s jídlem a pitím má ve městě tradici - u botanické zahrady stojí od roku 1961 Bar Rosanero, kam chodili sami hráči. Kdy a kdo pojmenoval tuhle trattorii, jsem nedohledal; recenze ji zachycují nejméně od roku 2012 a slovo vecchio, starý, si do jména napsala sama.
Špagety, poloviční porce a coperto za drobné
Jídelní lístek je krátký: zhruba deset těstovinových jídel, vesměs na špagetách, k tomu asi deset jídel z masa a ryb, pár předkrmů a dezertů. Skoro všechno se dá objednat jako normální, nebo poloviční porce - jenže normální porce je obrovská a poloviční porce je normální. Mezza porzione přitom není palermský vynález: je to stará italská hospodská tradice pro hosty, kteří mají hluboko do kapsy a kterou většina dnešních restaurací tiše pohřbila. Tady žije dál a hostům ušetří ostudu - poloviční porce vydá na to, co u nás hospoda s klidem účtuje jako celou. Coperto, poplatek za prostření a pečivo, dělá 1,5 EUR na osobu, tedy jižní sazbu; na turistickém severu Itálie bývá znatelně vyšší.
Kuchyně drží sicilský repertoár. Caponata, sladkokyselý lilek se zeleninou, tu byla nejlepší, jakou jsem kdy jedl. Spaghetti nero di seppia, špagety obarvené sépiovým inkoustem, jsou poctivě řečeno specialitou spíš východní Sicílie a rybářských kuchyní od Katánie po Benátky; Palermo je přijalo za své jako celý ostrov. Domácí klasikou je naopak pasta con le sarde - špagety se sardinkami, divokým fenyklem, rozinkami a piniovými oříšky, chuťový podpis města. A kdo hledá arancini, najde je pár minut chůze odsud u pultu Baru Touring nebo ve Sfrigole; tohle je podnik na sezení, ubrus a hodinu a půl času.
Večeře pod dresy
Rezervace je tu nutnost; my jsme ji dělali dopoledne, ještě týž den na večeři. Číšník anglicky prakticky nemluvil - my jsme se ptali anglicky, on nám setrvale a s úsměvem odpovídal italsky a rozuměli jsme si líp, než to zní. Na stole se sešel talíř místních předkrmů za 6 EUR: naložená zelenina nakyselo, grilovaný lilek se sýrem, olivy a místní sýry. Pak caponata za 4 EUR, normální porce spaghetti bolognese s miskou parmezánu za 5 EUR, poloviční porce špaget se sépiovým inkoustem a kousky mečouna za 5 EUR a poloviční porce špaget se sardinkami a fenyklem, kde slaná ryba potkává anýzový tón divokého fenyklu. Za celou hostinu pro dva jsme včetně coperta a dvou vod zaplatili 29 EUR - obrovské porce za malé peníze, přesně v tomhle pořadí důležitosti. Dojíst se to nedalo a zbytek těstovin nám bez mrknutí zabalili s sebou. Kdybych si měl v Palermu vybrat jedinou restauraci, do které se vrátit, nemusel bych přemýšlet ani vteřinu.
Al Vecchio Club Rosanero
