Trh Machaneh Yehudah: tržnice, která se před šabatem promění
Páteční odpoledne a v uličkách se nedá udělat krok. Prodejci se překřikují, ceny padají s každým dalším zavoláním a kdo se u stánku zdrží o vteřinu déle, toho dav odnese o tři metry dál. Nikdo tu nebloumá: nakupuje se na poslední chvíli, protože za pár hodin bude pozdě.
Trh Machaneh Yehudah (hebrejsky: מחנה יהודה) je hlavní tržiště západního Jeruzaléma - přes 270 stánků a obchůdků s ovocem, olivami, kořením, masem i sladkostmi, mezi které se mačkají bistra, kde se dá izraelská kuchyně ochutnat rovnou u pultu.
Jak trh vznikl a ke jménu přišel
Místní neřeknou Machaneh Yehudah, řeknou ha-šuk - ten trh - a každý ví který. Hebrejské šuk je mimochodem totéž slovo jako arabské súq: oba výrazy se přes aramejštinu vracejí k akkadskému slovu pro ulici. Úřední jméno si tržiště vypůjčilo od sousední čtvrti, kterou roku 1887 založili tři podnikatelé a pojmenovali po Jehudovi Navonovi, předčasně zemřelém bratrovi jednoho z nich. Doslova to znamená Judův tábor, žádný biblický kmen v tom nehledejte; a přesnost vlastně taky ne, protože trh k té čtvrti nikdy nepatřil. Leží vedle ní, na vlastních parcelách.
Rok založení trh nemá, protože ho nikdo nezaložil. Koncem 19. století, ještě za osmanské vlády, začaly zemědělkyně z vesnic kolem Jeruzaléma prodávat úrodu na prázdné parcele bohaté rodiny Valero u cesty na Jaffu. Kupující z nových čtvrtí za hradbami tak nemuseli na trhy Starého Města a prodávající za nimi - z oboustranně ušetřené cesty vyrostlo tržiště, dnes síť uliček kolem dvou hlavních tepen: jedna zůstala pod širým nebem, druhou kryje průsvitná střecha, která nahradila staré děravé plechy.
Trh ve dne, bar v noci
Přes den je Machaneh Yehudah spíž Jeruzaléma: vany oliv v nálevu, pyramidy granátových jablek, koření na lopatky a halva krájená z bloků - obchod Halva Kingdom jí tu od roku 1947 vede přes sto druhů. O kus dál voní čokoládové rugelach z cukrárny Marzipan a k tomu bistra s falafelem a shawarmou; v jedné z nich na ulici Agripas prý vznikla jeruzalémská směs me'orav, když majiteli došlo uhlí a hodil na plotnu, co zbylo. Legenda má víc verzí a každý podnik vypráví tu, ve které vyhrává on. Po setmění se trh převlékne: rolety sjedou dolů a mezi zavřenými stánky se otevřou bary. Na stažených roletách se navíc rozsvítí stovky portrétů, které na ně po nocích maluje umělec Solomon Souza - noční galerie, otevřená přesně tehdy, když obchody zavřou.
Pátek na Machaneh Yehudah
Šabat začíná v pátek se západem slunce a trh se podle toho řídí celý den: zavírá kolem třetí a poslední hodiny předtím patří výprodeji. Obchodníci zboží skoro rozdávají, jen aby ho nemuseli brát domů přes šabat. Dvacet minut před setměním se pak nad Jeruzalémem rozezní houkačka ohlašující šabat; ohlašovalo se takhle dávno před vznikem státu, troubení před šabatem zmiňuje už Mišna. Arabské trhy u Damašské brány mezitím jedou podle vlastního kalendáře - pátek jim krátí polední modlitba, ne západ slunce. Jestli tlačenice není nic pro vás, choďte na trh ve všední den dopoledne - páteční odpoledne si nechte jako podívanou.
Do první hvězdy
Na trhu jsem stál právě v pátek odpoledne a byl to šílený hluk a spěch: všichni slevovali, všichni se snažili vyprodat a některými uličkami vůbec nešlo projít, protože půlka Jeruzaléma nakupovala na šabat a druhá půlka se snažila ještě naposledy najíst v bistrech. Pak se setmělo, na nebi se objevila první hvězda a začal šabat. Místo se vyprázdnilo během několika minut. Uličky, kterými se nedalo projít, byly náhle prázdné, bistra potmě, rolety dole; zůstalo jen pár lidí s košťaty. Nečekal jsem, že mě dokáže takhle vzít obyčejná zavírací hodina. Trh se totiž nezavřel. Trh zmizel.
Trh Machaneh Yehudah
