Arabské trhy u Damašské brány: nákupy v Jeruzalémě i o šabatu
Nejdřív ta váha. Ruční, s háčkem, jakou jsem do té doby viděl snad jen ve školním kabinetu fyziky - tady s ní prodavačka v šátku odvažuje snítky bylinek rovnou nad chodníkem, na kterém sedí, se zbožím v pytlích a bednách rozloženým kolem sebe. Celý obchod se vejde na kus chodníku.
Arabské trhy u Damašské brány jsou spleť tržních uliček v muslimské čtvrti Starého Města Jeruzaléma - a nejjistější místo, kde se v Izraeli najíte i o šabatu.
Brána, která má tři jména
Česky a anglicky se brána jmenuje po karavanách, které od ní vyrážely na Damašek. Arabsky je to Bab al-Amud (باب العامود), Brána sloupu - podle mramorového sloupu z římských dob, který stával na náměstí hned za ní; dnes ho nehledejte, leží i se zbytky původní brány pod úrovní dnešní ulice. A hebrejsky Ša'ar Šchem, brána na Šchem, tedy dnešní Nábulus. Tři jazyky, tři jména - a každé ukazuje úplně jinam. Dnešní podobu brány dokončil roku 1538 stavitel Darwíš al-Halabí při velké přestavbě hradeb za Sulejmana Nádherného. Trh za ní je nejspíš starší: hlavní tržní ulice Chán az-Zajt nese jméno středověkého karavanseraje, do kterého zemědělci sváželi olivový olej. Dnes v ní koupíte hlavně boty, mikiny a koření. Jméno zůstalo oleji.
Trh, který se šabatem nepočítá
V sobotu ráno je jeruzalémské Staré Město zvláštně tiché. Šel jsem k bráně bočními uličkami a skoro nikoho nepotkal - o to víc mě zaskočilo, když jsem za jedním rohem vstoupil rovnou do plného trhu. Muslimská čtvrť se totiž řídí vlastním kalendářem: šabat tu nikdo nedrží, takže zatímco západní, židovská část Jeruzaléma má od pátečního do sobotního večera zavřeno skoro všude, u Damašské brány se dál nakupuje, peče a mele káva. Docela ochotně tu nakrmí i toho, kdo si špatně načasoval příjezd. Úplně bez pauzy trh nejede - v pátek kolem polední modlitby se část obchodníků vytratí směrem k al-Aksá. Staré Město tak zavírá natřikrát: muslimské obchody v pátek, židovské v sobotu, křesťanské v neděli. Kdo si ty tři dny srovná, nakoupí v Jeruzalémě vždycky - trh Machaneh Yehudah na západě města a súk u brány se střídají jako dvě směny.
Zelenina ze země, bagely z vozíku
Nejvýraznější postavy trhu nesedí za pulty, ale přímo na zemi před nimi: venkovské prodejkyně, které si ráno přivezou zeleninu, bylinky, olivy a olej, rozloží je na chodník a váží na ručních vahách. Výjev to není naaranžovaný pro turisty - o prodejkyních od Damašské brány píší místní noviny jako o stálicích a některé sedí na svém místě přes třicet let. Kolem nich běží běžný sortiment súku: pytle koření, sušené fíky a ořechy, sladkosti, šátky i tenisky. A pečivo - oválné sezamové bagely kaak al-Quds, hummus a falafel vydávají okénka mezi obchody. Hlavní tepnou trhu navíc prochází Via Dolorosa, sedmé zastavení křížové cesty leží přímo mezi stánky. Poutníci a místní s nákupními taškami se tu míjejí v jednom proudu.
Kardamom a Československo
Nakoupili jsme zeleninu, olivy a čerstvé pečivo a na závěr si v kavárně u brány dali kávu s kardamomem. Byla hustá, hořká a s pěnou - silnější snídani jsem ten den nepotřeboval. Šálek stál 10 ILS (70 Kč), s sebou do kelímku ji prodávají za polovic. Kavárník se ptal, odkud jsme - a Československo znal bez zaváhání, třicet let po jeho konci. Neopravoval jsem ho. Kdo míří dál, koupí si u brány svačinu na cestu: z arabského autobusového nádraží o pár desítek metrů dál jezdí i o šabatu autobus č. 231 do Betléma, jízdenka stojí 5,50 ILS (40 Kč). My jsme ještě chvíli seděli nad kávou a pozorovali ten ruch. U Damašské brány běží čas po svém: šabat tu nikdy nezačne a Československo nikdy neskončilo.
