Bistro E. Pellicci: full English breakfast v Londýně
Na britském seznamu památkově chráněných budov byste čekali kostely, viktoriánská nádraží a venkovská šlechtická sídla. V lednu 2005 na něj přibylo bistro z londýnského East Endu, ve kterém od čtvrt na sedm ráno prská na pánvích slanina.
Bistro E. Pellicci v londýnské čtvrti Bethnal Green vede jedna toskánská rodina už od roku 1900 a její full English breakfast, vydatná smažená snídaně britské kuchyně, patří k nejvyhlášenějším ve městě.
Z Toskánska na Bethnal Green Road
Priamo Pellicci se do Londýna přistěhoval z Toskánska, nastoupil do malé kavárny na Bethnal Green Road a později ji od majitele koupil. Jenže zemřel už v roce 1931 a podnik zůstal na jeho vdově. Iniciála E. v názvu tak nepatří zakladateli, ale Elide Pellicci - ženě, která kavárnu podržela a jejíž portrét visí uvnitř dodnes. Dnes za pultem stojí čtvrtá generace rodiny s italskými kořeny, v kuchyni od šedesátých let vaří Maria Pellicci. Syn zakladatele Nevio se narodil přímo nad kavárnou; rodina a podnik tu zkrátka nikdy nebyly dvě různé adresy.
Truhlář Capocci a bratři Krayové
O status památky se nezasloužil architekt, ale štamgast. Truhlář Achille Capocci, věrný host podniku, obložil v roce 1946 celou jedinou místnost intarzovanými deskami ve stylu art deco. Inspektoři Historic England o necelých šedesát let později ocenili právě tohle dílo jako stále vzácnější příklad stylové italské kavárny, jaké v Londýně vzkvétaly mezi válkami. Na seznam chráněných budov tedy bistro dostal truhlář, který sem chodil jíst. Historii East Endu připomíná i kniha hostů, kterou nikdo nevede: skoro každé ráno tu snídali Ronnie a Reggie Krayovi, nejobávanější gangsteři čtvrti - v šest ráno, cestou z nočních klubů, kde jim právě skončila pracovní doba.
Co u Pellicciů dostanete na talíř
E. Pellicci je typický caff - tak Londýňané říkají malým levným bistrům, pro která mají i něžnější přezdívku greasy spoon, mastná lžíce. Právě v nich se full English breakfast smaží nejčastěji: vejce, slanina, klobása, fazole v rajčatové omáčce, opečené rajče, žampiony, toast a black pudding, krvavá klobása, pro kterou má čeština slovo jelito. Pellicciové k anglickému základu přidávají italskou linku - na jídelním lístku se vedle smažených snídaní drží i lasagne. Velká smažená snídaně není jen anglická specialita, sdílí ji celé Britské ostrovy. Čím se liší její irská sestra, píšu v článku o full irish breakfast. Nebo jsem se o to minimálně pokusil.
Otevřeno je od pondělí do soboty, od čtvrt na sedm ráno do pěti odpoledne. O víkendech se před tyrkysovou fasádou stojí fronta klidně hodinu; kdo přijde ve všední den nebo hned po otevření, sedne si rovnou. Platí se výhradně hotově a bankomat stojí přímo naproti přes ulici - podnik svůj vztah k platebním terminálům vyřešil šalamounsky: nechal ho na bance.
Snídaně napodruhé
Já jsem poprvé k Pellicciům dorazil v sobotu kolem jedenácté dopoledne. Hustě pršelo, a fronta před bistrem přesto vypadala na hodinu čekání; vzdal jsem to. Podruhé jsem přišel těsně po otevření a sedl si bez čekání. Na talíři se sešla cumberlandská klobása, volské oko, dva plátky slaniny, dva hash browny, dvě kolečka black puddingu, fazole v rajské, grilovaná rajčata, žampiony a velký plátek toastu s rozpuštěným máslem - za 15,50 GBP (420 Kč). Klobása byla hrubě mletá a pepřená, žloutek se rozlil při prvním říznutí a black pudding byl zemitější a kořeněnější, než slibuje jeho pověst. Londýn jsem navštívil mnohokrát a byl dlouho mým nejoblíbenějším velkoměstem - a lepší full English breakfast jsem v něm nejedl. Od prázdného talíře jsem odcházel s tím, že příště bych tu frontu vystál i v lijáku.
E. Pellicci
