Kecaný svatební koláč: saský Kleckselkuchen, který se roznáší před svatbou
Na první pohled to vypadá na nehodu v kuchyni. Mák leží v pruzích, marmeláda v kaňkách, mezi nimi vykukuje tvaroh a drobenka to všechno zakrývá jen zpola. Jenže přesně tak má ten koláč vypadat a přiznává to i jménem: je kecaný, tedy naplácaný lžící, jak ruka dala.
Kecaný svatební koláč (německy: Kleckselkuchen) je kynutý koláč ze severního pohraničí Česka a saských pekáren, na jehož tvarohové vrstvě se lžící "kecají" pruhy a kaňky máku, povidel nebo marmelády, navrch přijde drobenka s mandlemi a po upečení moučkový cukr. Na Českolipsku ho rodina nevěsty roznáší před svatbou, a proto se mu tam říká svatební.
Kaňka v obou jazycích
Německé jméno je popis práce: Klecks je kaňka a klecksen znamená kaňkovat, v 18. století se tak říkalo i nepořádnému psaní. České kecat zní skoro stejně a myslí totéž, ledabylou práci rukou nebo pusou, jenže příbuzná ta slova nejspíš nejsou. Dvě řeči se jen nezávisle na sobě shodly, že tenhle koláč někdo naplácal, a obě to myslí jako pochvalu. V Sasku je Kleckselkuchen specialita celé spolkové země, od Lipska po Krušné hory, na české straně se drží v severním pohraničí: v Děčíně mu podle místní čtvrti říkají podmokelský koláč, na Českolipsku kecaný svatební.
Recept na zbytky z lipské školy pro lepší dcery
Původ koláče není v žádné vesnici a nemá staletí. Podle saského portálu regionálních specialit vznikl kolem roku 1900 v Lipsku, v kuchařské škole Therese Niese pro dcery z lepších rodin, jako recept na zbytky: zbyl mák po makovém koláči, tvaroh po tvarohovém, trochu jablek nebo povidel po dalším, a paní Niese naučila dívky naplácat to všechno na jeden plát těsta, aby se nic nevyhodilo. O svatbě německé prameny mlčí, v Sasku je to koláč ke kávě z pekárny. Svatební práci mu dal až sever Čech, kde se koláče před svatbou roznášely už dřív a tenhle se do zvyku hodil, protože z jednoho plechu dostane každý příbuzný kus se vším. Půlka toho, co se o něm na českém internetu píše, tedy platí: ze Saska je. Svatební se stal až za hranicí, a kdy přesně ji překročil, nikdo nezapsal.
Tři náplně na jednom plechu
Základ je tenké kynuté těsto a na něm tvaroh, který dělá to, co v koláči dělá vždycky: drží vlhkost a kyselinou vyvažuje, co na něj přijde. Pak nastoupí lžíce. Mák se kecá v hustých pruzích, povidla nebo marmeláda v kaňkách, a žádné dva kecané koláče nevypadají stejně, protože vzor nevzniká podle předlohy, ale podle ruky, která ten den pekla. Drobenka s plátky mandlí to celé sepne a moučkový cukr po upečení zjemní, co se na kraji připeklo.
V Sasku ho koupíte v pekárně k odpolední kávě, bez příležitosti a bez obřadu. Na severu Čech se peče na plech i do kulaté formy a před svatbou putuje po příbuzných a sousedech spolu se svatebním oznámením, takže se o svatbě leckdo dozví dřív z koláče než z pošty. Kdo nemá v rodině nevěstu, může ho zkusit v Děčíně pod jménem podmokelský koláč nebo v kterékoli saské pekárně; v Lipsku, kde vznikl, ho vedou stejně jako v Krušných horách.
Koláč, který přišel před svatbou
Mám rád lidové zvyky. Jako malý jsem chodil do dětského folklorního souboru Valášek, jezdím na festival Jánošíkův dukát a když to vyjde, neminu ani soutěž "Na chleba sa těžko dělá" v rodném Novém Hrozenkově. Takže když nám při návštěvě Českolipska přistál na stole kecaný koláč jako předsvatební dar od rodiny, byl jsem nadšený dřív, než jsem ho nakrojil. Na řezu bylo vidět všechny vrstvy: tenké těsto, bílý tvaroh, nad ním tmavý mák a meruňková marmeláda, nahoře drobenka s mandlemi. Tvaroh byl jemně kyselý pod sladkou marmeládou, mák hutný a lehce oříškový, drobenka křupala a těsto pod tím vším skoro nebylo cítit, jen drželo. Cenu neznám: tenhle kus se neplatil, ten se dostal. Svatební dary obvykle nosí hosté. Tenhle jsme dostali my, a ještě před svatbou.
