Borůvkové knedlíky z Kohútky
Na Kohútku, hřeben Javorníků na moravsko-slovenské hranici, si část hostů nejdřív zavolá. Ne kvůli pokoji - kvůli knedlíkům: chtějí mít jistotu, že na ně ten den zbudou.
Borůvkové knedlíky z Kohútky jsou kynuté knedlíky plněné borůvkami, bohatě zasypané mákem s cukrem a zalité rozpuštěným máslem - horská odnož ovocných knedlíků, které česká kuchyně počítá mezi národní jídla.
A přiznávám rovnou, že nestranný tu nebudu: v údolí přímo pod hřebenem leží Nový Hrozenkov, moje rodná vesnice. Na Kohútku jsem se díval z okna dřív, než jsem uměl přečíst jídelní lístek.
Knedlík, hafery a příbuzní za kopcem
Samotné slovo knedlík je přistěhovalec: přišlo z německého Knödel, odvozeného od Knoten, tedy uzel, a čeština ho přijala počátkem 15. století. Janu Husovi se ten germanismus zajídal natolik, že místo něj prosazoval české šišky - a prohrál. Knedlík v češtině zdomácněl tak důkladně, že dnes platí za symbol národní kuchyně. Valašsko si k tomu přidává vlastní slovník: borůvkám se tu v nářečí říká hafery, takže knedle s nimi u nás vystupují i pod krycím jménem haferové knedle.
České prvenství je ovšem u ovocných knedlíků spíš pocit než fakt: jde o jídlo sdílené celou střední Evropou a borůvková náplň je jeho horská varianta - v nížinách vládne švestka s meruňkou nebo jahoda. Kynutou větev rodiny zná rakouská kuchyně jako Germknödel; jeho borůvkovou verzi ostatně německé zdroje samy spojují s Čechami. Bramborová a tvarohová větev - rakouské Marillenknödel, maďarský szilvás gombóc nebo polské knedle z jagodami - se po uvaření obaluje v opečené strouhance; kynutá si vystačí s mákem a máslem. Slováci hned za hřebenem vaří čučoriedkové knedle ze stejného kynutého těsta jako Kohútka: hranice tu vede po hřebeni, ne po talíři. Samo Valašsko přitom historicky patřilo spíš švestkám a povidlům, od knedlí po frgály - borůvky jsou záležitost hřebenů.
Babiččina tabule a tisíc knedlíků za víkend
Horský hotel na Kohútce vede jedna rodina víc než čtyřicet let a dnešní sláva začala obyčejným nápisem: babička dnešní provozní kdysi napsala na tabuli "domácí borůvkové knedlíky". Dnes jich kuchyně o víkendu ručně vyválí sedm dávek po sto padesáti kusech a při pěkném počasí jich údajně padne i patnáct set - majitelé prý v žertu zvažovali, že by restauraci podle knedlíků rovnou přejmenovali. Babičce je čtyřiaosmdesát a do kuchyně chodí pomáhat pořád. Jedno se ale změnilo: borůvky už nejsou ručně sbírané z okolních kopců. Kdo někdy jako já v dětství sbíral borůvky do hrnečku, ví, jak pomalu přibývají - a chápe, proč místní sběrači časem přestali poptávce stačit a borůvky se dnes vozí. Recept zůstal babiččin, borůvky už jsou přespolní.
Jak se knedlíky z Kohútky jedí
Na hřeben se nejezdí jen s vidličkou: v zimě se na svazích pod hotelem lyžuje, v létě vede po hřebenovce cesta s výhledy na Beskydy i slovenské Fatry. Knedlíky se vaří celoročně a jedna porce vydá za celý hlavní chod - kdo ji plánuje jen jako dezert po obědě, ať si k ní rovnou přibere dalšího pomocníka. A jedna rada z místního provozu: kdo si chce být knedlíky jistý, zavolá dopředu, jestli se ten den vaří. Nebude první ani poslední.
Knedlíky nad rodnou vesnicí
Já to měl na Kohútku vždy blízko. Porce, kterou mi v hotelové restauraci přinesli, vypadala přesně podle pověsti: tři velké knedlíky pod vrstvou máku a moučkového cukru, zalité rozpuštěným máslem, za 239 Kč - a v klidu nasytí dva lidi. Na náplni se nešetří: těsto je nadýchané, borůvky horké a je jich tolik, že se knedlík po rozříznutí barví dofialova až k okrajům, a mák s máslem to celé drží pohromadě. A pak už zbývá jen sejít s plným břichem zpátky do údolí. Ostatní hosté ten den scházeli z hor. Já scházel domů.
Horský hotel Kohútka
2 komentáře
Moc děkuji za tip na skvělou restauraci. Moc rádi ji vyzkoušíme. Borůvkové knedlíky, to je droga :-).
Věřím, že budou chutnat! 🙂