Čerstvý kokos: šťáva a maso z mladého ořechu
Prázdný kokos se na Mauriciu nevyhazuje. Když ho dopijete, jdete s ním zpátky ke stánku, kde vám ho prodejce před chvílí otevřel, a on ho beze slova vezme, položí na špalek a několika seky mačetou rozpůlí. Z toho, co jste považovali za obal, vyřízne bílé maso a ze střepu skořápky udělá lžičku. Jeden nákup, dvě dějství.
Čerstvý kokos (francouzsky: coco tendre) je mladý zelený plod kokosovníku, sťatý v půli zrání, kdy je uvnitř hlavně čirá šťáva a jen tenká vrstva měkké dužiny - na plážích a tržnicích ho mauricijská kuchyně prodává jako nápoj, který se po vypití mění v jídlo.

Strašidlo, které dalo kokosu jméno
Tři důlky na vršku skořápky vypadají jako obličej, jméno plodu dali lidé, kteří se toho obličeje báli. Portugalští mořeplavci mu začali říkat podle coca, strašidla, kterým se v Portugalsku strašily děti; kronikář João de Barros to zapsal roku 1563 a z jeho coco je anglické coconut i naše kokos. Hinduisté vidí v týchž třech důlcích oči boha Šivy a kokos rozbíjejí v chrámu jako obětinu, která podle lidového výkladu nahradila oběť krvavou; mauricijští hinduisté jím zdobí i cavadee, konstrukce nesené při poutích. Tentýž obličej, dvakrát jinak přečtený. Pití šťávy z naříznutého ořechu je přitom majetek celých tropů: Indie, Srí Lanka se svým oranžovým thambili, Filipíny s buko, brazilské pláže. Mauricijské je na tom nanejvýš to druhé dějství s mačetou a lžičkou ze skořápky - a i to sdílí se Seychelami; na Réunionu se mladému kokosu říká stejně, coco tendre.

Odkud kokosy na Mauricius připlouvají
Pohlednicový ostrov s palmou nad každou pláží si kokosy dováží z Madagaskaru. V říjnu 2007 připluly první dva kontejnery s 38 000 ořechy a dovozce plánoval do konce roku tři sta tisíc - vlastní palmy na poptávku stánků nestačí a Madagaskar je blíž než Srí Lanka, odkud se vozilo předtím. Kokosovník tu ostatně není doma: francouzské prameny ho připisují prvním holandským osadníkům, kteří ho přivezli spolu s cukrovou třtinou, a přesnější datum nikdo neuvádí. Ani přezdívka strom života, kterou průvodci vydávají za mauricijský folklor, tu nevznikla - na Filipínách se říká puno ng buhay a používá to i tamní kokosový úřad, v Indonésii pohon kehidupan, a znamená to všude totéž: strom, z něhož se zužitkuje každá část. Mauricius si jen půjčil větu, kterou říká celý tropický pás.

Voda, mléko a věk ořechu
Rozhoduje věk. Čerstvý kokos na pití se sklízí v šesti sedmi měsících, kdy v sobě má kolem půl litru šťávy a dužinu tenkou a poddajnou jako želé. Zralý kokos je k mladému asi jako sušený hrách k hrášku z lusku: stejné jméno, jiná potravina. A ta bílá tekutina, kterou si většina lidí pod slovem kokos představí, v ořechu vůbec neteče - kokosové mléko vzniká až ze zralé dužiny, která se nastrouhá, spaří a vylisuje, a na Mauriciu se lije do kari nebo do dezertu sagoo au lait. Z mladého kokosu vytéká voda: čirá a bohatá na draslík. Zelený a žlutý ořech na jednom stánku bývají zpravidla jen dvě odrůdy téhož plodu.
Pije se na pláži, z ořechu, který prodejce právě sťal, brčkem nebo rovnou z otvoru, a pak přijde návrat pro maso. Cenu určuje pláž, ne ořech: na jižním pobřeží a na tržnicích místní platí pár desítek rupií, v turistických zátokách na severu stovku, a ten rozdíl je nejvyšší přirážka, jakou na ostrově zaplatíte za tutéž věc. Zdravotní pověst kokosové vody má jeden pravdivý základ - je to izotonický nápoj s elektrolyty - a hodně legend navrch: antibakteriální zázraky a hubnutí pocházejí z blogů a historku o tom, že se za války v Pacifiku kapala raněným do žil místo plazmy, ověřovatelé faktů výslovně odmítají. Po odpoledni na slunci funguje i bez legend.

Dvě dějství na pláži Flic en Flac
Já jsem kokos kupoval na stánku přímo na pláži ve Flic en Flac, u hromady zelených ořechů, nad kterou visely trsy banánů a v koutě čekaly ananasy; prodejce v modrém tričku otevřel ořech dvěma seky a zastrčil do něj papírové brčko s puntíky. Šťáva byla čirá jako voda a chutnala příjemně, spíš jako voda s něčím navíc než jako kokos. Pak jsem se vrátil. Maso, které mi z rozpůleného ořechu vyřízl, jsem odnášel v igelitovém sáčku: měkké, šťavnaté a chutí nejblíž mladým vlašským ořechům - se sušeným kokosem to nemá nic společného. Delikatesa, kterou žádný pytlík strouhaného kokosu neprozradí. Za obě dějství se platí jednou, hned u prvního seknutí: 100 MUR (50 Kč).