Beraria Veche: pivnice s pánvemi plnými masa v Jasech
Do Jasů jsem letěl se seznamem dvou restaurací, do kterých jsem chtěl určitě zajít: Rustic a Beraria Veche. Druhá jmenovaná byla nakonec první - vešli jsme do ní hned po příletu - a zároveň ta, do které jsme se pak vraceli nejčastěji ze všech.
Beraria Veche (rumunsky berăria veche = stará pivnice) je restaurace na ulici Sărărie v Jasech, která vaří sytý základ rumunské kuchyně: domácí polévky, grilované maso a pánve, ze kterých se najedí dva.
Jméno po pivovaru, který už nestojí
Jméno podniku jsem si tehdy přeložil jako Starý pivovar a slovník by protestoval: berărie vzniká ze slova bere, pivo, stejnou příponou jako brutărie (pekárna) nebo cofetărie (cukrárna). Je to pivnice - místo, kde se pivo čepuje, ne vaří. Jenže zrovna v Jasech má ten nepřesný překlad kus pravdy: Berăria Veche se jmenoval skutečný jasský pivovar, založený na privilegiu z roku 1786, kterému jméno dal roku 1879 jeho tehdejší majitel. Pivo se v něm vařilo podle německého vzoru a stál ve čtvrti Păcurari, na opačné straně centra.
Pivovar sám dopadl hůř než jeho jméno. Po znárodnění vyráběl pod značkou Zimbru, v roce 2007 se v něm dovařilo a hektarový pozemek se prodal developerům za 6,5 milionu eur; z budov zbyly jen vstupy do sklepů, chráněné jako průmyslová památka. Restaurace na Sărărie vznikla až v roce 2012 a s pivovarem ji nespojuje budova, firma ani pivní kotel - jen vypůjčené jméno, kus městské paměti pověšený nad vchod. Stará je tu zkrátka pivnice v názvu, ne podnik: hospodě jménem Stará pivnice je něco přes deset let.
Co se v rumunské pivnici jí a pije
Berărie přitom v Rumunsku neznamená jen hospodu s pípou. Pivnice se ve zdejších městech rozmohly s pivovary ve druhé polovině 19. století a rychle povýšily na společenskou instituci, kde se scházeli novináři, politici a divadelníci; nejslavnější z nich, bukurešťská Caru' cu Bere, se otevřela shodou okolností v témže roce 1879, kdy jasský pivovar dostal své jméno. Od české pivnice se ta rumunská liší hlavně poměrem sil: u nás se k pivu nanejvýš přikusuje, v berárii se plnohodnotně obědvá i večeří. V Beraria Veche to znamená rumunskou a kousek i řeckou kuchyni: ciorby, grilované maso včetně mici - a k tomu, jak jméno velí, rumunské pivo z čepu.
Hlavní podívanou jsou ale pánve. Platou de carne, sdílená porce masa pro dva a víc lidí, se objednává v hospodách po celém Rumunsku - a Beraria Veche na ní postavila dobrou část své pověsti. V místních recenzích sbírá pochvaly právě za porce a ceny; obsluha v nich občas schytá kritiku, my jsme na ni ale nenarazili. Poznávat se dá z obou konců: levněji přes polední menu, sytěji přes pánev, na kterou je lepší dorazit ve dvou. V létě se k tomu přidá rozlehlá zahrádka pod pergolou.
Návraty na Sărărie
Beraria Veche byla první restaurace, do které jsme po příletu do Rumunska vešli. Napoprvé padlo na obědové menu: mici, které jsem tu jedl poprvé v životě, k nim příloha a čerstvě připravená palačinka s čokoládou jako dezert - všechno dohromady za 115 Kč. Při dalších návštěvách došlo na pánve, kuřecí s grilovanou paprikou, lilkem a houbami a vepřovou s pečenými rajčaty a strouhaným sýrem navrch; jedna stála 40 RON (200 Kč) a najedli jsme se z ní dva. Seděli jsme na zahrádce, s obsluhou jsme se bez potíží domluvili anglicky a jídlo chodilo rychle. Rumunština má pro podnik, do kterého se člověk pořád vrací, výraz local de suflet - podnik od srdce. Výstižnější popis Beraria Veche neznám.
Beraria Veche
