Tain-l'Hermitage: vinařská vesnička na Rhôně
Tain-l'Hermitage je vinařská vesnička na břehu Rhôny vzdálená necelou hodinu vlakem od Lyonu a žulový kopec přímo nad jejími střechami nese apelaci Hermitage - 135 hektarů, které patří k nejslavnějším vinařským adresám Francie.
Poustevník, který dal kopci jméno
Jméno vysvětluje legenda z křížových výprav: rytíř Gaspard de Stérimberg se roku 1224 vrátil z tažení proti katarům, uchýlil se na kopec nad řekou a do konce života tam pěstoval révu. Z jeho poustevny - francouzsky ermitage - má jméno kopec, víno i přídomek vesničky pod ním. Listina k tomu žádná neexistuje, je to zkrátka legenda, ale letopočet 1224 se v údolí opakuje s jistotou kalendáře. Písmeno H na začátek přidali až v 19. století angličtí obchodníci, tehdy největší odběratelé zdejších sudů, kterým se Ermitage bez H špatně vyslovovalo. Ujalo se; na etiketách dodnes potkáte obě podoby.
Nejslavnější jméno, skoro nejmenší kopec
Na vinařské mapě severní Rhôny je Hermitage paradox. Nejslavnější jméno okolí patří skoro nejmenšímu území: apelace Crozes-Hermitage, která kopec obklopuje ze všech stran, je zhruba desetkrát rozlehlejší. Dál proti proudu leží Côte-Rôtie a otázku, které z obou vín je víc, nechávají odborníci otevřenou - Hermitage má sílu a desítky let výdrže, Côte-Rôtie jemnost. Páteří všech zdejších červených je odrůda Syrah, bílá vína stojí na odrůdách Marsanne a Roussanne. A Marsanne má druhý domov ve švýcarském Valais, kde se oficiálně prodává pod vypůjčeným jménem Ermitage - kdo si tam koupí láhev s tímhle nápisem, drží švýcarské bílé, ve kterém není z Rhôny ani hrozen.
Prestiž přitom není žádný nový marketing. Když enolog André Jullien v roce 1816 třídil nejlepší vinice světa, zařadil Hermitage do první třídy francouzského vína pro červené i bílé zároveň - slavná klasifikace Bordeaux v té době ještě neexistovala. Zato původ odrůdy Syrah je čerstvě přepsaná kapitola: tři romantické legendy - révu prý přivezli Féničané z Persie, římské legie, anebo křižák vracející se rovnou na kopec Hermitage - smetl v roce 1998 jediný test DNA. Rodiče Syrah jsou dvě nenápadné odrůdy z okolních krajů; křižák s révou v sedlové brašně tím přišel o roli.
Degustace zadarmo a vláček do vinic
Vesnička pod kopcem má necelých šest tisíc obyvatel a hustotu vinařských prodejen, za jakou by se nemuselo stydět okresní město. Menší vinaři se od roku 1933 sdružují v družstvu Cave de Tain, které dnes počítá 260 členů a stáčí i sousední apelace; pár kroků odtud sídlí dům M. Chapoutier, kterému patří zhruba čtvrtina kopce, hospodaří biodynamicky a etikety tiskne i v Braillově písmu. V obou se ochutnává zadarmo a bez objednání - trochu jako u ochutnávkových stolků v supermarketu, jen místo kostičky sýra na párátku dostanete skleničku vína z první cenové ligy. Rada budget cestovatelům: Crozes-Hermitage od týchž vinařů nese stejný rukopis a stojí znatelně méně.
Vesniček, které proslavilo víno, má Francie víc - Saint-Émilion je z téhož rodu - ale málokterá zůstala tak civilní. Přímo z vesnice vede značená procházka vinicemi, v létě vozí na kopec turistický vláček.
Sobotním vlakem z Lyonu
Do Tain-l'Hermitage jsem vyrazil vlakem z Lyonu: přímý spoj, necelá hodina cesty a zpáteční jízdenka v sobotní akci za 20 EUR, která platila na kterýkoli vlak stejného typu po celý den. Zahraniční turisty jsem potkal až v těch největších vinařstvích; mezi vinicemi a v uličkách byl klid, jaký u slavných jmen nebývá. Ochutnával jsem u Cave de Tain i u Chapoutiera, kde mi v ruce skončila láhev Monier de la Sizeranne, a všude se personál ochotně přepnul do angličtiny. Hermitage byl hutný a pepřnatý, s tříslovinou, která nikam nespěchala. Za celý den mezi vinicemi jsem tak zaplatil jediný účet: ten za vlak.
Tain-l'Hermitage
