Gazoza: legendární makedonská hrušková limonáda
Kdo zná Itálii nebo Turecko, čte slovo gazoza s jistotou: čirá sycená voda. V makedonském supermarketu ho ale čeká lednice plná lahví, ve kterých se chladí něco zlatavě oranžového, a jediné, co s tou italskou sodovkou sdílí, je jméno a bublinky.
Gazoza (makedonsky: Газоза) je sladká sycená limonáda s hruškovou příchutí a zlatavou barvou, kterou v Severní Makedonii stáčí pivovar v Prilepu. Je to nejprodávanější domácí nealko v zemi, pije se ledová, rovnou z láhve.
Co znamená gazoza a proč je ta makedonská jiná
Jméno je vlastně druhové: gazoza znamená prostě "sycená", od slova gas. Do Řecka a na Balkán doputovalo z italské gassosy, do Turecka oklikou přes francouzské eau gazeuse, takže Řekové a Turci dnes používají totéž slovo, každý z jiného zdroje. A všude jinde označuje kategorii, ne nápoj: italská gassosa je čirá a citronová (její velmi vzdálený sourozenec může být chinotto), turecký gazoz vznikl koncem 19. století jako sycená konkurence starého şerbetu, řecká gkazoza je skoro totéž co limonáda a albánština má sloveso gazoj, sytit.
Slovo si tedy Makedonci nevymysleli - ale hrušku ano. Nikde jinde v tom pásu od Itálie po Turecko není gazoza zlatá a hrušková; tady je to jediná, kterou pod tím slovem znají. Pro úplnost: hruškovou limonádu stáčejí i ve Strumici pod jménem Strumka, jenže když Makedonec řekne gazoza, myslí tu prilepskou.
Kdo gazozu vyrábí a odkdy
Gazozu vyrábí Prilepska pivarnica, pivovar založený roku 1924, jeden z nejstarších na Balkáně, dnes rodinná firma. Kdy přesně začal vedle piva stáčet gazozu, se z jeho vlastní kroniky nedozvíte - pivo má milníky, gazoza jen přívlastek "desítky let". Zato se dozvíte, že v letech 1979 a 1980 tenhle pivovar podepsal smlouvy na výrobu Pepsi a Mirindy pro celou Jugoslávii a Albánii; americká kola se pro půlku Balkánu plnila v Prilepu, pár metrů od linky s hruškovou limonádou. A gazoza si to o pár desetiletí později vrátila: makedonský tisk s pýchou zaznamenal, že plastová láhev s azbukou Газоза stojí v pozadí jedné scény amerického seriálu Blacklist. Proč si ji rekvizitáři vybrali, se neví.
Co v gazoze je a jak se pije
Uvnitř není žádné tajemství: voda, cukr, oxid uhličitý a hruškové aroma, k tomu barvivo, které výrobce kvůli evropským pravidlům vyměnil za přírodní. Cukru je podle etikety 10,3 gramu na deci. Tělo to pozná dřív než jazyk. Hruška je tu čitelná a sladká jako z kompotu, ne jako z ovocnářského trhu; barva připomíná med rozpuštěný ve vodě. Chuťově je to nejblíž hustému ovocnému sirupu, jaký se doma míchá s vodou - jen tady už namíchaný, a namíchaný silně. Doma se s ní i peče: pogača nebo mramorový koláč "so gazoza" jsou běžné recepty, ve kterých limonáda dodá těstu cukr, vůni a trochu bublinek místo kypřicího prášku.
Pije se ledová, nejčastěji z půllitrové PET láhve, rodiny kupují 1,75litrovou. Najdete ji v každém supermarketu, na benzince i v kiosku vedle vody a piva Skopska; objednává se prostým slovem gazoza, bez přívlastku. Než sáhnete po velkém balení, kupte si půllitr: podle mě se lidstvo dělí na ty, kterým chutná neředěná, a na ty ostatní, a dokud nevíte, kam patříte, je 1,75 litru hodně dlouhý závazek.
Já svou první gazozu jsem koupil v supermarketu ve Skopje, v obchodním centru Skopje City Mall - lidé ji ale najdou úplně všude. Půllitr stál 32 MKD (13 Kč). Hruška byla poznat od prvního doušku, sladkost ještě o chvíli dřív a držela se na jazyku dlouho po něm. Upřímně: na mě to bylo extrémně sladké, takže jsem si zbytek láhve ředil vodou zhruba půl na půl a teprve pak z toho bylo pití, které jsem dopil s chutí. Není to výtka, spíš přiznání: chuť se zřejmě dá natrénovat. Místní ji přece jen pijí neředěnou desítky let.
Na zdraví!
