Makedonské pivo: Skopsko a Zlaten Dab v zemi vína a rakije
Jeden den ve Skopje jsme prochodili s očima na obloze: nad městem se v horku vršila jedna bouřka za druhou a my mezi nimi přebíhali od úkrytu k úkrytu. Večer stály na stole v pokoji tři plechovky ze supermarketu - stříbrná Skopsko Smooth, zelený Zlaten Dab a oranžový Zlaten Dab Amber - a tím byl makedonský pivní trh skoro celý pohromadě.
Makedonské pivo znamená v praxi dvě značky: Skopsko (makedonsky: Скопско) z hlavního města a Zlaten Dab (Златен даб) z Prilepu, světlé ležáky kolem 4,5 % alkoholu, které v makedonské kuchyni stojí na stole častěji než víno i rakija. Skopsko z toho drží zhruba dvě třetiny trhu, takže když v Makedonii někdo řekne "pivo", myslí obvykle tohle.
Co znamená Skopsko a komu dnes patří
Jména obou piv přeloží i turista bez slovníku: Skopsko je prostě skopské a zlaten dab znamená zlatý dub. Průhledná jsou ale jen ta jména, majitelé už tolik ne. Pivara Skopje, která Skopsko vaří, patří od roku 2011 z 96,5 procenta Heinekenu a Coca-Cole HBC - první podíl si oba koncerny koupily už v devadesátých letech - a ve stejném areálu se dnes stáčí Coca-Cola i hrušková gazoza. Stejně to vypadá po celém Balkáně: Heineken vaří i pro Řecko a Srbsko a jednou z mála výjimek je albánská Birra Tirana, která zůstala v soukromých rukou.
Čeští inženýři ve Skopje, tři bratři v Prilepu
První pivo se ve Skopje uvařilo v srpnu 1924 podle českého receptu - a firmu, která ho uvařila, založili dva roky předtím Češi: inženýr Viktor Cajz a bankéř Karel Husnik koupili v roce 1922 pozemek u železnice a vložili do podniku tři miliony dinárů, které do začátku výroby narostly na devět. Přesnou podobu obou jmen makedonské prameny přepisují různě a český pramen jsem k nim nenašel, takže tuhle kapitolu beru tak, jak ji vypráví Skopje. Pivovar sám dodnes tvrdí, že vaří podle téhož receptu a ječmen si vozí z Česka; podobný rodný list má ostatně bulharské Šumensko, které o čtyřicet let dřív pomáhal zakládat český sládek. Prilep dostal pivovar téhož roku 1924, jenže od tří bratrů Grdanových, kteří předtím obchodovali s botami; značka Zlaten Dab, pod kterou dnes jejich pivo zná celá země, je ovšem o tři čtvrtě století mladší než firma.
Vede pivo, nebo rakija?
Severní Makedonii svět zná přes víno z Tikveše a přes rakiji, a tak jsem čekal, že pivo bude v žebříčku někde vzadu. Statistika říká opak: pivo je v zemi alkoholický nápoj číslo jedna - podle dat WHO, která cituje makedonský tisk, tvoří polovinu vypitého alkoholu, víno dvě pětiny a tvrdý alkohol zbytek. Jenže vede v zemi, která pije málo: 5,7 litru čistého alkoholu na hlavu a rok je necelá polovina srbského nebo černohorského průměru, a zatímco makedonský statistický úřad počítá 12,5 litru piva na dospělého ročně, český pivovarský svaz počítá 126 litrů na hlavu - metriky si přesně nesednou, řád ale ano. Rakija má svou chvíli před jídlem, s meze; víno patří k jídlu; pivo přichází ke skaře, tedy ke grilovanému masu - aspoň všude, kde jsem seděl já.
Točené Skopsko jsem pil ve Skopje v hostinci Gostilnica Nadžak (viz Kam na jídlo ve Skopje), kam jsme chodili na jídlo nejčastěji - ke grilovaným játrům i k šarské pleskavici. Bylo studené, lehké a v horku zmizelo dřív, než jsem ho stačil posoudit. Třetinka stála 140 MKD (56 Kč), točený půllitr 180 MKD (72 Kč). Plechovka Skopsko Smooth ze supermarketu, ta z bouřkového večera, přišla na 47 MKD (19 Kč).
Pivo v Makedonii prostě vede - v zemi, kde se pije málo, a navíc s recepturou, kterou přivezli Češi.
