Mauricijské pivo: ležák Phoenix a dva řemeslné pivovary
Mauricius je ostrov, kde žil a vyhynul dodo. Pivo jménem Dodo se ale vaří o pár set kilometrů západněji, na Réunionu, a Mauricius si pro to své vybral fénixe. Kdo v tom hledá symbol znovuzrození, hledá zbytečně: Phoenix je nejspíš jen jméno předměstí na náhorní plošině uprostřed ostrova, kde pivovar stojí.
Mauricijské pivo je světlý ležák Phoenix, který se od roku 1963 vaří ve Vacoas-Phoenix a kterým mauricijská kuchyně zapíjí skoro všechno, a k němu hrstka mladších piv: silnější Blue Marlin a Spéciale, radler Fresh, pšeničná Manawa a dva řemeslné pivovary, The Thirsty Fox a Flying Dodo. Na ostrov s 1,3 milionu obyvatel slušná nabídka. Prošel jsem ji skoro celou.
Kde se vzal Phoenix a kdo mu dělá společnost v oceánu
Do roku 1961 se na Mauriciu pivo nevařilo, jen pilo - dovážené, za britské správy. Toho roku založila skupina místních podnikatelů v čele s Pierrem Hugninem a sládkem Robertem Ledouxem Mauritius Breweries a 26. srpna 1963 opustila pivovar první láhev Phoenixu, pětiprocentního ležáku, který ostrovu vládne dodnes. Dnes si firma říká PhoenixBev a vedle Phoenixu vaří pod licencí i Guinness. Kreolský slogan zní "Nou Pays. Nou Labiere" - naše země, naše pivo. Pták z popela to není. Na tropickém ostrově je ale stálost možná větší zázrak než znovuzrození.
Phoenix není v oceánu sám. Réunion, Seychely i Madagaskar mají každý svůj národní ležák a všechny čtyři jsou děti koloniální éry: světlá piva evropského střihu z dováženého sladu a chmele, uvařená pro trh, kde se před nimi pilo hlavně to, co dala cukrová třtina - rum. Sourozenci si nedávají pokoj: Phoenix se vozí na Réunion, kde konkuruje Dodu, a seychelský pivovar dnes mauricijskému rovnou patří. Dodo mezitím zůstává ptákem, který vyhynul na jednom ostrově a prodává pivo na druhém.
Rodina Phoenixu se od šedesátých let rozrostla. Koncem osmdesátých let přibyl Blue Marlin se šesti procenty a marlínem na etiketě, později Phoenix Spéciale s šesti a půl - tmavší, těžší a podle mě spíš na chladnější měsíce. Na druhém konci stojí Phoenix Fresh, citronový radler se třemi a půl procenty, a nejmladší je Manawa, řemeslná linka, kterou si PhoenixBev postavil ve vlastním areálu v Pont Fer s jihoafrickým sládkem. Manawa vaří golden ale, pale ale, IPA a witbier - a ten witbier je jediné mauricijské pivo, u kterého jsem po prvním doušku věděl, že si ho podruhé nedám. Pšeničné pivo mám přitom moc rád. Chyba tedy nebude ve stylu.
Liška z iniciál a dodo, který létá
Monopol Phoenixu první nabourala v roce 2011 hospoda. Flying Dodo v obchodním centru Bagatelle je první mikropivovar v dějinách ostrova: vaří v malých várkách, nefiltruje, nepasterizuje a skoro každý měsíc zkouší nový recept. Všechna piva proto plní do stejné tmavomodré láhve a rozlišuje je jen barvou fólie na hrdle - já jsem tak ochutnal vánoční Naked Santa Christmas Ale se sedmi a půl procenty a kořením a slabší Nation' Ale. Druhý řemeslný pivovar, The Thirsty Fox, vaří od roku 2019 rodina Oxenhamů, která na ostrově dělá i víno a rum - a liška v názvu je zkratka, ne zvíře: "F" jako Fabien a "Ox" jako Oxenham, tak si Fabien Oxenham léta popisoval domácí vzorky, než se z nich stala značka. Řada má pale ale, IPA a weiss; IPA má nejkrásnější láhev, jakou jsem kdy na pivu viděl - ryba pluje přes celou etiketu a klidně i mimo ni.
Jak se pivo na Mauriciu pije a proč si schovat láhev
Pivo je tu nápoj víkendu, oslav a odpoledne po práci a jeho nejvěrnější příloha se smaží na každém rohu: gâteaux piments, pálivé jednohubky z dálu, ze kterých ostrov dělá i salát k pivu a fotbalu. Kupuje se nejčastěji velká láhev, 650 ml. Každá skleněná láhev je zálohovaná, a zatímco u běžné jde o drobné, u speciální láhve Flying Dodo je záloha 80 MUR (40 Kč) - skoro polovina ceny piva; obchod ji navíc často vrátí jako poukázku, ne v hotovosti. Vratnou láhev znám z domova, tady se to jen bere vážněji. A v den voleb se na Mauriciu alkohol neprodává vůbec - kdo chce sledovat výsledky s pivem, nakupuje den předem.
Devět vzorků na ostrově
Můj první alkoholický nápoj na ostrově byl Phoenix, vychlazený ze supermarketu, po deseti hodinách v letadle z Istanbulu - a v tu chvíli nejlepší ležák, jaký jsem kdy pil, zásluhou spíš letadla než Phoenixu. Lehký, čistý, chmel jen naznačený - světlý ležák, jaký zná každá hospoda u nás doma, a po deseti hodinách v letadle přesně to, co člověk chce. Blue Marlin a Spéciale přidávají tělo a sladkost, kterou v horku nechcete, Fresh je limonáda s citronem, Manawu jsem odložil. Thirsty Fox Pale Ale byl pro mě nejpitelnější pivo cesty, IPA dostala hořčinu, jakou jsem od 28 IBU nečekal, weiss byl lehký a nenápadný. Flying Dodo chutnal jako z malé várky: kalný, kořeněný. Velká láhev Phoenixu, Blue Marlinu i Spéciale stála 80 MUR (40 Kč), radler 40 MUR (20 Kč), Manawa 54 MUR (30 Kč), lahvička Thirsty Fox 60 MUR (30 Kč) a Flying Dodo asi 200 MUR (100 Kč) plus záloha. Fénix z popela nevstal a dodo zůstal vyhynulý. Pivo bylo vychlazené, a to na ostrově stačí.
