Pekárna artic bakehouse, Praha: islandský kvásek pod Petřínem
Můj mozek té pekárně od začátku tvrdohlavě říká "arctic bakehouse". Dlouho jsem to měl za vlastní vadu, jenže ono je to naopak: Arktida se anglicky opravdu píše arctic. To pekárna si jedno "c" z názvu schválně škrtla a vysvětlení nikde nepodává - hlava mi tedy jen umíněně opravuje pravopis, který si firma sama rozbila.
Artic bakehouse je řemeslná pekárna dvou Islanďanů, kteří do Česka přivezli severský kvásek, croissanty a karamelové šneky a od roku 2018 s nimi zásobují Prahu.
Od Dortu roku ke kvásku
David Arnórsson získal v roce 2017 na Islandu ocenění Dort roku. Ledaskdo by na takovém vavřínu postavil cukrárnu; on udělal čelem vzad a upsal se chlebu. Rok po vítězství otevřel s kamarádem z dětství Gudbjarturem Gudbjartssonem první pobočku na pražském Újezdě. Gudbjartssona do Prahy přivedla česká žena, Arnórssona zase Gudbjartsson - a role si rozdělili podle povah: David peče, Gudbjartur drží provoz a čísla. Na webu pekárny se David představuje větou: "Jmenuji se David... a nezapomeň - já jsem chléb!"
Pekařina má na Islandu váhu, o jaké se českým učňům nesní: výcvik tam podle Arnórssona zabere šest let a on sám ho přirovnává ke studiu medicíny. V praxi to znamená kvásek zrající šestnáct až osmnáct hodin a mouku z kamenných mlýnů. Praha přitom v době jejich příchodu prožívala vlastní kváskovou vlnu - rozjelo ji Antonínovo pekařství, karlínská Praktika si mele mouku na vlastním mlýně a řemeslný chléb se dnes ve městě peče všude možně. Islandský rodokmen má ale v celé té tlačenici jen jediná pekárna.
Co vyjede z pece na Újezdě
Bochníky tu dostávají vlastní jména, která se navíc drží firemního pravopisu: kváskový Artic Monk, směsný Old Charles s anýzem a kmínem, žitný chléb, který kvasí celé tři dny. K nim máslové croissanty, skořicoví šneci s polevou a islandská specialita ástarpungar, smažené koblížky, jejichž jméno se do češtiny slušně překládá jako "koule lásky". Levné to není, bochník chleba vyjde přes stovku - a fronty přesto nemizí. Na surovinách se tu ovšem nešetří - vidíte to už ve vitríně.
Tři pobočky a žádná židle
Pekárna má v Praze tři pobočky - kromě Újezdu ještě v Myslíkově a Štefánikově ulici - a všechny slouží prodeji přes pult. Posadit se uvnitř nemáte kde, zato pekařům vidíte přímo pod ruce, dílnu od prodejny totiž skoro nic neodděluje. Na Újezdě se řešení nabízí samo: kávu a pečivo si vezměte s sebou a o pár kroků dál se usaďte na lavičce pod Petřínem.
Se šnekem pod Petřín
K pekárně jsem tentokrát došel pěšky z Anděla cestou na Petřín - Újezd leží přímo na trase a výloha se minout nedá. Odnesl jsem si čokoládový croissant za 80 Kč a karamelového šneka za 70 Kč a u pultu ještě chvíli sledoval, jak pekaři chystají obrovské bagety; ten, který je rovnal, se přitom usmíval na bagety i na zákazníky. Croissant se lámal v křupavých vrstvách a místo obvyklé čokoládové nitky v něm seděl kus čokolády, jaký jinde rozdělí mezi tři kusy pečiva. Šnek byl velký jako dlaň, karamel na něm ležel v neskromné vrstvě a oříšky křupaly ještě na lavičce pod Petřínem. Na rozhlednu jsem potom vyšel bez jediné zastávky.
artic bakehouse
