Letištní salónek Sky Lounge, Vídeň
Roky jsem se jim vyhýbal, a sám nevím proč. Napravil jsem to až při cestě z Tel Avivu s mezipřistáním ve Vídni.
Letištní salónek je uzavřený prostor za všemi kontrolami, kam se dá koupit jednorázový vstup: uvnitř čeká jídlo a pití v ceně, pohodlí a především klid, jaký jinde na letišti nenajdete. Ten vídeňský se jmenuje Sky Lounge, sídlí v terminálu 3 a jeho bufet je malá přehlídka rakouské kuchyně.
Krůtí koule, špecle a dva štrůdly
Bufet drží jednoduchý klíč: vždy jedno masové jídlo, jedno vegetariánské a několik příloh. Při mé návštěvě to znamenalo koule z krůtího masa, sýrové špecle - Rakušané jim říkají Kasspatzln - a skvěle ochucenou pečenou mrkev s jarní cibulkou; k tomu sendviče, brownies a mísa jablek, hrušek a banánů. Hlavní slovo ale měly štrůdly: vedle jablečného stál i výborný tvarohový Topfenstrudel a právě na nich je poznat, že jste ve Vídni. Jen s tím vlastnictvím opatrně - jablečný závin sice platí za symbol vídeňských kaváren, jeho tažené těsto ale do města doputovalo z osmanské kuchyně přes Balkán a první doložený vídeňský recept pochází z roku 1696. I moučník z letištní vitríny má za sebou dlouhou trasu s přestupy.
Bar, na kterém zůstala jen rakouská vína
Nápojová část mě překvapila víc než jídlo. Mezinárodní salónky obvykle sázejí na bezpečný světový standard - prosecco a odrůdová vína bez tváře. Ve Sky Lounge při mé návštěvě stála na baru jen vína rakouská, a ne ledajaká. Červený Small Hill pochází od burgenlandského vinaře Leo Hillingera, jednoho z nejznámějších rakouských bio vinařů, a bílý Grüner Veltliner dodalo rodinné vinařství Dockner z Kremstalu. Červené DoN Red a sekt DoN Brut Grande Cuvée zase nesou jméno gastronomické skupiny DoN Josefa Donhausera, která salónek od roku 2021 zásobuje a sází přitom na menší regionální výrobce. Domácí barvy hájily i džusy Rauch, které stejnojmenná rodinná firma lisuje už přes sto let; výběr tvrdého alkoholu, káva a čaj samozřejmě nechyběly.
Jak vstup do salónku funguje
Placené salónky jsou na letištích mladá vrstva. Kluby aerolinek existují od roku 1939, kdy American Airlines otevřely v New Yorku svůj Admirals Club - vstupenkou do nich je ale letenka do byznysu nebo věrnostní status. Model, kdy si klid prostě koupíte jako lístek do kina, se rozšířil až na přelomu tisíciletí a stačil stvořit vlastní subkulturu: recenzenti dnes salónky sbírají a známkují jako jiní vrcholy hor. Do Sky Lounge se dostanete s jakoukoli letenkou - jednorázovým vstupem na místě, nebo přes programy typu Priority Pass a LoungeKey, které bývají bonusem k prémiovým bankovním účtům a kreditním kartám. Stejný princip má i istanbulská iGA Lounge. Otevřeno je denně od 4:30 do 23:00, pobyt je omezený na tři hodiny. Jedno varování: na výhled na ranvej zapomeňte - salónek se sice jmenuje Sky, okna na plochu ale nemá.
Dvě hodiny před zavírací dobou
Do Sky Lounge jsem dorazil zhruba dvě hodiny před zavírací dobou a čekal jsem dojídání zbytků. Místo toho personál nabídku průběžně doplňoval a prázdné talíře mizely ze stolů prakticky okamžitě. Vyzkoušel jsem obě červená vína - Small Hill mi přišel skvěle pitelný a DoN Red ostudu neudělal; sekt mě nepřesvědčil a na bílé, které se stylově chladilo ve velké kovové nádobě plné ledu, už nedošlo. Míst k sezení byl dostatek a všude čisto; letištní hlášení sem doléhala jen ztlumeně a stav letů hlídal velký monitor. Jednorázový vstup přes cestovatelskou kartu Revolut vyšel na 720 Kč a jde pořídit i zdarma, jako bonus k některým kreditním kartám. Málokdy jsem platil ochotněji za to, že se kolem mne dvě hodiny nedělo vůbec nic.
Sky Lounge
