Vinný bar Champagneria: šampaňské a cava v pražské uličce jako ze Stínadel
Na vánoční trhy na Staroměstském náměstí chodím každý rok - a každý rok tam míjím stánky se svařákem, jehož chuť bych diplomaticky popsal jako nevalnou. Moje jistota stojí o pár set metrů dál, v uličce, kterou většina kolemjdoucích vůbec nezaregistruje.
Champagneria je malý vinný bar na šampaňské, cavu a další šumivá vína v Průchodní uličce na pražském Starém Městě - a v adventu taky místo, kde se nalévá svařák, který se stánkovou konkurencí odmítá mít cokoli společného.
Jméno slibuje Francii, rodokmen je z Barcelony
Champagneria zní francouzsky jen do chvíle, než se podíváte na koncovku. Vzorec -ería je španělský: cervecería je pivnice, pastelería cukrárna a champañería - katalánsky xampanyeria - podnik, kde se nalévá šumivé.
Cava, šampaňské a spor o jméno
Šampaňským se smí jmenovat jen víno z francouzské oblasti Champagne. Katalánská cava přitom vzniká toutéž tradiční metodou - druhotné kvašení probíhá přímo v láhvi a víno pak měsíce leží na kvasničných kalech - a přesto se tak jmenovat nesmí. V ceně šampaňského se tak z velké části platí chráněné jméno, ne odlišné řemeslo. Kdo objednává podle chuti, a ne podle etikety, na tom jen vydělá. Přesně na tom Champagneria stojí: sommeliér sem dováží katalánské cavy i alsaské crémanty a nabídka se dál rozrůstá - vedle bublinek tu dnes najdete i tichá a naturální vína a od září do února ústřice.
Jak se v Champagnerii pije
Otevírá se až ve čtyři odpoledne - s poledními menu Champagneria nesoutěží, míří rovnou na večer. Dát si můžete skleničku i celou láhev; ty při mých návštěvách startovaly zhruba na 500 Kč. Prostory jsou malé a bývá plno - místo si radši rezervujte předem, zvlášť když se k vínu zrovna přidává výstava, degustace nebo živá hudba; Champagneria je totiž zároveň malá galerie. Vybavení je starší a mně vždycky připadalo sympatické, včetně logistiky malého domu: jedna místnost lahve chladí ve vinotékách, druhá hosty přihřívá plynovými teplomety v rozích. Obsluha je milá, rychlá a je na ní vidět, že ji práce baví - poznáte to třeba podle origami složeného na skleněném poklopu. Domluvíte se anglicky a zaplatíte kartou.
Svařák z broušené sklenice
Do Champagnerie se vracím pravidelně okolo Vánoc, cestou na trhy. Vstup v boční uličce se snadno přehlédne - Průchodní jako by vypadla z Foglarových příběhů o Stínadlech, i s tím zalomením v půlce. Uvnitř dostanu dvě deci svařáku z červeného vína v broušené sklenici za 85 Kč, se skořicí a plátkem citrusu na hladině. Je to svařák poctivý, chutná po víně a koření, ne po cukru - žádná příbuznost s tou tekutinou nevalné chuti, kterou o pár set metrů dál nalévají do kelímků. Když spěcháte, dají vám ho ochotně s sebou; broušená sklenice ale k rituálu patří. Bar plný šampaňského, cavy a crémantů - a já sem v poslední době bohužel chodím právě jen na ten svařák. Poctivý svařák k pražským vánočním trhům se totiž neprodává na trzích.
Champagneria
