Mercat Central d'Alacant: tržnice, kde Alicante nakupuje i snídá
Kdo chce vidět centrální tržnici v Alicante otevřenou v neděli, má na to jedenáct pokusů do roka. Tolik nedělí a svátků smí obchod ve Valencijském společenství podle zákona otevřít a které to budou, vybírá úřad předem. Ostatní neděle zůstává brána nad schodištěm zavřená.
Mercat Central d'Alacant (španělsky: Mercado Central de Alicante) je krytá tržnice z roku 1922 uprostřed města: 292 stánků ve dvou podlažích, ryby dole, ovoce, zelenina, sýry a uzeniny nahoře a mezi nimi bary, u kterých se dá španělská kuchyně studovat i vsedě.
Abastos na fasádě, hodiny ve vitríně
Nad vchodem přitom nestojí ani jedno ze jmen, pod kterými tržnici hledáte. Velkými písmeny je tam Mercado de Abastos, zásobovací trh - úřední označení z doby, kdy si takovou halu pořizovalo každé větší španělské město, aby mělo jídlo pod jednou střechou. Kryté tržnice vyrostly v prvních desetiletích dvacátého století ve Valencii, Zaragoze i Barceloně a alicantská patří do téže vlny, jen je mladší a skromnější než secesní sestra ve Valencii. Cedule a mapy dávají přednost valencijskému názvu Mercat Central d'Alacant, protože dvě jména má i samo město; místní říkají prostě el Mercado.
Základní kámen položil král Alfons XIII., otevíralo se v listopadu 1922. Datum, které si tržnice pamatuje nejpřesněji, ale přišlo až později. 25. května 1938 shodila italská letadla bojující na Francově straně na plné dopolední centrum Alicante přes devadesát bomb, sirény nezazněly a tržnice dostala přímý zásah; počty mrtvých se v pramenech liší mezi dvěma a třemi stovkami, španělská Wikipedie píše přes tři sta. Hodiny z haly se zastavily v 11:19, minutu po zásahu, dnes stojí ve vitríně uvnitř tržnice. Chodí se kolem nich s taškami, a to je pro památník možná to nejlepší, co ho mohlo potkat.
Co je odsud a co tudy jen prochází
Kýta na stojanu s visačkou Joselito upoutá v horním podlaží jako první a je z celé haly nejméně alicantská: jamón ibérico sem přijíždí z Extremadury a Andalusie. Provincie Alicante posílá na pult jiné věci - turrón z Jijony, sladké víno Fondillón, červené krevety z Dénie, mišpule z Callosy a uzeniny z Vega Baja včetně krvavé morcilly z Orihuely. Nejlokálnější zboží leží u pekařů: coca amb tonyina, tenký koláč s tuňákem a dušenou cibulí, který Alicante peče k červnovým ohňům Fogueres de Sant Joan a jí ho s čerstvými fíky, a vedle něj coca de mollitas s drobenkou.
Kdy se tu snídá a kdy se zamyká
Tržnice žije dopoledne. Otevírá v sedm, ve všední dny zamyká o půl třetí a v sobotu ve tři. Nejlepší hodina je mezi desátou a dvanáctou, kdy se v celém Valencijském společenství drží esmorzaret - druhá snídaně, tedy velký sendvič nebo tapa a k tomu vermut či víno se sodou. Je to velká přestávka ze školy přenesená do dospělosti: v deset, s chlebem, jen mléko vystřídal vermut. Bary uvnitř tržnice na to čekají. Tržnice se tím přidala k módě gastro-tržnic, kterou spustil madridský Mercado de San Miguel, ale jen napůl: dole se pořád prodává ryba lidem, kteří ji budou večer vařit, ne fotit.
Snídaně, coca a vermut pod jednou střechou
Do centrální tržnice v Alicante jsem šel s přáteli a strávili jsme v ní dopoledne: nejdřív typická španělská snídaně u pultu, pak stánek místní pekárny, kde jsme si vzali coca amb tonyina, a nakonec sklenka vermutu v La Guapa (viz Kam na jídlo v Alicante). Mezi tím jsme obcházeli sýrařské stánky s manchegem, mahónem a cabralesem a zelinářský pult se sušenou mimózou u stropu. Kolik nás to dopoledne stálo, nevím - tržnice se platí po částech, u tří pultů, a žádný z nich nevystaví účet za celek. Na hrad Santa Bárbara, který stojí nad tržnicí, jsme nakonec vyrazili až druhý den. Výtahem. Schody stačily ty do tržnice.
Mercat Central d'Alacant
