Modrý trh ve Varně: tržnice u hodin a ulička babiček
Na Google Maps se jmenuje The Blue Market, Bulhaři mu říkají Синия пазар a já jsem si ho vyfotil s oranžovou střechou. Modrou jsem na místě hledal dlouho - nakonec jsem ji našel na plastové přepravce s mátou u jednoho z babiččiných stánků.
Modrý trh (bulharsky: Синия пазар, úředně Пазар Часовника) je menší obecní tržnice v centru Varny u katedrály a městských hodin: uvnitř stoly s ovocem a zeleninou, kolem chodník, na kterém babičky prodávají úrodu ze zahrádky. Proti farmářským trhům je to malý trh a na výlet krátká zastávka. Kdo ale chce vidět, z čeho se v bulharské kuchyni vaří na podzim, má tu lepší pozorovatelnu než v největší hale města.
Proč se trhu U hodin říká Modrý
Úředně se trh jmenuje po sousedovi: Пазар Часовника, trh U hodin, podle městských hodin u katedrály Nanebevzetí Panny Marie, kousek od ulice Ruse, kde stoly stojí. Tak mu ale říká skoro jen provozovatel, obecní firma Pazari, která ve Varně spravuje asi deset tržišť. Přezdívka Modrý trh vznikla podle provozovatele při modernizaci v roce 2009, kdy staré stánky nahradily nové stoly z modrého polykarbonátu - legenda za tím není, jen barva plastu. Rok stojí na jediném zdroji, samotné firmě Pazari; že jméno pochází ze stolů, a ne z dějin, potvrzují i inzeráty a místní noviny, které slovo Часовника skoro nepoužívají.
Ve Varně je Modrý trh jedním z menších. Hlavní tržnicí města je Централен, po staru Kolchozní trh, kde stojí farmářské trhy a v samostatné hale i rybí trh; Čataldža je známá květinami a zbytek jsou tržiště na sídlištích. Modrý trh má proti nim jedinou výhodu, polohu: stojí v úseku ulice zavřeném pro auta mezi katedrálou a hodinami, takže se na něj narazí cestou, ne cíleně.
Stoly pěstitelů a chodník babiček
U stolů se prodává, co dozrálo: hrozny, fíky, granátová jablka, rajčata, ořechy - a podle seznamu provozovatele mezi tím i oblečení, suvenýry, med a vařená kukuřice. Část prodejců jsou přímo pěstitelé, производители, kteří za místo platí míň než přeprodejce. Zajímavější dění je ale na chodníku kolem: tam si na skládacích stolcích a v kelímcích rozkládají zboží babičky, které nemají stůl, jen zahrádku. Vejce, svazky bylinek, chryzantémy, vyloupané vlašské ořechy, kopřivy, ovoce ze stromu za domem. Je to táž ekonomika jako cedule "Prodám vejce" na vratech na vesnici, jen přenesená do centra krajského města. Bulharsko pro ni má i slovo, бабите, babičky, a bere ji vážně: v roce 2024 chtělo ministerstvo zemědělství pustit na farmářské trhy jen registrované zemědělce a spotřebitelská organizace se babiček zastala s tím, že jejich kelímky nikoho neohrožují a ze zákazu by byl jen prodej o ulici dál. Jaký status mají ty varnské, jsem nezjistil.
Hinap, kterému cizinci říkají čínské datle
Ovoce, kvůli kterému jsem se na ten chodník vracel, jsem si celou dobu pojmenovával špatně. Říkal jsem mu čínské datle, jak zní opis v každém druhém jazyce; Bulhaři mají vlastní slovo, хинап, lidově džindžifka, a botanika mu říká jujuba, Ziziphus jujuba. Hinap je plod stromu, který chce suchá horká léta a kamenitou půdu, takže se v Bulharsku pěstuje na jihu a na pobřeží - okolí Varny patří k hlavním oblastem - a jeho sezóna trvá od konce září do konce října, přesně v týdnech, kdy jsem tam byl. Nezralý plod je zelenožlutý, křupe a chutná jako malé jablko s trpkým koncem; zralý zhnědne, svraští se a je sladký jako datle, odtud ten cizí opis. Kdo chce sladké, sáhne po hnědých; kdo chce, aby mu v tašce křupalo, po zelených. K hinapu babičky přidávají, co má zrovna sezónu: čerstvě vyloupané ořechy, na podzim nejlevnější v roce, a kopřivy, které Bulhaři sbírají hlavně na jaře a v říjnu jsou spíš doplněk.
Balíček hinapu z ulice Ruse
Ve Varně jsem byl v říjnu a hlavní ulička Modrého trhu byla z půlky prázdná: sezóna trhu skončila s létem, sezóna hinapu právě začala. U obsazených stolů jsem koupil fíky a hrozny; prodejci anglicky neuměli a nevadilo to, ceny stály na ručně psaných cedulkách - fíky po půl kile za 3,50 BGN (46 Kč) - a zbytek se vyřídil prstem a úsměvem. Uvnitř mi to nepřišlo nijak zvláštní. Venku ano. Babičky seděly na plastových židlích u skládacích stolků s kostkovaným ubrusem, mezi kelímky s fíky a cibulí stála váza s chryzantémami, živě si spolu povídaly a z každého nákupu měly radost. Vracel jsem se k nim při toulkách Varnou několikrát a pokaždé si odnesl aspoň balíček nezralého hinapu, 100 g za 1 BGN (13 Kč). Kdyby se trh pojmenovával podle toho, kvůli čemu jsem se na něj vracel, nejmenoval by se Modrý ani U hodin. Jmenoval by se Babiččin.
The Blue Market
